byla by to paráda. To bylo ještě před tou tuberou co si pořídila.Venčící  procházku už měli oba za sebou s páníčkem a tak jsem měla volný ručky na výchovu. Začátek teda nebyl úplně vzorovanej, protože ač jindy ta chůze na vodítku už byla hezká, tak teď po sobotě nám zasejc zmizela a jak v neděli, tak teď v pondělí ráno jí bylo nutno zdůraznit (gentlemanská dohoda na bázi – ty hodná, já hodná nefungovala) , že tahat se fakt nebude. Pak už to bylo fajn. Prošly jsme se a zamířily na louku.

Na hraně jsem jí původně chtěla pustit, pak jsem si ale uvědomila, že se nám tam teď zase objevují ty kachny, takže to by to chtělo využít ve svůj prospěch. S povelem pomalůůů, jsme sešly dolů . Podle jejího chování jsem poznala, že tam kachny jsou, takže hurá. Jdeme zapisovat na hadrdisk klidný chování.  Kačeny vzlétly, a my zůstaly na zemi 😀 . Velikánský chválení přišlo, velikánský odměňování přišlo a jako součást odměny jsme zamířily k hromadě větví, která je pro ni ukrutně zajímavá. Nechala jsem ji, ať si chvilku prozkoumává a pak ji zavolala. Moc hezky zareagovala, takže zase veliký chválení, veliký odměňování a…

Zasejc jako součást odměny, jsem ji po  nasazení košíčku pustila, ať si užije u potůčku a rybníčků. Radostně vyběhla a já se usalašila za kmenem stromu. Ne, že bych byla neviditelná 😀 , ve svý nový oranžový bundě. To by musela bejt slepá jak patrona. Ale chtěla jsem zkusit, jestli třeba… by …. sama od sebe???? Nic jsem si od toho neslibovala a předpokládala, že mě tam najdou ještě na velikonoce 😀 . Ale… Talinka překvapila. Po velmi krátký chvilce rejdění se sama od sebe začala rozhlížet a když mě za stromem zblejskla, řítila se vytlemeně za mnou.

JOOOOOOOOOOOO, VÝÝBORNÁÁÁ, VÝBORNÁÁÁ SEŠ!!! Veliký chválení, veliký odměňování, košík zpátky, sedni si a jako součást odměny – běž, si běž…. nic po tobě nechci.  A zalezla jsem do křoví.  A připravovala se na ty velikonoce….. 😀 . Ani tentokrát jsem nemusela čekat dlouho. Vůbec ne. A zase jsem nemusela vůbec volat. Tak jsme to pro velký úspěch zopakovaly ještě jednou a se stejným výsledkem. Moc velkou radost mi udělala, flekatice jedna. Pak už jsem ji cvakla na vodítko a šly jsme spolu zpátky na louku. Kousek jsme se tam prošly, ona si počuchala a pak jsme u dětskýho hřiště zkusily trochu té chůze u nohy a sednutí a koukání se na pánčičku a pak šůůůp, kdo bude první na podestě?? Nooo, jo. Zasejc to vyhrála, flekatice jedna.

Tak hezky na pelíšek, kong a žervé už čekají, a my jdeme s Rumíčkem ven. Abych ho tam trooošilinku  škodolibě potrápila. Podařilo se mi totiž si dobře rozvrhnout, kudy poběží kolem toho zábradlí, chytla jsem velkej náskok a on mě nemohnul chytit 😀 😀 . Až z toho psotníček dostal, chudera malej zrzratej 😀 😀 . Rozhořčila jsem ho velice, musel mě následně podupat 😀 . A pak jsme museli stopovat Talinku . Jak na louce narazil na její stopu, jel to přesně podle toho, kudy jsme s Tali šly.  Nevynechal ani jedno místo. Když to celý projel, vzpomněl si na svůj badatelskej záměr a museli jsme jít ještě k ďurce.

Překvapivě tam stále byla 😀 . A jako vždycky to bylo děsně vážný. Pobádali jsme tam spolu, ukázal mi to všechno, ať vidim, jak důležitý to tam je  😀 .  A pak už jsme to točili domů. Dostali jsme vynadáno od Karlose – což je čivavák z německýho útulku patřící staré paní z vedlejšího domu. A u našeho vchodu jsme potkali mladou fenku – spíš odrostlý štěně – velkýho švýcarskýho salašníka. Rumíček musel dělat důležitýho, protože štěňata jsou otravnej hmyz . Feňule ale moc hezky komunikovala a držela svou, jinak obvyklou, bezuzdnost nakrátko. Šikovná byla. No a pak už to bylo taky o tom, kdo bude první na tý podestě…..zasejc jsem prohrála…. a šup na pelíšek, já do montérek a hybaj na tramvaj.

Kde………. jsem dostala pokutu 🙁 .Projel mi roční kupón a já si to neohlídala. Chjo, takže mě čeká cesta kam? Na Bojiště. Pražáci věcí, že nejdu do boje, ale na dopravní podnik, kterej sídlí právě v ulici Na Bojišti a platí se tam pokuty.