A máš utrum!!!

Řekla jsem si v úterý, poté co mě Tali usmažila ruku a pak opět vzala kramle. Konec vlídnýho Koláče v Čechách, nastává teror, pláč a skřípění zubů, milá Tálie. Kdo seje vítr, sklízí bouři. Jak se do lesa volá, tak se z  něj taky vozve……….. a mohla bych pokračovat dál ve stylu tedy Kateřiny ze Saturnina, ale myslím, že nejlíp to vystihne věta A máš utrum!!

Trpělivost jednou dojde každýmu. Veškerý výhody a bonusy odebrány.  Takže když jsme došly dom, jela  na místo a fertig. Večeře, místo, svižná krátká večerní procházka a chrápat. Ráno, když vlítla do ložnice, která jediná z celýho bytu je tabu, jela stejným tempem zpátky na místo. A tam taky zůstala, po celou dobu. Kdo je zmetek, má smůlu. Vypravili jsme se ven s Rumíčkem, žádný bonusy za odchod pro toho, kdo zůstává, prostě zůstáváš a hotovo. Tiché divení, co se stalo s jejím světem. A ani náznak nějakýho pokusu čehokoliv.

Můj původní plán byl, že pro ten den ji ani brát nebudu, ruka opravdu bolí, prst je nateklej a šlachy hodně pohmožděný, nehodlala jsem riskovat a po pravdě – ani jsem na ni neměla náladu. Takže jsme si s Rumíčkem tím pádem dali suuuper dlouhou ranní procházku se spoustou zábavy, honiček, míčkování, bádání nad ďurkou, kámošení s malopejskama a běhání. To je vám takovej ráj!!!  Ač jsme byli venku dlouho a stihli jsme toho přemnoho, zjistila jsem, že mi i tak ještě pár volných minut zbylo a tak jsem proti původnímu plánu vzala Tali na krátkou chvilku ještě ven.

Za velmi přísných podmínek. Na místě jsem jí navlíkla postroj a…… pak následovala nedělní chvilka překvapení, abych to tak poeticky a nelogicky nazvala ve snaze téma si odlehčit . (Nevím, jestli si ještě někdo pamatuje jak v tydlevízi dávali Nedělní chvilku poézie 😀 ) . Jakmile se madam hrnula, že vyrazí, drapla jsem jí za ty kšíry a razantně ji mrskla zpátky. Další stupeň divení. Naklonila jsem se  k ní a cynicky jí sdělila, že takhle už to bude odteď na věky. Howg. Seděla, čuměla a ani chlup se nehnul. Vzala jsem vodítko, připla jí, počkala si a pak řekla “Se mnou”. Vyšly jsme před byt, kde si ukázněně sedla sama od sebe. Udivený výraz ještě nezmizel.

Obula jsem se, a potupně na vodítku bez jedinýho slova sešla flekatá madam pomalým krokem schody. Stejně pomalu jsme došly k východu, tam si sedla, já otevřela dveře a stále pomalu jsme vyšly na podestu, sešly z ní a……….. celou dobu jsme šly na prověšeným vodítku a beze slov. Vůbec to není marný venčit zaražený prdy, vůbec ne. Moc se mi to líbí . Nebo takhle – nelíbí se mi to moc, protože jsem zvyklá na jinej styl venčení, chybí mi to, že se psem blbneme, hrajeme si, pracujeme, jsme prostě spolu. Ale mojí tělesný schránce se to líbí. Abych to zase s tím zaražením nepřeháněla v popisu, nebylo to o tom, že by šla venku bez zájmu a nějak se na mě ustrašeně otáčela. Vůbec ne, jen prostě byla schopná jít opravdu normálním krokem, čenichat si, vyčůrat se a dokonce hodit i bobek. Když se chce…. jde všechno. Dokonce i to, že ani jednou nenatáhnu vodítko!!

