Protože mi to leží v hlavě od soboty, kdy jsme si s Rumíčkem udělali zase odpoledne pro sebe a vyrazili na společnou procházku s Ajďulínou.Jeli jsme tentokrát tramvají a svezli se na Cibulku. Rumíček nám rozšířil svůj pěvecký repertoár a zařadil do něj i říjného muflona 😀 . Tak měli spolucestující ke svýmu pobavení malý kulturní zážitek jako přídavek k jízdnému 😀 . Ajda s paničkou už na nás čekaly. Courali jsme se sem a tam a klábosily, blbli se psama, a my jsme s Rumíčkem naučili holky hru s rákosovitou trávou. Rumouš to miluje a když utrhnu rovnou dvě ty dlooouhý stébla a zlobím ho s tím, je to prej bombáááááááááááááááááá. Lítá jak blásen a honí chmejří na konci. Vyskakuje, lítá, pádí, metá kozelce, útočí, prostě řádí. Ajďulíně se zpočátku moc nechtělo – měla evidentně strach z toho, že mám v ruce “klacek”. Tak jsem navedla paničku, ať to spolu zkusej. Joooo, doooobrýýý, lítala taky jak podervaná :D. Došli jsme společně lesem až ke křížku u krematoria a tady se holky už vracely domů za malilinkatým páníčkem, kterej na ně čekal.
A my si to ještě s Rumíčkem střihli na Filajku, když už jsme byli pod ní. Zašli jsme si do sadu a já mu čutala tenisáka, kterýho na Cibulce našla Ajďulína a věnovala nám ho. Na chvilku se k nám přidružil párek holek čokoládolabradořích a tak proběhlo družení. A taky výchova. Páč to mladší torpédo je stejně neodbytný jako Talimůra a Štajníkovo varování, že by se měla krapítek ovládat nemělo nejmenšího účinku 😀 . Tak jí to vysvětlil důraznějš a bylo. Jsem ráda, že má v sobě tohle normální chování, že štěněti jen dá hranice a nejde dál. Je to můj moudrej pán.
Pak jsme si šli zaskákat na trampolínu, zkusit slalom, skákat přes překážky a tak jako podobně a pak šli na muldy čutat zase ten tenisák. A tady přijde to, co mě asi ještě dlouho bude ležet v mysli. Není to nic neobvyklýho-bohužel, ale je mi z toho smutno, protože tuším, jak to celý asi jednou skončí.
Byly tam kousek opodál tři děti – dvě holčičky a jeden kluk. A dvě štěnda na vodítkách. Jedno asi kříženec labíka a druhý stříbrnej pit. Statnej, udělanej malej valibuk. Oba pesani omotaný vodítkama kolem stromů a ten malej kluk se na štěndo pita fakt hodně zlobil. Pitík nic. Co s tím, že jo. Nevnímal. Nebyl důvod. Řádil, řádil a řádil a protože už má velkou, opravdu velkou sílu, tak ten klučina, ke kterýmu patřil, neměl nejmenší šanci. Asi stokrát upadnul, pak mu mrňous zdrhnul a utíkal k nám. Odrapla jsem ho a když se klučina nasupeně přiřítil, řekla jsem jen důrazný “Nedělej to! Nechovej se k němu takhle.” , protože bylo vidět, že trpělivost mu došla a zlobí se hodně. Zoufale pravil – my si chtěli jen na chvilku odpočinout – tím asi myslel to, že štěnda byly před tím uvázaný u stromu. Neříkala jsem už nic a šli jsme si hrát dál s Rumíčkem.
