aneb…. “TO MÁŠ ZA TO TY ČŮZO!!”Měla Talimůra napsáno v očích, když jsme se ráno s Rumíčkem vrátili z procházky :D. Dovolila jsem si totiž, na její vkus dost. Když měla “Tali čeká,Rumíček de!” a zůstala bivakovat doma, zatímco my si vyrazili na ranní procházku, nedostala tentokrát odškodný. Nemohla. Páč je furt ten chrchlotik a jedeme si domácí léčebnou kůru. A to není jen tak. Páč jako první jí dávám napít tymiánovej čaj. Bylinky jsou, jak známo, močopudný, tak aby měla dostatek času bylinu v těle zpracovat a pak i  možnost se vyčůrat, až ji vezmu před odchodem ještě ven. Pak přijde na řadu jitrocelovej, nebo pumpiliškovej sirůpek a céčko. No a pak potřebuju, aby na chvilku nic nedostala do tlamajzny a já jí pak mohla podat homeopatika. A po nich zase právě by se nemělo chvíli nic požírat. A to tak akorát vychází na tu naši procházku s Rumíčkem, páč, když pak už jdu s ní, a můžu jí dávat odměny. Takže prostě dneska ráno ze mě nevypadlo nic. A tak mi to dala sežrat.

Nebo spíš takhle – vona sežrala. Krabičku hašlerek. Celou. 😀 Miluje hašlerky (no co vona tak nemiluje, že jo 😀 ) a když teda žádnej úplatek nebyl, obsloužila se sama a čórla je z botníku. Je sice vysokej, ale co by se trochu nesnažila, že jo, když má dostatek času…. Takže když jsme se vrátili s Rumíčkem po bedlivém prozkoumání myšoďurky, obíhačky kolem zábradlí a laškování s foxlicema domů, měla jsem překvápko. Takový malý a nenápadný. Tak  nenápadný, že jsem jako první po otevření dveří naopak vyřkla pochvalu, jak pěkně a spořádaně leží na tom pelíšku. Pak jsem udělala krok do bytu a zjistila, že tam neleží sama 😀 . Že jí tam dělá společnost malá rozžužlaná krabička od hašlerek. Pochopitelně prázdná, jak jinak.

“Co to má jako znamenat??!!!!”

“To máš zato, ty čůzo lakotná!”

“Ptám se znovu, co to má znamenat??!!”

“Nic, sem přece hodná, si řikala!”

“No jo! To sem sice říkala, ale to jsem ještě nevěděla, žes lupič!”

Třímám v ruce krabičku.

“Sem neviditelná předložka z fleků!” Nemůžeš mi nadávat, můžeš si za to sama!”

“Poď ven, ty blbko!”

“Huráááá” a ozve se chrchlání, jak se rozdivočila.

“Pomalu a sedni si!” nandavám jí obleček a postroj a užívám si jak jí voní z kušny hašlerky.

“Bude prdět mentol.” komentoval to páník, když jsem mu historku převyprávěla do telefénu.  😀 . Inu co, aspoň bude doma frišno 😀 . Jen teda tím pádem, ty homeopatika tentokrát moc nehomeopatovaly, když je hašlerky převálcovaly 😀 .