Nevymyslela jsem si tenhle víkend? II. část

V neděli ráno si  ohařiska vyrazili s páníkem k lesíku a tam si užil zase on. Toho, že Tali viděla víc jak desetihlavý stádo srnek a ……….. ustála to.  Frajerka. Jak dlouho jí tohle nastavení vydrží?? Toť velmi důležitá otázka. Moc bych si přála, aby jí to zůstalo už napořád, protože pak máte vedle sebe psa, kterýho můžete jen a jen mudlat, chválit, šaškovat s ním, být spolu a je to úžasný. Když se pak páníček po snídani pustil do stahování šípkových keřů, který předtím pokosil a Tali se pohybovala na louce, jen na louce a chodila si a čuchala si….byla to krása. A já si uvědomila – a taky to hned hlásila Brtníkovi že, “Ty hele…. my teď jen voláme, my nemusíme hulákat! To je krása, co? ”  A je. Občas jsem cvičně ze zahrady zavolala:”Kdepak sou ty pejsciÍÍÍÍ?” A netrvalo dlouho a přiřítily se dvě rozjásaný tělesa a hlásily se dobrovolně u mě. Několikrát dokonce přišly obě tělesa i bez zavolání a to je co říct. Aby taky ne, na stolku čekaly špalíčky z oháňky, na ty hodný pejsky, aby měli co chroupat, když se takhle ohlásí.

Po obědě jsme dostali vzácnou návštěvu. Přijela k nám Brůt. Ta ještě Talimůru neměla tu čest poznat. Byla jsem zvědavá . Naproti jsem šla Brůtici jen s Rumíčkem, aby bylo vítání víc v klidu a taky aby si ho on užil, bez odstrkování. Protože Tali mu moc prostoru nenechává-když mu ho neobstarám. Takže jasně, řítil se za Brůticí a vítal ve svým stylu. Stejně tak pozdějš Flekatice. Oba mají návštěvy mooc rádi. Zvlášť, když jim můžou sedět na klíně, co Rumoušku? 😀 A zvlášť, když jim můžou umejt obličej, co Rumoušku? Byl ve svým živlu, konečně někdo, na kom se může vyřádit. Umyl Brůtici nejen obličej ale i brejle. Dočista dočista a hlavně zevnitř 😀 😀 Joudík jeden. Kdyby mohli, lezou po Brůt jak paviáni.

Jinak ale Tali ukazovala, že je za tu hodnou, pohybovala se jako normální pes, chodila se mudlat jako normální pes. PROSTĚ BYLA NORMÁLNÍ PES! A tak jsem si návštěvu mohla užít do plnejch. Stihly jsme probrat milijoun věcí a další dva jsme probrat nestihly. Jako obvykle. Poseděly jsme si chvilku venku u mazance a Rumouš dělal žebrajícího nevychovance a musel být vykázán 🙂 . Bylo to moc fajn, jen tak si sedět  a povídat a nemuset být ve střehu, co, kde, kdo a tak podobně. Pak jsme se přesunuly s Brůt do chalupy a pesani to střídali. Chvíli byli s námi, chvíli se cárali venku s Brtníkem.

Hrozně rychle to uteklo a Brůt už zvonil telefén, že si pro ni jedou ( 😀 to je jak kdyby měla jet do blázince, když se to takhle napíše 😀 😀  ) . A my jsme ji šli při odchodu vyprovodit hezky ve třech, když byla Talinka celou dobu takhle pěkně hodná.  Říkala jsem si, že by jí to mohlo vydržet i když nebude tak úplně pod dohledem. Pravda  šli jsme tada jen tak na půl cesty.  Ne až do vesnice, protože se mi nechtělo s Tali řešit to, že procházíme vlevo mezi kravkama a vpravo mezi ovcema. Na to jsou jiný momenty, než klidný se rozloučení s návštěvou 😀 . Ale Tali se ukázala v tom lepším světle a byla vzorovaná. Zlobení si nechala až na zpáteční cestu, kdy si našla v poli kus ovčí nohy, co tam má soused tak jako po poli. Ale – dohodly jsme se. Ona kus sežere a zbytek mi nechá 😀 😀  . Taky úspěch.  Ale co už. Hlavně, že jsme pak šli zase společně všichni tři a bylo to bez mrzutostí. Pobíhali oba kolem a mně bylo dobře. Takhle nějak by to mělo být, když máte vychovanýho psa. Jdete si s rukama v kapsách a užíváte si psí společnosti, krásnýho počasí a přírody.

Ještě jsem v rychlosti vlítla na zahradu a pustila se do úklidu jednoho z velkých záhonů. Miluju to, jak záhon postupně odkládá kabátek z listí a jak je uklizený s nakypřenou hlínou. A sem tam vykukujou zelený lístečky, lezou pupence a tulipány už jsou venku úplně a připravený ke kvetení. Jen teda ……….. ten flekatej kvítek, ten by tam bejt nemusel teda. Jako se vším, má Tali potíže pochopit, že do záhonů ne-e. Jednu dobu už to vypadalo nadějně, ale teď to zase vypustila a lítá do nich. Však taky měsíční jahůdky už to asi zabalily. Což je zrovna škoda, nebude mít Flekatice kde si je natrhat, když je vyhubila.

Bylo tak nádherně, že se člověku vůbec nechtělo domů – mám to tak vždycky. Kdyby nebyla má drahá půle ten zodpovědnej jedinec, asi neodjedeme 😀 . Takhle jsme nakonec zase skončili v Prahé 😀 . Ale byl to dokonalej víkend, dokonalej.

 

P.S. Jo a to jsem zapomněla napsat!! Máme novýho kámoše. Neohroženou červenku. Celou minulou neděli se motala kolem domu, kolem nás, beze strachu. Psi z ní byli paf, ale díky tomu, že milá červenka byla evidentně z řádu Batmanů, velmi zdařile mi sloužila jako výcviková pomůcka. Tali dokázala sedět i když jsem poodešla sama dopředu k ptáčkovi a fotila si. Fóglovi to bylo dost fučík. Buďto nějakej ptačí národní hrdina, nebo ptáček odchovaný lidmi, protože to bylo opravdu nestandardní chování, co předváděl. Oba pesani z toho byli hotový. Rumíček by se býval rád družil, ale jak s Tali to zatím teda nevím. Takže jsem je, k Rumíčkovu zármutku, musela držet stranou. A Tali musím pochválit, že to dodržovala a poslechla vždy hned z první. I když je červenka občas dost provokovala. Fotky nejsou úplně zdařilý, ač jsem byla opravdu kousíček. Foťák v telefénu totiž nespolupracuje. Tak aspoň něco no. Najdete ji? Na tý první fotce je to snažší.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..