Kluzký ale hlavně, ale hlavně….

POKLIDNÝ RÁNO!Ve středu mě Brtnik budil s dovětkem “Bacha, je to dost namrzlý.” Radostná to informace. Zvláště v kombinaci s Tali haraním. Vypudila jsem se z postele, učunila základní hygienu a šla se pomazlit s ohařema.  Tali se rozvalovala labužnicky na pelíšku v předsíni a byla vláčná a čistě jen mudlací. Rumíček který má k dispozici kůchňu byl naopak za aktivistu. Jeeeditííí to bylo radostííííí, hopsal tam jak hopík, hubu juž v kópelce umytou mi stokrát přemyl a jako dárek mi přinesl ručník 😀 . Asi abych si tu hubu měla do čeho utřít či co. Vzhledem k tomu, že to byl Taliručník hárací na její pelíšek, jsem toto s díky odmítla 😀 .

Naplnila jsem pro každýho konga, dala do něj večer upečený čerstvý tuňákový sušenky, připravila jim plata od vajíček s pár dobrůtkama a nachystala se ven. Talinka pořád za hodnou a pořád za hodnou. Neboli nekravila a vzhledně ležela na pelíšku až do doby, kdy byla vyzvána, že se jde ven. Za dveřma bytu poslušně usedla a čekala, až dám Rumíčkovi konga, obuju se a zamknu. Slušně a normálně sešla dolů po schodech, kde hezky sama od sebe uďála dřepkins a čekala až sejdu já, vrátím se pro rukavici, co mi upadla, vrátím se a dám jí dobrůtku. Žádný řítim se dolů jako lavina, tam upadnu, zastavim se hlavou vo stěnu a pak se snažim marně si vzpomenout, co to tam dole mám vlastně udělat 😀 . U vchodových dveří jsem jí vysvětlila, že jako musí bejt ta nejhodnější dneska, že je to tam venku příšerný a nerada bych, aby mě nějakým svým přiblbým nápadem přizabila. Má žádost padla na úrodnou půdu a tak jsme opravdu šly hezky spolu pomaličku po schodech z podesty dolů. Slušně namydlený byly ty schody, slušně teda.  Takže jsem to takticky vzala nejkratší cestou na trávník a tedy tím pádem i na louku za domem. Teď jak hárá tam moc nechodím, z ohleduplnosti k ostatním a taky abychom se trošku vyhnuli volně loženýmu kokrovi, co v okolí pobíhá a páníčkovi, kterej je stopadesát km daleko, je putna, co tam provozuje.

Jak pokorná japonka se vzorně vychovanou psí dámou jsem přeťapala ten kousek asfaltu a s úlevou hupla na trávník. Abych si i tam, k mému překvapení ovšem, střihla kozáčka 😀 😀 . K mému překvapení a k Tali pobavení 😀 . Naštěstí se nechala ukecat, že zas tak zábavná teda nejsem a mohly jsme jít v poklidu dál. A protože jsme byly na louce, směřovaly její kroky přirozeně na její hranu a s žádostí v oku koukala k rybníčkům. S tak velkou žádostí, že to bylo vidět  i za tmy!!! 😀 Ne, kecám, ale prostě tam stála a bylo vidět, že by ráda dolů . No a nevyhovte jí, když je tak hodná, že jo. Takže jsme zase oooooopatrňoučce, ooooopatrňoučce cupitaly z kopečka k vodičce a rákosí. I tady se Talinka držela hesla – jsem dneska za hodnou – a tak jsem si mohla procvičit (vodítkový) odvolání od zajímavých objektů . A zas jí náleží pochvala, šlo jí to pěkně. A když jsme byly tak hezky domluvený, vydaly jsme se i k Talibufetu a střihly si tam to stejný, co dole u rybníčků . Užívala jsem si mimo jiný hlavně to, že ona opravdu jde a čmuchá si, tu označkuje, tu se jen tak vyčůrá. Jindy zpravidla není čas, páč chce furt dělat krávoviny a tvrdí, že močový měchýř nemá. Proběhla i kontrola myšoďurky pod habrama a pak….. a to jsem nedomyslela teda…. na mě čekal s otevřenou náručí už jen chodník. Namydlenej, namrznutej a natěšenej chodník. A čekal, jak si na něj vbrzku lehnu.

Tůůůdle nůůdle milej chodniku! Já mám hodnou pejskovou a jdeme spolu pěkně, hezky si povídáme a naprosto bez úhony a v pohodičce dojdeme až k domu na podestu. Heč. A mohla jsem na milej chodník udělat dlouhej nos 🙂 . Tak táákle byla hodná ta moje Talinka. Taky dostala při utírání těch svých obřích tlapisek pár hubiček na šňupák a podrbání po šošoli. I nadále se držela hesla “Dneska budu za hodnou.” a šla si, bez tajtrdlíkování,  sama lehnout na pelíšek a počkala tam, když jsem otevřela kuchyň, poslala Rumíčka ven před dveře bytu a nesla jí připravený plato od vajíček s dobrůtkama na vyčenichání a kong.

