27.3.2014

To byl veleslavnej den, víte to??? A kdo nevíte, sválně! Ešivá to uhodnete, proč!!!No jasně, jasně, protože to se narodilo jedno mooooc miloučký stvoření. Takovej malej plyšovomechovej čertík zrzavej. Filuta, kámoš a pak Roztomiloušek. Na sobě měl bílej flíček, abych ho prej poznala, že to je dodávka pro mě 🙂 a že mi ho posílá Ešus, abych se nezbláznila z toho smutku.

Takže tohle úterý jsme si s Rumíčkem udělali narozeninovej den. Odpolko jsme si vyšli do polí, hezky spolu sami a v klidu. Vzali jsme si dobrůtky a protože to byl ten slavnej den, tak nám nahoře k tý procházce dopřáli moc hezký počasí. Přes to, že mělo celej den pršet, tak se odpoledne vysápalo sluníčko z peřin a bylo moc hezky.

Hnedle za domem jsme potkali tlupu pejsků a Rumíček zase ukázal, jak moc moudrej pán von je. Byl tam pesan na vodítku a tak jsem se zeptala, jestli můžeme projít a pozdravit se s kámošema navolno, aby nevznikla nějaká blbá situace. Panička pravila, že jo, že stejně půjdou a tak jsme se připojili. Pesan byl takovej nervózní, tak jsem Rumíčka směřovala trochu bokem, aby byl dostatek prostoru se minout v pohodě.  Rumouš se pozdravil s Dášenkama a s další feňulí, která se tam pohybovala. A kterou přeukrutně zajímala moje taštička s dobrůtkama a hodlala mě kvůli ní adoptovat a odvést si mě domů 😀 😀 . Pesan na vodítku se k nám nakonec přidal a Rumíček mu hrozně hezky ukázal, že není důvod k nervozitě a kluci se v klidu seznámili, Rumoušek stál, ocásek povolenej a nechal pesana, ať si ho v pohodě prohlídne, očichá a že nemusí vůbec spěchat. A bylo. 🙂 .

Když jsme se dodružili, vydali jsme se polí. Cestou si Rumíček prolezl u sámošky stojan na kola, který tvoří takový kovový spirálovitý tunel a já ho používám k tomu, aby se pesan naučil pomalu a opatrně pohybovat (A který je bohužel malý na to, abych do něj dostala Talimůru. Leda bych ji tam narvala a poté spokojeně odešla a nechala ji tam 😀 ) a pak už na nás čekala ta procházka. Hned na kraji jsme zabočili do stařiny a cárali jsme se pohodově sem a tam, jak velel Rumíčkův šňupák. A ten vyčenichal bažantovu slepičku.

Protože už je dloooouho vidět, zamířili jsme zase do polí za most, kde jsme taktéž provedli řádnou kontrolu a protože furt ještě bylo to světlo, tak jsme šli ještě do další části polí a luk a tam jsme si tak trochu trénovali, a tak trochu hráli a bylo nám mooc pěkně. Když jsme se vraceli domů vykouzlil u kostelíčka Rumíček úsměv na tváři řádové sestry, která šla kolem akorát, když jsme běhali slalom mezi lavičkama a dělal ťapičky na ozdobných držácích pro řetěz. No a protože jak se někdo, a žena obzvláště , na Rumíčka usměje, musí mu jeho úsměv nutně oplatit, tak ….. no ne, tentokrát to nebylo na Brežněva, i když by se ty jeho tlapky na tom rouchu pěkně vyjímaly 😀 😀 . Tentokrát asi tušil, že to není jen tak obyčejný člověk a tak se spokojil s tím, že hopíkal kolem a dělal filutu.

