Začalo to ještě doma.Během mé očisty a oblékání se, popadla Rumíčka velmi rozverná nálada. Ovšem ve stylu – “Já budu taťka a ty budeš mamka” – pravděpodobně se chystá Talimůra hárat. S jakým předstihem to Rumíček čuje, to nevím, ale občas se od včera chová prostě úhylně. Tak i teď ráno. Aleeee, naščestí Talinka už se umí ohradit i vůči němu. Takže když tam tak trdloval s očima jak talíře a naprosto dementním výrazem ve tváři, nechala jsem to tentokrát být, aby se naučila, že fakt v tomhle momentě může a i musí. Aaaaaa BUM! Přišlo veeeliký bum. Teda takhle, nejdřív přišlo civilizovaný varování, tichý a hluboký. No joooo, jenže … že jo… To by to do toho nažhavenýho mozku muselo taky doputovat. Těch pět cm který prodlévala Rumíčkova makovice od Tali, bylo booohužel moc a informace tam nedoputovala a nedoputovala. Tali krapítek přitlačila, aaaa zas prt. Prásk a už jí koupil 😀 😀 😀 . Čučel jako puk a vůbec nechápal, že by něco takovýho mohla myslet vážně, takže se zas odvážně pustil do akce. PRÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁSK! Myslela to smrtelně vážně. A to už jsem se fakt bavila a smála. Páč ten jeho gezicht, tak ten stál fakt za to. Stál tam a vůbec nebyl štonc to pochopit. A pak se zdecimovaně odplouhal na pelíšek. Chudera můj malej.
Druhá várka mojí škodolibosti si počkala na Talimůru. Je teď za tu chorobnou, chybí jí pohyb. Chápu. Takže i chápu, že po sto letech vypálila za tím kosem do křoví. Chápu, ale pochopitelně to tak nenechám. A tady mi do karet zahrálo samotný to křoví. Flekatá blbka vypálila kolem keře a zašpérovala se tam o něj a já se opět královsky bavila. Hodilo jí to zpátky, ale zároveň nebyla schopná se vymotat. Kýýýš, kýýýš, strouhala jsem ji mrkev. Poraď si s tím sama……vono to nejde viď??? No, jooo, no. máš to blbý…. a nechala jsem ji krapítek podusit ve vlastní šťávičce, abych jí pak vymotala ven. A to vám byl najednou hodnej pejsek, co se mnou šel 😀 😀 .
Nojo, halt každej svého štěstí strojvůdce. Rumíček si vystrojvůdcoval jednu na budku od Tali. A Tali si vystrojvůdcovala pozemní bungie jumping v křovíčku 😀