Jsou hodní????

Jsou. Musím říct, že jsou. (…..zatím 😀 😀 …)I přes vyhlášení výjimečnýho stavu, jsou de facto hodný a povětšinu času ovladatelný hlasem, takže můžou být s dozorem i pospolu v jedný místnosti. Kdy tedy oba ale musí být na svým pelíšku. Courání a navštěvování se navzájem se netrpí. Tali o to zatím  ani nestojí, ta naopak dala včera Rumíčkovi na budku a ozvala se hlasem mocným nejmocnějším. Ten přiklopil uši (asi aby mu nepopraskaly bubínky 😀 😀 ) a nic nedbal, radši by se nechal rozthat jak kalendář 😀 . To ovšem nebylo třeba, protože od toho jsme tam my. Nechali jsme Tali chvilku volnou tlapu, ať se učí, že se hájit může a pak milej sexuální loudil odfordil na pelíšek do předsíně. Aby hormon vychladl. Když se uklidnil, byl přizván zpět. To už si to rozmyslel, když byl celej svět proti němu, a chvíli si kvokal na pelechu. O chvíli později se jal při kvokání mlátit opět špačky. Tali ta chrápala regulérně a velmi nahlas.

Aby to nebylo Rumíčkovi až tak moc “líto”, respektive, abych mu vykompenzovala tu újmu, šli jsme si spolu hrát dozadu do pokoje. Boje a přetahovačky a taky trochu toho školení se. Aby poznal podle názvu, co je krysa Vasilisa a co je pan Zajíček. Posléze jsem využila jeho nepozornosti a milou krysu nandala na držadlo od posilovacího stroje. A vyzvala ho, aby hledal. Úkol to za normálních okolností velmi snadný. Ne tak ovšem pro hormonální uragán, co má momentálně v duši a v mozkovně 😀 😀 😀 . Vystačil si s tím na značnou dobu. On! Můj vyhledávací specialista! Ale co můžete dělat, když mozek si vzal nemocenskou? Nic. Jen chodit pokojem a čenichat. A i to je vám na prt, páč to čenichání vám do nosu zase nese vůni vaší lásky největší. A v mozkovně sídlí jedna jediná myšlenka…. 😀 . Prošel kolem asi stokrát a nic. Za celou tu dobu ho ani jednou jedinkrát nenapadlo zvednout tu svou vzhlednou a jindy inteligentní makovici a nabrat vzduch odjinud než ze země. Nenaléhala jsem a tak trochu se mu v duchu smála. Aspoň se zabaví. Po půl století marnýho hledání ho napadlo na druhým konci pokoje zvednout hlavu a začít pátrat výš než je půl cm nad kobercem. Jenže než doputoval zpátky, zas zapomněl, že by mohl hledat i někde jinde než už pod kobercem a jel to zas značně přízemně.  😀 😀 Už jsem si říkala, jestli to stihneme aspoň než půjdu druhej den do práce… 😀 . Ale pak někdo milosrdnej nahoře asi fouknul trochu dolů a molekula pachu krysy Vasilisy spadla na koberec.

“Aha!”……………………………………………….”Hm”……………….. “Co to je?”………”Není to náhodou  to, co hledám?”….. rozhlížel se jak strejc po rynku…. “Kde se to tu vzalo?”….. a pak konečně pozvednul ten svůj jinak výbornej šňupák směrem vzhůru. “Jeee hele, krysooooooooooooo!! Kámoško moje!!! Co já se tě nahledal! Už sem myslel, že ses ztratila nadobro!” 😀 😀  a drandil radostně pokojem.

“Pocem, ty joudíku můj.”

“Seeeem šikovnej, šikovnej! Našel sem juchééj!”

“No seš výbornej, po tejdnu hledání!  Kdyby to byl člověk pod lavinou, má už to dávno za sebou!”

“A mně je fučik, co si tady vykládáš, já máám krysůůůů, hůůůráááá!” A metal si jí nad hlavu.

Po tomhle veleúspěchu 😀 jsem radši už nic složitějšího než přetahování se nezkoušela :D, aby tý frustrace na jednoho nebylo moc .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..