Odpoledne máme po práci vždycky němčinu a tak je musí vzít Brtník oba najednou. Vrátil se velmi rozladěný, velmi 🙁 . Takže jsem si řekla, že večerní venčení si vezmu zase já. Po návratu z němčiny jsem si dali večeři, Tali striktně na místě, žádný courání a hovadiny. Já si držím odstup záměrně, Brtnika  k tomu vedla ona odpolední rozladěnost, který se ani trochu nedivím. Pak jsem oba postupně vzala do pokoje na chvilku cvičeního. Tali šla jako druhá a hned poté jsem ji vzala rovnou ven. Odchod se konal z mojí strany ve stejným duchu jako ráno a vedlo to pochopitelně k tomu, že madam si nevyskakovala. A já si řekla, že si procházku dáme směrem k polím. Do míst, kde vždycky tak vyvádí a trochu si tam prosvištíme, jak to tam má vypadat. No vypadalo to tam naprosto odlišně, než když tam razíme v odpoledních hodinách. Šel se mnou pes, normálním krokem, sám se na mě díval, nenatahoval vodítko. Když se na bývalým hřišti, kam mi v úterý, poté co mě usmažila, vzala kramle a já neměla šanci ji přivolat (hele hroznej pocit tohleto, pro mě hroznej), ozval bažant a druhý mu odpovídal z klášterní zahrady, stála, poslouchala je a pak se na mě otočila. Ještě jsme kousek popošly podél hřiště k polím, pak jsem to otočila, a trošku jsme zkusily chůzi u nohy jako takovou. Pak jsem zkusila, jak by nám šel společný pomalý běh. Tak ten nám jde jen někde, v určitých místech jí to volá k tomu, aby vyrazila a letěla, takže to jsem zavrhla, jako nebezpečnej sport pro mě 😀 . Zklidnila jsem ji a šly jsme spolu hezky domů.

Aaaaa ven šel Rumíček, můj škudibíček. Bože to jsou Lurdy. Vodítka netřeba, hlasu k povelování skorem taky netřeba…. jen si spolu povídáme. Vyšli jsme ven a tam skupinka psů. Tři fenky a jeden štěkavej jork. Tooo bylo druženího, tooo bylo kontaktováního. Rumíček občas přiběhnul, ešivá jako to vidim 🙂 a ešivá jako si všímám. Tak jasně, že jsem to všechno viděla, taky jsem ho vychválila, jak je moudrej pán, že mu nevadí, že jork štěká jako praštěnej a nechává ho to v klidu a hopiká si tak s ostatníma. Pak jsme chvilku stopovali Tali, neb ho zaujalo, kam že to vona šla,  ale nakonec jsme to vzali dle žádosti pana Rumíčka pěkně nejdřív do starých vilek, pak zpátky do sídliště, proběhat to tam všechno, pročuchat to tam všechno a zase se podružit s psejkama jinejma. Klid, ticho, žádný napětí, pohodička. Moc pěkná půlhodinka.

To se mi to pak usínalo 🙂 .

15 komentářů u „A máš utrum!!!

  1. ehm, Petro, vzpomínáš jak jsem tu někde psala, že když už mě pes fakt vytočí, postarám se o to aby i dejchal jen na povel? A jak tys psala, že to takhle nejde a nemůžeš… Tak jak vidíš, můžeš a funguje. Pozor, nefunguje to dlouhodobě, musí to být trest, ne standard. Ale pes by měl být (časem?) schopný rozeznat “vteřinu před výbuchem” a radši začít fungovat dřív než dojde na tohle. To se ale předtím musí dozvědět, že něco takového existuje, což Tali právě zjistila. Jestli má kousek mozku, dá si pozor, aby to nemusela zjistit znovu. Nebo aspoň né mockrát.

    1. Pro mě je blbý, že mi tohle není vnitřně příjemný. Já nemám problém s tím, psovi dát najevo, že se mi něco nelíbí, ale tohle není záležitost jednorázová, je to na dýl. A rozhazuje to pak člověku vnitřní nastavení, když má takhle fungovat. A u ní se ale bojím, že jak nic není trvalýho, tak tohle stejně nepovede k tomu, abychom si líp upravili žití. No uvidíme. Nikdy by mě nenapadlo, že ani po roce se moc nehneme z místa. To úterý bylo vážně na pytel.

      1. Já to mám taky radši tak jak jsi popsala s Rumíčkem – prostě jdeme spolu a fungujeme. Ale podle toho se musej chovat obě strany, jinak prostě vracím co dostávám. Otázka dne je, zda teď uvolnit trochu, úplně, nebo eště nee. Jestli jet dlouhodoběji (v řádu dnů) “pohni se špatně a budou z tebe mastný fleky zadupaný do země” a za odměnu uvolňovat k žádoucí pohodě, nebo jestli jet “zkusíme si to dnes normálně ale nenaštvi mě nebo zas bude zle”. To musíš odhadnout ty.

        1. Zatím jsem dost striktní teda, uvidíme. Já to spíš vidím na to jet to dlouhodoběji, protože jak na takovýhle zacházení byla zvyklá, je v něm nejspíš doma, je to kolej, kterou zná (a která mi fakt nedělá ale dobře) . Přemýšlím i , jestli to bohužel nebude naopak jediný způsob komunikace? že to má natolik zadřený, že bez toho si myslí, že hranice nejsou žádný…. Pak ale… neposuneme ten vztah nikdy nikam 🙁 .