Pak jsem slyšela nějaký křik a klučina opět zcela zoufalej ležel na zemi a brečel. Sednul si vyřízenej na pařez a štěně od sebe vyháněl. Bylo mi ho líto, moc dobře jsem věděla, jak mu je, jak ho to bolí a jak se zlobí. Něco mi to hodně připomínalo. Něco moc dobře známýho, protože jsem od Tali byla kolikrát taky takhle zřízená. Šla jsem za ním, zeptat se, jestli je v pořádku, protože seděl na pařezu a prohlížel si nohu. “Jo, ale…..” odpověděl mi. Řekla jsem mu, že ho chápu, ale že on by neměl být ten, kdo bude štěně venčit, protože ho pesan prostě nebude poslouchat a bude si dělat co chce. Je sice ještě relativně malý, ale má velikou sílu a není vychovaný a to on ani nemůže dokázat. Odpověděl, že ale doma nikdo jinej, než on nebyl, že by ho neměl kdo vyvenčit. Že pes je jeho sedmnáctiletý ségry (aaa ano ano, libivá barva u tohoto plemene…..). Která se o něj ale moc nestará………………… Přitížilo se mi ještě o něco víc. Vím, že to nebude mít valnýho účinku, protože ho asi doma nikdo poslouchat nebude, ale řekla jsem mu, že by bylo fajn, kdyby mohl doma někomu říct, že takhle to nejde. Ať klidně převypráví, jak to bylo dneska, že k němu přišel někdo dospělej, kterej říkal že pesan se musí naučit poslouchat, ale jeho, protože je malej rozhodně poslouchat nebude a je to o veliký průšvih, že jednoho dne může vběhnout do silnice a způsobit třeba nehodu a navíc jeho do tý silnice třeba i dovléct, až za něčím poběží. Zakejval hlavou, řekl, že to zkusí, ale………. . Já vím. Dospělí dětem moc nenaslouchají 🙁 .
Rozloučili jsme se a já šla dál s šutrem na duši a nehezkou vizí toho, jak to asi bude, až milej stříbrňáček bude dospělej. Variant není mnoho. V podstatě asi jen dvě. Protože ta třetí- teda ta, že by se někdo pochlapil a pustil se do výchovy mi nějak nepřijde v tomhle případě reálná. Ale ráda bych se mýlila. No takže to pak bude buď o tom, že se bude po klidný Filajce pohybovat volně loženej pit. A to nebývá dobrá varianta. A nebo – skončí někde – prodanej /pak by byla ještě šance, že by se mohl dostat k někomu s rozumem/ a nebo v útulku, případně ještě hůř – vyhozenej. Protože jednoho dne jim dojde trpělivost, tak jako tisícům dalších, kteří nepřemýšlí při pořízení psa a pak se diví tomu, že to je z průšvihu do průšvihu.
Tak mi to prostě nejde z hlavy. Vidíte malý nadšený štěně a ….. možná se mu nerýsuje moc fajn budoucnost. Toho klučiny my taky bylo líto. Oba jsou v tom nevinně a odnášejí to oni.
No, tyjo, musel bejt chudák fyzicky úplně vyšťavenej, jestli ten pes tahá.
Mně je občas taky smutno z toho, co slyšim od Lucky. A to ta to má podle mě, coby nejstarší dítě, nejtěžší (v tom přístupu rodičů). Naštěstí je příroda inteligentní a to nejstarší dítě nám předala celkem splachovací.
Ale kdybys to slyšela, za co občas rodiče trestaj svoje děti… A to ještě optimisticky věřim, že to ty děti ve škole přikrášlujou.
No bylo mi ho líto, kluka jednoho. Už když jsem tam šla, tak tam bylo hlučno, ale to jsem myslela, že si prostě děti hrajou, přetahujou se, pokřikujou…. pak jsem viděla, jak se to tam nějak moc mele. neměl šanci a fakt moc dobře vím, jak mu bylo. Mám to v živý paměti a to jsem dospělá a aspoň na chvíli jsem si dokázala zjednat pořádek, ale bylo to masakéro. A co on chudák 🙁 A co to štěndo. Teď je ještě malej, praštěnej. Až doroste?
Si rozhodně nemyslím, že by Lucka to měla u vás nějaký hrozný.
No oni rodiče bohužel zapomněli, co to je být dítětem a pak to podle toho vypadá, je to škoda.
a to já si taky nemyslim, ale člověk je u toho druhýho prostě zkušenější.
