…aby pěkně pejsky vyprocházkovala. V pátek ráno to bylo fajn. Skorem celý, až na ten závěr. Ale to už se to vymklo z rukou enem mé maličkosti, nikoliv kynológicky.

Odflákla jsem ten den cvičení a tak jsme měli víc času s Rumíčkem na procházkování. Talimůra už měla venčení za sebou s Brtníkem a hezky akceptovala to, že ven jde jen Rumíček a ona si počká (jooo, předchozí den na cvičáku dá jedný trochu do těla a tak se pak snáz poslouchá 😀 ). Dostala kong s žervé a piškůty a prej ať už vypadneme. Což jsme velmi rádi udělali 😀 . Rumíček si za barákem našel Douího, uctivě ho pozdravil a pak už hoooooooohem letěl k jeho paničce, kterou musí vždycky políbit , Družimír jeden. A Douího panička mu to ani moc nevymlouvá (což bych byla radši teda, kdyby se mnou držela basu, ale ona je moc hodná a laskavá paní, vždycky se směje a ten malej škudibík to moc dobře ví ) . Pak jsme šli házet balonek a nakonec jsme museli k potůčku.

Což teda je v týhle tmě neradostná cesta, dolů je to dost sráz, po deštích je to podmáčený, člověk nevidí nic a modlí se, aby neskončil v kotrmelcích ve vodě. No ustála jsem to. A co by pro něj člověk neudělal, když tam tak nutně potřeboval jít. Proběhla důkladná kontrola obou břehů potůčku, pak jsme uďáli hopiky přes potok a vydali se nahoru k panelákům. Rumíček byl velešikovnej, protože zvládnul lavičkovej slalom tam ale i zpátky a hezky to navázal. Pěkně mu to šlo. A když už jsme byli u laviček, tak jasně-musíme k ďurce. Takže jsem si zase postála, než jsme to rozpohybovali balonkem. Cestou domů si Rumíček sám aktivně dal několikrát “Kočičkůů” a vylezl po ohnutým kmeni hlošiny nahoru. Výbornej byl, výýýýbornej a taky se podle toho rozhodně tvářil, a zubil se na celý kolo.

Jako první vyběhnul na podestu a mazal domů. Tam jsme provedla výměnu zrzavý frakce za flekatou. Zrzavá dostala taky konga a žervé a my  se mohly s Tali  pustit do práce. Slušně schody, dole sednout, slušně ke dveřím domu, sednout a pomalůů se mnou dolů z podesty. Pěkný, dobře,nejlíp a nejšikovnější 🙂 . Stejně šikovně jsme dopochodovaly na louku, kde jsem z Tali udělala Karkulku a pustila ji do liduprázdnýho prostoru.

Pink a byla v kšá. Sletěla dolů, kde přičupla a usilovně čůrala. Jak kdyby venku sto let nebyla 😀 . A pak se ……. nechala přivolat. Jojo, košíček nám dělá svoje. Páč co lítat za humusama, když si moc nepomůžu, že jo. Ale úplně jistá jsem si tou situací nebyla, bylo vidět, žeeee…. kdyby ten košík nebyl, mám smolikof. No ale přiřítila se jak naprostej vytlemenec. Pomohla mi sundat košík – no sundat… spíš servat 😀 . A vzala si plnou hrst dobrůtek. Já si jí mezitím zajistila za postroj, a mohla jí tak košík nasadit zpátky a dát jí zasejc to kýžený volno. Pink a byla v kšá. Prořítila se nevšímavě kolem svetřice Brity, kterou svou rychlostí zaskočila a letěla k rybníčkům. Tam se ozvalo frrrr a zvedly se tam kachny. Koláče uďálo na píšťalku fijůfýý, pak ještě jednou fyjůůfýý a…. k velké radosti mé, se opět řítil za mnou do kopce flekatej vytlemenec. Odměna a znovu volno. Pink a byla v kšá 😀 .

Pomalu jsem sešla dolů a pracovala na upoutání pozornosti, abych ji k sobě mohla zavolat. Povedlo se, povedlo a to přes to, že měla hlavu v rákosí a mozek…….. mozek měla……… ne, ten vona nikdá vlastně neměla…. no ale i přes mozkovou nedostatečnost se to podařilo. A tak radost byla na obou stranách. To už jsem jí pak vzala na vodítko a šly jsme do toho rákosí spolu. A to spolu ale znamenalo, že jsme tak trochu i spolupracovaly. Tedy, že byla ochotná jít pomalu, zastavit se a i věnovat mi pozornost. Hezký, moc hezký to bylo. Jen je to vždycky trochu pro mě náročný, člověk musí ošéfovat spoustu věcí. Kdyby se šlo věnovat jen tomu nenápadnýmu cvičení, bylo by to fajn, ale tím že jsme v reálu a ona je trotl, musím mít oči opravdu všude a předcházet i tomu, co nenastane.

Za odměnu, že byla takhle šikovná, jsme zašly k hromadě větví a čehosti, kde si ráda čuchá a prozkoumává to tam. A pak už nahoru na louku, trochu se cournout, kdyby náhodou potřebovala ještě vyvenčit. Pozdravit dva čínský císaře- neboli dva pekinéze z vedlejšího domu a pak hezky minout dva pejsky. Třetího jsme neminuly hezky, minuly jsme ho víc než radostně 😀 . No ale na podestě byla zase první – Talinka. Rumíček už doma vesele vymlátil všechny špačky a tak jich na Tali moc nezbylo. Kdyby mohla, asistovala by mi při vypravování se do práce.

A tam bych to teda už vůbec nepotřebovala, tam se vymklo kontrole úplně všechno co mohlo. Vrcholem bylo, že se mi nepodařilo oblíknout si ani na třetí pokus správně punčochy s ozdobným švem. A se spirálou na noze, místo ozdobný výšifky se mi jít nechtělo. Takže jsem to nakonec vztekle servala a pokorně si oblíkla………. džíny. Za fešandu půjdu prostě příště, až na to budu mít nervovou soustavu připravenou 😀 .