… no na houno. Je to tak.Já už se asi ani nedivím a už jsem rezignovala. Ráno jsem si přivstala, všechno odsejpalo, a toho jsem chtěla využít a dopřát oběma ohaříkům dlouhou ranní procházku. Mno….

Jako první jsem vzala ven Talimůru. Pěkně postroj, obleček už necháme doma, ať nám děfčica nezchoulostiví a jde se. Pánik ráno zaspal, tak se hodí, že si můžem střihnout prodloužený venčení. A……….. hele lidi …. vona byla normální pes. Fena teda. Já snad budu první člověk na světě, kterýmu nebude vadit, že mu fena hárá?? Páč to vypadá, že se Tali k tomu hárání opravdu chystá /ano, ano opravdu veselé Vánoce to budou 😀 / a stejně jako minule to s sebou nese poměrně normální psici. A normální psice znamená…. normální chůzi na vodítku. Připisovat to jejímu soustavnému vzdělávání se kynologickému, se mi nechce, protože to na ni evidentně nezanechává téměř žádné stopy 😀 . Ale v období před háráním, je z ní slušně vychovaná ohařová.

Toho se musí využít a tak si to namíříme k Boromejkám, což je úsek, který Tali nedává a vždycky tam vyvádí ve svým nadšení, že se jde na pole. Tak si to dneska prosvištíme ve vzorovaným módu. Pěkně si tak ťapeme, povídáme si, Tali se na mě kouká, vnímá….. příjemný to je. Kousek od zastávky na ni přijde potřeba se vyvenčit a tak koná. Pak konám já. A tady přijde zádrhel. Tma+vítr+kapuca+nešikovný ruce=průser. Skoro doslova 😀 . Talimůry veledílo odmítne spolupráci a vyřítí se z pytlíku zpátky do prostoru. ABY SE ROZPLESKLO NA VODÍTKOOOOOOOOO!!!!!! Na naše nový dlouhý vodítko??? A ne jen na jednom místě?? Ale rovnou zásah na několika?? ” Ach bože, ty jo tohle už snad není možný!” byly moje slova. Ne, nerozplakala jsem se, nezuřila jsem. Jen jsem si řekla, že se na to můžu…. … …. A pak jsem to zamítla, to už by toho bylo v součtu dost. Vytáhla jsem z ledvinky toaleťák a snažila se tu pohromu očistit aspoň z nejhoršího. Abych si při tom zahovnila ruku. HROZNÝ, HROZNÝ, HROZNÝ!! “Louže, má kamarádko….kde jsi?? Ach bože!” omatlala jsem si ruku o trávu, papír a pak našla aspoň trochu vody. Talinka byla hodná a seděla, když jsem jí to řekla.  Heh, jak by se mi tentokrát hodilo, kdyby šla s nataženým vodítkem, co?? Ale to byla zrovinka za hodnou a šla hezky pomalu a vnímavě. Což teda při dlouhým vodítku je o tom, že po něm člověk musí ručkovat….. Je vám to jasný, co to znamená, že jo??? A cesta domů byla dlouhá, nebyly jsme kousek od domu.  😀 😀 . No hele, jako ranní start to bylo fakt výborný.

Ale i přes to jsem si užila to, že Tali byla moc a moc hodná. Že když jsem na ni zavolala, tak hned přiběhla, celou cestu byla na příjmu. Doma jsem vydrhla čtyři metry zahovněnýho vodítka, vysavovala se od hlavy až k patě, pro jistotu vysavovala i klíče, pak ještě umyvadlo….v podstatě jsem vysavovala všechno co bylo v mým dosahu 😀 .

A pak mohl konečně přijít na řadu nebožáček Rumíček, který kvůli hounoaféře přišel o část venčení. Ale zase jsme si ho udělali dynamický. Uuuutykalíííí smeee k ďurce. Chvilku pobádali, proběhli si slalom mezi lavičkama, hodili si balonek……….. a tady se opět ukázaly mé šikovné ruce, protože jsem ho mrskla do prostoru a ten zmetek šišatej si odskočil při dopadu přímo doprostřed hustýho šípkovýho keře!!!!! Tam se Rumíček nemohnul dostat, ač se snažil. Odvolala jsem ho a šla to zkusit sama. V tý tmě, to vám řeknu, to je lahůdka. Zvlášť, když se bojíte o svý jediný plně funkční očko. Pohybovala jsem se jak pyrotechnik při zásahu: postupovala velmi opatrně, velmi pomalu, moc jsem toho nenadejchala  a doufala, že to vyjde. Ruka se sunula po milimetrech, zatímco hlavu jsem dávala na zcela opačnou stranu, než šla ruka…. takové malé jogínské cvičení za tmy na břehu potůčku 😀 . Výhoda byla, že v tý tmě mě nikdo nemohl vidět. A taky jsem se u toho jako správnej jogín modlila. Nejen teda abych si nevypíchla to oko, ale taky, abych neklečela někde v houně. Mé modlitby byly vyslyšeny!! Čistá a s oběma očima jsem balonek vylovila a mohli jsme vyjít nahoru na louku si ještě chvilku házet. Když pak přišla chvilka pro Rumíčkovo venčení…. byla jsem při úklidu značně opatrná…….. další ranní koupel v savu už jsem absolvovat nechtěla 😀 😀 .

No… a protože den předtím jsme taky měli zážitek s hounem, kdy – a to nepochopíte, fakt nepochopíte – si Tali našla jedno přímo na zastávce!!!!!!! , tak jsem se rozhodla, že to je určo nějaký znamení a dneska vsadím sportku!! 😀 Budou ty Vánočky, a kdyby člověk vyhrál nějakou obří sumu- víte kolika dětem, lidem, zvířatům by mohl nadělit radost???

Edit- historka pokračuje: mé savem značně vysušené ručky volaly po nějaký tý kompenza-ci. Tak jsem se v práci rozhodla si je namazat….. asi jsem měla radši nechat to volání nevy-slyšený. Krém všude po stole, po rukou, vomatlaná………… jako výborný, fakt výborný. 😀

A edit 2 – Brtník nezapomněl a donesl mi tiket. A radši rovnou dva, abych si mohla vybrat, kterej vyplním….. a víte, že pro někoho, kdo je takovej matla jako já jsou dva tikety málo?? Ten první jsem zkazila proto, že jsem udělala křížek spíš vedle, než do chlívečku s patřičným číslem……….. a ten druhej???? No… v šestým sloupci má……..sedm křížků…  😀 .Tohle už je na jednu moc. Jdu spát!