Ale když Lucka přijde, že spolužák (kterýho znám a není to alter ego Kačenky) byl smutnej, protože zničil keramickej obouvák a od táty dostane, nebo když kamarádka musí dojíst svačinu, nebo jí bude mít k večeři…
Prostě takový zbytečný tejrání
je to jako se psem, ten první má výhodu tu, že je na něj mnohem víc prostoru než na toho druhýho a ty další případně, ale holt – čék se teprve učí 🙂
Hm, tak to je dost zbytečný takovýhle tresty. Zas na druhou stranu 😀 😀 jsem si vzpomněla jak jsem otci spratkovala s jídlem (jsem ho neměla ráda úplně už od malilinkata) a řekla jsem při nandavání Dost, ledva tam prsknul jednu bramboru. ………… tak už nic nebylo 😀 až do večeře. A se mu nedivím a na mě to nezanechalo nejmenších stop (samo, je to taky povahou)
no, to dítě to jídlo mohlo s klidem vyhodit (to mi na tom přijde nejhloupější, že vlastně nutí dítě lhát, že něco snědlo) a je holkám (podle mě) nesmírně ke cti, že se to snaží řešit cíleně tak, aby neplýtvaly jídlem
No to jim jaksi asi nedochází – nevidí dál než by měli. Vaše holky jsou skvělý, však se taky rodiče snaží 🙂
Je to smutné,,,, nejhorší na tom je,že on není opravdu jediný 🙁 bohužel
Je, je to smutný, tohle budu asi vidět dlouho. Pořád tvrdím, že tak jako na auto musí být řidičák, měly by být papíry i na pořízení psa. Nebo aspoň od určitý váhový kategorie.
Lidi jsou momentalne fakt na zabiti – znama ma chovku GR, momentalne maji stenata, takovy ty vymazleny, domaci. Vcera odmitla zajemce – pani se do telefonu ptala, jestli ma fenka v realu presne tu barvu, co na fotce. Pry ma stejny kabat, tak aby ladila:-(((. Znama se zaprisahla, ze ani neprehani, ani neslo o vtip…
Ne, nepřehání, věřím jí to. Na Petřinách byla paní stejného ražení, výmar ladil s kabátkem. Jí se bohužel podařilo si ho koupit, pak se divila, že má zniženej byt, neposlušnýho psa, kterej velmi rychle putoval o dům dál. Střílet to a před tím ještě utopit.
Pro info – jen preposilam:
“Jen pro pobaveni – posledni mejl zajemce o slecnu Zlutou.
“Dobry den. Videl jsem ze mate volnou fenu. Libi se mi, zitra si pro ni prijedu. Ale dam vam za ni jen pulku ceny, bude asi vadna, kdyz vam zbyla.”
Odpoved neni publikovatelna 😀
Dobry den.
Moc dekuji o zajem o nasi holcicku. Bohuzel Vas ale budu muset zklamat – fenka je sice volna, ale nikoliv vadna. Nemam tedy ani jediny duvod akceptovat Vasi nabidku a snizit cenu. To zaprve.
Za druhe bych si dovolila podotknout, ze Vas e-mamil svedci o faktu, ze vadny budete nejspis Vy. A to pravdepodobne v oblasti mozku. Pokud trpite nejakou vrozenou poruchou, nebo jste prodelal vazny uraz, moc se omlouvam, ale na faktu ze jste ponekud “mene inteligentni” to nic nemeni. Za “mene inteligentni” si prosim dosadte “hovado” ci podobny vyraz dle libosti a vkusu.
Pokud mate opravdu pocit, ze sve vymazlene stene sverim nekomu, kdo si o nej rekne tak “kultivovanym” zpusobem, aniz by dodrzel jakekoliv zasady slusneho chovani, jste na omylu. Zkuste se zamyslet co bylo spatne hned od zacatku … napovim: zadne info o Vas, zadne info o tom jak se pes bude mit a kde bude zit, zadne info o Vasich moznostech, predstavach a zkusenostech … to hulvatstvi, kdy automaticky predpokladate ze si z Vas sednu na zadek ani nekomentuju!
Preji Vam krasny zbytek dne a v ramci zkvalitneni populace prosim – bud navstivte odbornou pomoc, nebo se nerozmnozujte.
Joooooooooooooooooo!! Bombáá 😀 😀 jen mě teď dodatečně napadá, že takhle inteligentní odpověď to hovado bohužel … neosloví. Je neuvěřitelný, jak lidi “uvažujou” . A bohužel i takovýhle hovado, který pak bude s největší pravděpodobností množit a produkovat štěňata a zadávat nepublikovatelný interáty, nakonec někde to štěně sežene. 🙁
nekdy je to des… a zrovna dite si se psem a ke psum muze udelat uplne jinej vztah, kdyby pes byl uz vychovanej a oni si to spolu uzili, nebo spolu treba napred s rodici a pak sami chodili nekde cvicit… jakoze ty deti to muze strasne nadchnout, anebo taky takhle srazit a to stene nakonec taky…
no jo 🙁 , takhle bohužel moc lidí neuvažuje. A tam vůbec – ten pes už prostě teď nikoho nebere.