Slalom mezi lavičkama jsme si museli dát ještě jednou u nás za domem přímo na Rumíčkovo vyžádání. To udělal poprvé, že sám od sebe si o to řekl. Nejradši by ještě zůstal venku, ale přeci jen člověk někdy domů musí, že jo 😀 . A taky…. taky jsem mu musela skočit pro ten dárek. Celou dobu jsem mu na něj sbírala ty bodíky!! Nejde přece nepořídit Štajnovi k jeho narozeninám plyšáka s názvem …. PaprikŠTAJN 😀 😀 😀 . To uznáte, ne?

Doběhla jsem pro plyšáka a oslava mohla začít. Začátek byl tak trochu v komorním duchu ovšem. Protože jsem chtěla, aby si Rumíček svýho plyšáka taky trochu užil, že áno. Takže Fleky mazaly do kůchně a zvostaly pro začátek za dveřma. Což obnášelo různé protestsongy a stížnosti na nespravedlnost celýho světa a nejvíc na tu mou 😀 .  “Jenže prostě každý svého štěstí strojvůdce, milá Talimůro! Páč se choveš jako primitiv, tak halt tetkon musíš bejt zalígrovaná!” dostalo se jí mé strohé odpovědi a my si s milým oslavencem hráli v klidu v předsíni dál a PaprikŠTAJN lítal vzduchem. Že jsem Rumíčkovi popřála spoustu zdravího a štěstího do dalších let mu bylo fučík, hlavně že měl novýho plyšáka. Ale přípitek si dal 😀  páč měl z toho řádění dost žízeň 😀

Když jsme se pořádně vyblbli, otevřela jsem dveře a předsíň se rázem zaplnila Flekama 😀 . Nadšeně se tam nahrnuly, aby zjistili nad čím tak bylo jásáno a vůbec si nevšimly, že Rumíček mezitím šikovně proběhl do kůchně i s dárečkem. Takže stála v předsíni a udiveně se rozhlížela. Značnou dobu teda. Ale jako… to víte, má ten nesmrtelnej mozek , aneb kde nic není, ani smrt nebere 😀 😀 . Rumíček si mezitím výskokoval pro změnu v tý kuchyni a chlubil se s dárečkem pánikovi. Když po půlhodině zevlování konečně Flekům došlo, že asi něco prokoučovaly a naběhly do tý kůchně taky, zjistily konečně WOCOGO!!

Týjo, von má plyšáka! A už to prala za Štajníkem. Jeeenže, jeeeenže, to dost překročila svoje kompetence a oslavenec se velmi rázně a velmi krátce ohradil. Nicméně natolik dostatečně, aby se z Fleků staly zaražený vidle 😀 . Vidle, který čučely na mě, co že jako se to staloooOOO? A ešivá bych s tím něco neudělala (takový příjemný zjištění, že už komunikuje i tímhle směrem) . No ale neudělala, naopak. Přidala jsem svoje “Není tvoje!” a ona to hezky respektovala. Po nějaký době to šla zkusit znovu ale to už to bylo s trochu jiným přístupem. Ubrala na šturmu a nadšení a tak se Rumíček uvolil, že můžou stát a oba budou plyšáka držet a třeba se i přetahovat. Ale jenom trošku.

A Talinka se k mému velkému úžasu chovala moc hezky a něžně.  Takže jí ho i Štajník půjčil.  Pak teda došlo na ukousnutí šťopky 😀 , takže jí byl dárek odebrán a vrácen oslavenci. A z Tali se zase staly vidle 😀 . Aby to vidlím nebylo líto, dala jsem jim do placu prasátko. A i k němu se chovala překvapivě hezky a tak prasátko přežilo další den a to v komplet vybavení. Po nějaký době si Tali zase plyšáka půjčila a opět byla za velmi normální a neničivou psí slečnu, doteď se tu divím :-). Oslavenec tou dobou už seděl zase za stolem a v tichosti se dožadoval toho, na co má jako oslavenec nárok. Předpokládal totiž, že ty pochutiny na stole, jsou tam připravený pro něj asi. Že to je naše oslava, která s jeho narozeninama tak jako vůbec nesouvisí, nebral v potaz. Byl ochoten ignorovat bublinky, případně i olivy, ale ten sejra se šunkou teda ne!! Když má ty narozky přece!