Rumíček byl taky hodnej hošíček a bez odboček k Talipelíšku vypochodoval poslušně ven, usednul a čekal, až stejně jako jemu předtím, dám Tali tu její zábavu pro dobu, co budeme venku. Odměnou byl balonek a tuňákovka. Aby si jeho šňupáček odpočinul od háracích pachů, zamířili jsme přesně opačným směrem, než se pohybovala Tali a  k potůčku jsme se dostali obloukem a přišli z druhé strany. Chvilku jsme si skákali sem a tam, trošku jsme si střihli hravé poslušnosti a precizního aportu s plnou parádou. Tedy s čekáním v odložení, vysláním, přeskočením překážky, přinesením do předsednutí a přiřazením k noze. Ať to má jednak nějakou štábní kuldůru, a taky ať přijde na jiný myšlenky. A bylo nám spolu moc dobře. Pak jsme si šli jen tak, lážo plážo podél potůčku, vyšli zadem nahoru na louku, abychom se stále ještě vyhýbali Talistopě a ještě jsme stihli jednu rychlou obíhačku kolem  hřiště. A taky družbu s křehkou a velmi kamarádskou a velmi normální fenkou jorka.

Mimochodem – její páníčci, to je přesně moje liga. Moc se mi líbí, jak k ní přistupujou a jak fungujou. Šla jsem ondynoj z práce a každý z nich stál na opačným konci louky a feňuli si na písknutí a odměnění balonkem posílali mezi sebou.  A ona nadšeně lítala jak drak sem a tam  a měla z pohybu a hry takovou radost. Vždycky když k jednomu doběhla, bylo to jak shledání po sto letech 😀 😀 . I teď se usmívám, když o tom píšu. Žádný oblečky, žádný nošení v ruce. Ne, seš pes, tak buď psem. A makej 🙂 . Moc prima v dnešním světě rozmazlených hysterických kouliček.

Museli jsme se rozloučit, protože k nám mířilo auto na čištění odpadkových košů a já nechtěla riskovat, že nás na tom náledí srazí. Takže jsme si rychle dobruslili k baráku a už se šlo dom. A tam, protože to asi bylo ráno s názvem “Ráno hodných psů” jsem nestačila valit oči, jaký panoval následně i nadále klid, bez jakéhokoliv napomínáníc, což je v tuhle hárací dobu až překvapivý. Talinka nejenže tedy ukázněně zůstala na pelíšku a respektovala, že teď se vítat nemůžeme (a přivítáme se, až přijdu já k ní), ale taky Rumíček místo aby musel být povelován, a případně mu muselo být připomínáno, že ne-e, fakt ne-e a musí jít k sobě na pelíšek a ne k Tali, tak bez protestů zamířil do domečku, ulehnul a ……….. ani NEKVOKNUL. Prostě klid a normálka, žádnej výjimečnej stav. KLID. Asi před bouří, páč je to desátej den 😀 😀 . No nicméně mi to dalo možnost nechat je v té předsíni pospolu a v koupelně z kýnoložky udělat administrativní pracovnici 😀 😀 . A ani jednou jsem nemusela nikoho napomínat, aby si držel svou pozici. Hmmmm, to mi někdo chtěl udělat ale hned z rána velkou radost, velkou. Tím pádem mi vznikla pidirezerva a já mohla ještě jít nasypat ptáčkům do krmítka, aby si mohli nařachnout pupík v tý zimě.

A poté už zbývalo jen rozdat ochodný odpustky, oba ještě krátce pomudlat a přestat přemejšlet.  Jinak si totiž nedovedu vysvětlit to, že jsem si do toho namrzlýho povrchu vzala nový, naprosto nerozchozený boty. Kdo mě zná a ví, do čeho se obouvám, se teď asi baví. Páč fakt se mi nešlo lehce. Vysoký, šněrovací, okovaný a nerozšlápnutý Steelky, to na náledí nejni dobrá věc 😀 . Vypadáte totiž nejen jak opilej námořník, ale ještě navíc jako když ten opilej námořník už nestihnul doběhnout do budky 😀 😀 .  Ale co, tohle ráno bylo prostě bombový.

8 komentářů u „Kluzký ale hlavně, ale hlavně….

