Skvělej víkend

Joo, joo, skvělej víkend jsme si užili.Už to páteční odpoledne bylo prima a já si užívala hodnou Talimůrku. V sobotu  si jí vzal páník na chalupu a jeli spolu zvelebovat. Vzhledem k tomu, že nejsem cvok a odmítám vstávat i o víkendu v nekřesťanskou hodinu, jezdí tam prozatím jen ti nejodolnější . Ranní ptáče Brtnik a nic neřešící Talimůra. My s Rumíčkem si pěkně pospíme a pak si užijeme vzájemný společnosti.

Což především znamená, že můžeme vykrámovat milijoun jeho hraček a užít si to, že si můžeme hrát podle jeho představ. Kdy mu nikdo hračky nekrade, nepere se o ně a nerozbíjí je. Alebrž si s nima může hopíkat prostorem, můžeme se  s nima honit kolem stolů, lehne si s nima na záda, vezme do předních ťapiček a mudlá si je nad hlavou. Nebo jde “pykat” a já mezitím hračku schovám a on si ji v klidu hledá. A může si vybrat jestli teď si vezme prasátko a bude s ním metat ty kozelce a nebo položí prasátko a vezme si měkkoučkýho zajíčka… prostě klídek a pohoda. Když si dám kafe, přijde si mi se zajíčkem sednout na klín a můžeme se pěkně dlouho pomudlat a on si to užívá. Má mě jeeen a jen pro sebe a je spokojenej.

Ranní procházku jsme si dali pěkně do sídláku a hodinku si tam pocourali. Potkali jsme paní v majetku tří malých hafanů, který teda měla zmáklý moc pěkně. Dvě feňule a pesan. Ten pochopitelně měl starost o svůj malý harémek, ale bylo vidět, jak dbá na to, co panička. Takže se moc hezky ovládal a mohli si tak všichni pěkně komunikovat. To se moc nevídá, takže je to příjemná změna. Pak se k nám přidali další tři pesani – dva pidižvíci a jedna fenka ridgebacka a tak měl Rumíček hnedle kámošku stejný velikosti na družení. Tak se vám rozradostnil, že nedbaje na ten fakt, že dáma jeho srdce jest kastrována, hodlal s ní uzavřít manželství a založit rodinu. Podle jeho snažení pravděpodobně velmi početnou rodinu 😀 😀 . Jak to chtěl udělat, nevím 😀 .  U našeho domu se k nám přidal ještě pesan od sousedů a tam jsme s Rumíčkem dělali socializaci. Neb pesan se bojí a štěká. Já si čupla bokem do dřepu, vzala si dobrůtky a malej se tak učil, že ani já ani nikdo další není strašák. Dokonce se k nám pak přidal, když jsme si šli s Rumíčkem ještě čutat balonky na louku. Lítal tam radostně za Rumíčkem jak vystřelená dělová koule a byl ščastnej jak blecha.

Po poledni jsme si tentokrát nejeli za Ajdičkou, ale vyrazili si jen sami dva a zamířili do polí a do Sobína.  Rumíček dal tentokrát přednost ohařině před házením balonků, tak jsme si šli stařinou a on mi ukazoval tuhle bažanta, támhle taky jeden…..a byl důležitej.  Vysoká tráva mu uzavřela pachy a výhled, takže nemohl vidět ty dvě krásný srny , co se zvedly a koukaly na mě, kde jsem se tam vzala, když tady zpravidla nikdo nechodí. Pak dvěma ladnýma skokama vyhóply na pole a odkráčely. Když jsme se vrátili na cestu, došlo zasejc i na ten balonek. Čutala jsem mu dálky a on lítal oraništěm jako pomatenej. Trošilinku jsme si cvičili různý ovladatelnosti, abychom jen tak nezaháleli a pak…Jasně, na to tady musí dojít vždycky!! Roste totiž u rybníčku dlouhá, veledlouhá rákosovitá tráva. A pro to má Rumíček slabost velikou. Urvala jsem dvě a dali jsme se do díla 😀 . Já mu s trávou utíkám, cukám do stran, do výšky a on ji loví.  Je schopnej se ve vzduchu otočit na pětníku a letět v půlvteřině zpátky. Nevím jak to dělá, ale lítá fakt jak pružinka.  Něco mezi kočkou a útočícím jestřábem 😀 . Jediný co mě zachraňuje, abych okamžitě neprohrála, je to, že mám zbaběle ty stébla dvě. Jenže on taky nejni žádný béčko, takže si teď už vždycky hlídá tu jednu a až ji drapne a rozcupuje, tak teprve pak se pustí do tý druhý.