No takže jo, no. Jasně. Zcela nekynologicky. On na židli, já na zemi a Brtník mu podával  😀 😀 . Ach bože, to jsem teda výchovně klesla!! Tali už tou dobou ležela vedle stolu a hlavu měla položenou na PaprikŠTAJNOVI. Protože nám ty bublinky nestačily, šla s Brtníkem ještě pro jedny a tam byla stejně vzorovaná a civilizovaná, čímž si vysloužila odměnu v podobě oooooobřího rohlíku. My s Rumíčkem jsme si taky vyšli ven a dali si pěknou večerní procházku ve dvou. A pak už šupajdili na pelíšky a my si mohli oslavu užít ve dvou. Byla pořádná, takže ráno bylo drsný. Ne-a ne najít několikero věcí, mimo jiný i obal na mobil, takže jsem si pořídila “novej”. Vytuněnej a vystajlovanej. Naprosto trendy a in. Takže kdo nechcete bejt out, musíte si ho pořídit taky. Pokud máte doma igelitový sáčky na zapínání z  Ikea, tak jste za vodou a máte ho taky 😀 . Jsem zvědavá, kde to pouzdro vyplave.

NICMÉNĚ JEŠTĚ JEDNOU HOOODNĚ ZDRAVÍ ŠTAJNÍČKU MŮJ MILEJ, JSEM DNESKA ŠČASTNÁ, ŽE TĚ MÁM.

14 komentářů u „27.3.2014

  1. Děkujeme, děkujeme, a blahoželanie predáme 😀 ani mi nepřišlo, že už je to tak dospělej péf 🙂 je furt jako štěndo.

  2. Taktéž vyřídím, hošíčkovi velikýmu. Hrozně ten čas letí, mi to vůbec nepřijde a u něj zvlášť teda.

  3. Grrrr….vymazala jsem si vlastni blbosti komentar – takze jeste jednou: dodatecne vsechno nejlepsi panu Profesorovi, Vedatorovi Ohari Rumickovi, hlavne hodne zdravicka, trpelivosti se zlotrilou flekatici a dalsich aspon milion let!
    A jinak – to nejvic cool, in, vystylovane pouzdro mam, prosim, jaaa! Ponozku! A pak se jen bavim napr. pohledem na tvar klienta, kdyz pri jednani vytahnu iphone z cerne fusekle:-))). Teda vetsinou ciste ( pokud neni zrovna ozuzlana od flatky).

    1. nééééééééééééé, fakt fusekli???? 😀 😀 😀 tak to jsem teda hustobřídil 😀 😀 , to je bomba 😀 😀

      Pozdravy vyřídím a ……… až teda jednou někde potkám dámu, která vytáhne telefouna z fusky… tak budu vědět 😀 😀 😀 to je fakt bomba 😀

  4. No jo no., fakt fusekle – ale ono je tam tomu founu tak krasne mekoucko, v zime teploucko, je i chraneny od tech flatich zubu… jo, kdysi davno, kdy Theinky panicka byla jeste obcas za damu, mela i takovy nejaky jako dizajnovy pouzdro – krasny, kozeny, bily bylo, s nejakou pry “meduzou” od nekoho jako versaze ci jak mu rikala – Theince se moooc libilo … takze po 5 letech jsme se obe dopracovaly ke kompromisu- ponozce:-). Jeste tak nejak vymyslet ten bufet…

    1. 😀 😀 Vědět to pan Versáč, že jste ho holky vyměnily za fusku, tak ho klepne 😀 . Každopádně…. to musí být nářez, když se člověk vytasí s mobile ve fusekli 😀 😀 To jste sekáč 😀

  5. vše nejlepší Rumíčkovi k narozkám
    milion žužlobalonků,hodnou Talinku,hromady krásnejch výletů a vycházek zs páníkám a hodně obdivovatelů a moře let

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..