  1. proc delas hyenu kdyz se pak des ucunit:D jinak tedaaaa velehodnaaa talinka to je super ze nemate ani jedna zprerazeny haksny 😀 ty od tali a ona od tebe.

    a mozna zvaz ty mestsky nesmeky

  2. To je taková moje libůstka, udělám hyenu a pak se navrch ešče učunim 😀 . Mimochodem to učunění, to jde s Tálií raááz dva, vyjdu ven a už jsem jak závodní dráha pro slimáky, jak mě vochrmlá, pak mě zablátí a doprasí to následně Rumíček.
    ale byli oba fakt tak hodní. A to to ještě vylepšila odpoledne s Brtníkem v polích. Cvičil s ní změnu směrů chůze a nejdnou kouká – milá Houdiniová se vyvlíkla z postroje :O a vlítla do stařiny. A na třetí zapískání přišla . Měla jsem velkou radost. Bohužel asi větší než on, protože tohle on u ní neocení, představoval by si, že se otočí na pětníku a zhmotní se u něj jako Rumíček.

    No asi bych se na něco takovýho měla podívat – a hele funguje to i na tom de-facto holým chodníku? to je prostě fakt holej chodník s půlmilimetrovou neviditelnou krustou – máme v některých úsecích podivnej povrch.

  3. Tak ja jsem dnes rano pri venceni 2x seznamila chodnik s mou zadni casti tela:-). A vyjimecne za to nemohla Theinka, ale ma, ze vcerejska poradne odrena, pata. Proste jsem na ni snesla pouze…holinky. S naprosto hladkou podrazkou, takze to bylo jasny.
    A abych Theinku neprechvalila – jsme ted mimo Prahu v JC, a protoze to vcera bylo presne 5 let, kdy jsme se v jedne chovatelske stanici nalepili na to nejklidnejsi stenatko z vrhu, a od te doby se nas to stenatko marne snazi zbavit – vzdyt kolem je prece tolik naprosto uuuzasnych panicku, kteri by je patricne ocenili, vzala jsem ji na dlouhou prochazku do poli a lesu. A tam Thea najednou zavetrila a vzala drahu do mistniho remizku, odkud mi dotahla, pres me velmi hlasite protesty, darek nejvetsi – skoro celou polovinu patricne odlezele srny. 2 zadni nohy vcetne kusu patere. Darek dotahla – abych tedy tak moc nenadavala, ze zdrhla, ale predat chtela jen castecne – pry podivej se, muzes si mozna i kousnout, ale zbytek je muj! Nastesti se ale nechala pripnout na voditko, a ja ji zase nechala si tu uzasnost nest celou cestu k domovu, nez jsme dosly k civilizaci. Louceni nesla tezko, doted trucuje:-).
    Jo a jak Tali, tak Rumicka moc moc moc chvalim a obdivuji!

    1. No jau!!! 2x za sebou, to je mučení teda.
      Ono teda – i když to tak z našeho pohledu moc nevypadá, ono tohle co Thea udělala, na pochvalu je. Z mysliveckýho hlediska jo, myslivec a jeho pes mají v popisu práce právě i to, že najdou a odstraní mršinu – ve spolupráci. Takže ona to vzala po myslivecku 🙂 A z toho lidskopsího hlediska vlastně taky- přišla se podělit. A pánčička náhodou taky zasluhuje pochvalu, za to, že ji ten poklad největší chvilku s pochopením nechala. Mají to s náma těžkej život v podstatě – spoustu psí věcí dělat po psím nemůžou 🙂 .
      Pochvalu vyřídím, ale…………. až bude po hárání, dřív ne. Znáte to, pochválíte psa a on vyrobí průser 😀 .

      1. Kdyz ona byla tak straaasne stastna a hrda! Ty oci byly taaak vymluvne, ze jsem ji to vzit nedokazala:-). Prece jenom je to lovecky pes a kolikrat se ji podari takovy ulovek!!! Predesla goldenka Cindy mela lovecke zkousky, jenze Thea je prilis zbrkla, ta proste napred vystreli, prizabije sebe i okoli a pak teprve (nekdy) pouzije i ten mozecek:-). S ni jsem na zkousky odvahu nenasla:-).

        1. No bať!! 🙂 ukázala že JE skutečný pracovní myslivecký…. vemeno, teda pardon, pardon, plemeno 😀 😀 (to my tak říkáváme, doufám, že to nevyzní blbě 🙂 ), ale ne opravdu to udělala dobře a člověk by měl za to bohužel i pochválit, jenže…… jaksi to je pak v rozporu s tím, že je člověk učí si mršiny nevšímat. Ale je šikovná, mooočikovná. Pamatuju si, jak mě Ešátor jako fakt pidištěně taky radostně donesl půlku holuba a já se musela zapřít a pochválit. Lidi od retrievrů říkají, že fleťáci jsou hrrrr blázni 🙂 . Zase možná kdyby se člověk ke zkouškám odhodlal – by se už nikdy nikdá tolik nepobavil 😀 .

          1. Jooo, uz nas vidim, jak pri prinaseni kachny se z rakosi vynori Thea a v tlame ma misto kachny h….:-)))

          2. A já myslím, že při fletí povaze by nebyla ani první, ani poslední 😀 Každopádně chápu, že přípravy na zkoušky by byly obzvlášť náročný. Asi tak nějak jako by to bylo s Talimůrou 😀 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..