  2. A jeje, ticha domacnost – o tom by Theinka mohla napsat diplomku! U nas je spousteci problem trochu jiny, v 99% jde o to, ze proste venku neco sezere. A vi, ze kdyz je navolno, nemam sanci ji chytit, a ze prochazky s ni na stopovacce ci voditku odmitam (ano, moje chyba, ale na to mi staci 3 tydny harani). Takze si Thea vice mene “v klidu” sezere, co si najde. A jeste je to super sranda – hystericka panicka a kolem ni poskakujici a hbite uhybajici flatka s hnusem v tlame:-).
    No, casem je flatka odchycena – nekdy i po delsich kulturnich vlozkach, kdy ona, vedouc, ze ma prusvih, neustale klickuje a uhyba, panicce se normalne smeje a ta opravdu vazne premysli, jak ji co nejbolestiveji zabit… a flatka na voditku perfektne u nohy jde domu. Tam s sebou prasti hned u dveri – jindy vlitne do kuchyne a vyzaduje kvalitni doplneni kalorii – nasadi veeelmi ublizeny pohled a trucuje. Panicka trucuje taktez, takze nase ticha domacnost obcas vydrzi i nekolik hodin:-).

    1. No jo, na každýho zločince jednou dopadne trest a jest mu to spočítáno 😀 😀 .Když mi k tomu požírání máme ještě úplně nepřivolatelnýho psa. Úplně totál.

    1. toooo úplně ne-e, ale tak jako líp se chovající. Ale kdyby to vydrželo takhle, bylo by to fajn, ale kolikrát já už si tohle říkala.

      1. Zkouší. Prostě furt neví kde jsou ty mantinely a co a jak. Chce to je pevně nastavit a držet. Když vylítneš, nelíbí se mi to. Když mi přitom utrhneš ruku, budu zase krutopřísná, dokud mě ruka bolet nepřestane. Když vůbec nevylítneš, budem kamarádi a budem si lítat s balónkem a papat dobroty a bude nám všem fajn. A pstejk si musí tohle všechno pozjišťovat, zapsat do paměti a pak ve správný čas vydolovat “tohle se neosvědčilo, jaké jiné řešení je na skladě?”
        Důležité je ale držet to i z tvojí strany, kdykoliv ti zrasí ruku, tak prostě bude takhle zle.

        1. no to právě člověče takhle jedu – bych řekla, třeba mám někde mezeru, kterou nevidím, ale mám za to, že to takhle jedu. Je to hezky napsaný, vystižený. Ale ty jo jako vona si to ne a ne nahrát na ten hadrdisk -a to ani ty mantinely ne právě. Něco je jinak. Ale teď docela fungujeme. ťuk, ťuk, ťuk, ať to úplně nezakřiknu. Možná jsem nebyla opravdová?

          1. To je právě to, co se nedá takhle odhadnout, doufala jsem, že v tomhle by mohla pomoct ta cvičitelka.

  3. jo jo, je lepší, když oba páníčci držej basu, taky jsme tuto zkušenost udělali.
    A tady se mi osvědčilo, že si ten standard životní musí zpátky trochu zasloužit slušnym chováním

    1. O to přesně se snažím – aby si došla k tomu, že to co může mít, bude, když se bude nějak chovat. Zatím to bylo vždycky jen na chvilinku a pak se urvala ze řetězu a byli jsme zase na začátku… něco je špatně a asi to bude ta razance, jak jsem psala Petře, možná to není opravdový, nebo spíš – to není taková razance, na kterou byla zvyklá a proto to nerespektuje. Ale ty jo………. to je fakt brutus, to není nic moc dobrýho na můj žaludek.

  4. no jo no tak dlouho se chodí ze džbánem pro vodu až se ucho utrhne a jak se do lesa volá tak se z něho ozývá
    já to mám taky tak všechno tak jako po dobrým,pamlsky a hračky,a doma se na všem domluvit,ale jako když mi začnou venku vyšilovat na psi a nezabere chůze u nohy s pamlsky,prostě vylítnou a záchvat a tak dostanou cukanec a sedni,no a všichni čtyři musí umět chodit u nohy na vodítku,protože kdyby se mnou zatáhli na ledovce,pokud možno každej jinam tak teda letím
    no tak snad přijde Talinka malinká brzo krozumu potvůrka podivná

  5. Petrs01 – při cvičení jako takovým problém není, tam jsem zájem už vybudovala, a tam si to už jedeme hezky. já bych to viděla jako kombinaci toho chybějícího vztahu k lidem obecně, ona fakt nikoho moc nepotřebuje, venku si nejradši jede svoje, chybějící respekt obecně a u mě navíc ví, že má fyzickou převahu, ten pes nejni blbej. No a když není vztah a není respekt, nejni to dobrý. Nicméně včera to bylo suprový i přes to, že jsem je vytáhla oba najednou, procházku jsme si užili všichni

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..