U Hostivic jsme odbočili směrem k hospůdce a já si řekla, že až půjdeme zpátky, vezmu to polema podél topolový áleje, že by tam mohli být zajíčci.  Před tím na nás ale čekaly vyhřátý kamna, milá paní hostinská, tatranka a horká Dolská medovina. A taky dobrej oběd. Polívčička s játrovýma knedlíčkama o který jsem se s Rumíčkem podělila, ať jednak není škodnej a druhak, ať si to užije do plnejch. Páč s Tali moc tohle dělení stravy v hospodě nejde, ona má pak tendence blbnout a ne ležet jako vychovanej pes.  A z rajský si taky dal, páč je způsobnej hošíček a umí se chovat. Já si pak dala ještě nezbytnou kávičku a Rumíček hrst piškůtůch, který mu přinesla paní hostinská, páč jsou tam moc a moc psomilný.

Spokojeně napucnutý jsme se vrátili do polí a za těma zajíčkama. Je vám to tak úlevný, když víte, že je na psa spoleh. Najde zajíce, ukáže vám ho a tím to končí.  A zajíci, jak když to vědí, si v pohodě odhopkali, žádný zběsilý prchání (to bych tam pochopitelně pak nezamířila ani náhodou).  Potkali jsme takhle hnedle tři. A k tomu dva bažanty. Takže dobrý skóre. Prošli jsme všechny ty pole na celou dýlku a domů jsme došli až se setměním, před šestou večer. Stihla jsem ještě rychle vytřít byt,  zapálit svíčky a to už se štrachal domů Talitým.  Páníček nadšen, jak hodná byla Talinka a jak si to pěkně užili. A že to ale ráno vypadalo, že Tali bez nás nechce odjet. Nechala se nakonec přemluvit, ale prý tam stála a nikam se jí nechtělo. 🙂

Tak jsme si to vynahradili v neděli v lesích. To už jsme zasejc jeli společně a Tali byla neskutečně, ale opravdu neskutečně moc hodná. Zásek u místa, kde byla krev pravděpodobně ze střelenýho divočáka (probíhá tam odstřel) , tak ten nepočítám, to chápu a nebylo to v podstatě, v porovnání s dřívějškem, ani nic moc velkýho. Překvapilo mě, jak na to reagovala, myslím na ten nález čerstvý krve. Spíš tak zaraženě, zamyšleně, bádavě a váhavě. Ale jinak šlapala jak švýcarský hodinky. A to prosím originál švýcarský hodinky! Nikoliv nějakej šunt napodobeninovej 😀 . Vtipná byla teda při obědě. Seděli jsme v místech, kde část kazetovýho stropu hospůdky je osázená zrcadlem. Aaaaa. to teda bylo něco! 😀 😀  Kukadla jak talíře a nechápala 😀 . A to přitom máme doma v předsíni obří zrcadlo, takže zná a ví. Ale přece jen vidět se takhle shora….. 😀 😀  a taky dva páníky viděti…… 😀 .

Stejně jako cestou tam, tak i zpátky byla celou dobu navolno a byla moc hodná. V místě, kde měla předtím potíže s akustikou, si s ní Brtnik pocvičil chůzi u nohy a pak už zase měla svoboděnku. Do auta oba hupli s nadšením a doma pak vytuhli na pelechu. A já si pořád ještě užívala pocit pohodovýho víkendu. Jsem na Tali pyšná a doufám, že jí to vydrží i dál. Bylo by to totiž moc fajn.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..