Neb už od začátku to stálo za……….. starou belu.Páník vymyslel, že bychom mohli sjet jednu stanici vláčkem do Hostivice a odtama si zajít na krátkou procházku do Sobína do hospůdky, tam si dát oběd a pak hezky zase zpátky. No plán to byl dobrej. Leč…

Za á) Ledva jsme vyšli začlo pršet.

Za bé) Ledva jsme vyšli, byla Tali na ránu. Nevím, co to spouští, ale zase byla taková jako v začátcích. Vzpínání se na vodítku, vyrážení, ani jeden krok normálně, prostě divoký zvíře. Věřte, že s takovým psem se hodně blbě funguje. Netrvá to dlouho a jste tam, kde byste nechtěli být a musíte se hodně ovládat, abyste ji nezabili za to, jak ona zabíjí vás. Bolí to hodně. A nemáte páku to zastavit. Vlastně jednu jo, to mi dochází teď, když to píšu. Jedině to otočit na patě a jít domů. Nekompromisně. No. Měli jsme to udělat. Jenže …. máte v hlavě ten výlet.

Když jsme vystoupili z vlaku, bylo to jako vrátit se o ten rok zpátky 🙁 . Nálada na bodu mrazu, vzpínající se, nevnímající pes a nebožáček Rumíček, protože veškerá snaha nás obou byla napřená na to, nějak tu situaci urovnat.  A v půlce cesty si páník uvědomil, že pod dojmem toho, co předvádí Tali jsme se zapomněli podívat, v kolik to jede zpátky. Nás poslal s Rumíčkem napřed do hospody a oni, že se s Tali vrátí. Moc se mi nechtělo, měla jsem v ten moment Tali aspoň trochu na příjmu, ale nakonec jsem souhlasila a vyrazili jsme každý opačným směrem. Měla jsem aspoň úplně volný ruce pro Rumíčka. Obíhali jsme stromky podél cesty, lavičku a dělali jsme blbinky. Až jsme doblbinkovali k hospůdce…….. byla tak jako dost neosvětlená….. jojo. JO. Na dveřích nápis, že dneska je zadáno. Sakra. Celou cestu prší, těšila jsem se, jak se po tom Talizápolení usalašíme v teple, dáme si něco dobrýho a……….. kulábrsk. Takže otočit to a běžíme Rumíčku rychle zpátky, ať těm dvěma ušetříme cestu. Mazali jsme, co to šlo a já pak Rumíčka i poslala napřed. Páník byl zklamanej stejně jako já.

Aspoň, že Tali se podařilo tou cestou tam a zpátky aspoň trochu nahodit. Využila jsem toho, přebrala otěže  a šly jsme spolu dělat hopiky, přes klády. Už to nebyla taková hrůza, už trochu vnímala. Nechala jsem ji jít  jen tak, podél cesty s tím, že pokud nebude tahat, máme to dobrý, pokud tahá, jde na cestu. Když jsme míjeli loučku před domy, zavedla jsem ji tam, a nechala ji jen tak jít s čumesem u země. Měli jsme štěstí, že chvíli na to, co jsme došli zpátky na zastávku, dorazil opožděný vlak a my mohli jet domů.

Už s relativně normální Talířovou. Když jsme vešli mezi domy, viděla jsem tam stát víc než postarší paní s obřím labradorem – spíš teda vepřadorem by se to dalo nazvat. Vím, že ten pes je potížista a madam ho nezvládá. Dala jsem echo Brtníkovi, který od vlaku vedl Tali, ať se jim vyhnou. No. Bohužel někdy ani to nestačí. Milá paní drbala s jakousi jinou dámou a psa rozhodně neměla pod kontrolou. Takže ten zabral a vjel do Tali. Pochopíte to? Pes a napadne fenu? Bez jakéhokoliv kontaktu, prostě natvrdo zaútočí? Bába jela jak po ledu a pochopitelně si s ní pes dělal co chtěl. No, dobrý to bylo. Řvala jsem jak prorvaný Slapy a Brtníkovi se podařilo se s Tali z toho dostat. A já rozhodně řvát nepřestala. Bába, čůza jedna pitomá, si vyslechla dost. Podstatou bylo to, proč ten šmejd nemá košík????????????????? Proč si ho nehlídá a nedrží ho pořádně, když ví, co její čokl dělá? A není to poprvé, už jsem tu čest měla. Korunu tomu nasadila ta druhá důra, která mi sdělila, že náš pes taky nemá košík. Ne…. to opravdu neměla dělat, fakt jako ne. Snažila se pak z toho vyvlíknout tím, že ona s tím nemá ale nic společnýho. Dost důrazně jsem se jí teda optala, proč se teda do toho motá, když s tím nemá nic společnýho a ať laskavě velmi rychle odejde, nebo bude zle. Náš pes byl po kontrolou, šel u nohy a byl to pes tý nány, co našeho psa napadl, rozhodně to nebylo obráceně. Servítky jsem si fakt nebrala, ani ohled na věk. Protože určitý chování, na něj nárok holt nečinní. Následně jsem hulákala  jak na lesy zpátky na bábu od vepřadora, ať si laskavě uvědomí, co mohla způsobit, kdyby tady šlo s tím psem dítě!!! Že by ten její zmetek převálcoval jak psa, tak to dítě, protože on s ní mával jak s fáborkem. A že to příště bude o policii. No…….. nebylo to hezký, ne nebylo. Talinky mi bylo líto, plakala, s něčím takovým rozhodně nepočítala, šla v tu chvíli fakt hezky s Brtníkem.

Abych jí dala možnost se trochu zrelaxovat, vzala jsem ji ještě u nás za barák, dala jí košík a volno, ať si letí k potůčkům. Jak se dalo očekávat, získat aspoň jednou její pozornost bylo zhola nemožný. Takže jsem si ji pak uprostřed řádění v rákosí odlapila a šly jsme na vodítku pomalu domů. Nahoře na louce se k nám řítilo odrostlý štěndo špringra. Můj plán byl, že když si ho paničky zavolají, odchytnou … cokoliv, hlavně ať fenka nerotuje kolem nás, dám Tali košík a holky si můžou pohrát. No bohužel obě velmi tělnatý dámy (matka s dcerou) dokázaly akorát provolávat jméno fenky, která lítala velmi natěsnačku kolem nás. A dělala na Tali výpady. Což způsobovalo, že Tali si chtěla taky hrát a dost mi to rvalo ručky.  Sdělila jsem oběma, že by bylo dobrý, aby si ji už chytily, že mě to dost bolí…….. po Tali jsem v tu chvíli nemohla nic moc chtít, bylo toho na ní už moc a mě to bylo jasný. Nakonec se mi  i podařilo se s ní z toho dostat. A dámám jsem velmi poděkovala. Řekněte mi někdo, proč si sakra kruci někdo, kdo pro svou tělnatost nemůže udělat rychlejší krok pořídí špringra? Lovečáka, energetika…. no ne, neříkejte mi to, já to vím, takovejch je…. to já jen, že toho za ten den bylo už docela dost.

Ten výlet se fakt neměl konat 😀 .