Aneb tak trochu zpátky do minulosti. Shodou okolností jsem při čištění emailů narazila na jeden prastarý, který obsahoval několik článků z doby, kdy byl Ešus štěňátko a další shodou okolností mi zrak padnul na článek, jak probíhalo seznamování Kosti a Ešusa. Asi nějaký ptačí období teď, že se to tak sešlo, nicméně……… já to sem s dovolením šoupnu. Když jsem se začetla, úplně živě se mi to vybavilo. Tak snad to pobaví i vás ostatní.
Tak jsem ani netušila, jak živo u nás při seznamování těch dvou bude. Netrvalo dlouho a estrádní režisér Brtník se rozhodl využít divácké úspěšnosti jím již jednou pořádaného pořadu s názvem Seznamte se, a tak jsme si dali repete. Oba hlavní představitelé ze sebe i tentokrát vydali to nejlepší co mohli a tak jsem se u plotny, kde jsem se pokoušela (musím podotknou, že úspěšně) ze zbytků mýdel vytvořit cosi dekorativního, opravdu nenudila.
Pernatec po předchozích zkušenostech dospěl k názoru, že je cosi jako ptačí Batman a tudíž se mu nemůže vůbec nic stát a šel do toho tentokrát opravdu zhusta a naplno. Náčelník Zrzavá Huba se tudíž nestačil divit, Brtník proplakal několik kapesníků a já úspěšně přestála několikero pokusu o žinfákrt.
Kosťa byl totiž opravdu velmi neohrožená ptíca, takže Ash nejdřív zíral, když se mu na zkoušku andulák neohroženě proháněl před frňákem a pak ho málem porazilo, když se Kosťa následně rozhodl ozkoušet jízdu na tygru. Zaparkoval Ashovi na zadnici – ovšem tak, aby na něj Ešus v žádném případě nemohl dosáhnout a užíval si vesele jízdy po bytě. Ash se kroutil jak žížala, poulil při tom očiska a vyplazoval snaživě jazýček, leč, bylo mu to na dvě věci. Hlavně tedy na nic.
Když si takhle pernatec otestoval, že na situaci se od minula nezměnilo vůbec nic a ten zrzavec je v podstatě „jen dost velkej a neškodnej chudák“, usoudil, že nastala ta pravá chvíle pro to, aby navázal tam, kde minule skončil. Přistál tedy opět na zemi a zvesela pochodoval proti Zrzavci, který údivem ztuhl. Musím ještě dodat, že veškeré Ashovo „příkoří“ bylo vždy bohatě kompenzováno pamlsky, aby mu bylo jasné, že se mu vyloženě vyplatí si té modré minislepice nějak moc nevšímat. Takže v podstatě úplně ukázkově předvedl to, k čemu je jeho plemeno určeno. Ve čtyřech měsících vystavil pernatou zvěř a doslova zamrzl v zatáčce. Stál tam v tom oblouku pěkně dlouho, dokud modrá minislepice neusoudila, že tahle hra je pěkně blbá a bez šťávy a rozhodla se tomu přidat grády tím, že došla k zrzavé a ztuhlé zatáčce a štípla jí v poklidu do nohy. Zatáčka se vyděsila a dědictví předků, nedědictví předků, šla se pěkně schovat k páníčkovi, který pro slzy už neviděl (mimochodem, tomu říkám teda solidarita).
Opeřenci okamžitě stouplo sebevědomí až do jedenáctého patra, či spíše do výtahové strojovny našeho domu a rozvášněn vlastním úspěchem se jal prohánět zrzavce po kuchyni. Občas se, pravda, role obrátily, ale to jen proto, že Kosťu něco zaujalo – většinou nějaký drobek – a šel to prozkoumat. To pak šel náš lovecký pes obezřetně a pomaloučku za ním, ale jen do takové vzdálenosti, aby stačil, v momentě kdy se Kosťa otočí, ještě utéci. Ve vteřině byl dohoněn a štípanci do nohou donucen k jakési prapodivné variantě stepu.
Pravda, pernatec byl při těchto tanečních hodinách dvakrát nechtěně (protože zaútočit na něj nepřipadalo v úvahu, na to se ho Ash příliš bál) přišlápnut, leč na drzosti mu to neubralo. Jen si potom dával o trošilinku větší pozor, ale rozhodně mu to nebránilo v tom, aby kradl Ešusovi hračky. Zejména jeho pískací zelený ježek ho fascinoval natolik, že ho pod stolem uchopil do zobáčku a přehodil si ho přes hlavu. Kdybych to neviděla na vlastní oči, tak tomu nebudu věřit. Mohla jsem jen doufat, že z toho nebude mít Kosťa kýlu J. Ash taky rozhodně nevěřil tomu co vidí a když si pak ptíca k tomu všemu zabrala pro sebe ještě jeho ožužlanou mrkev, tak to už byla teprve konečná. Pravděpodobně usoudil, že s takovýmhle borcem se rozhodně měřit nemůže – alespoň prozatím – a tak jsme poté měli před očima malebné zátiší se psem rozvaleným na boku a anduláčkem rotujícím kolem a oblažujícím psa tím, že mu poskytuje manikúru. Asi usoudil, že pan dochtor je neschopný a Ashovi ty drápky zastříhnul úplně nemožně.
Mně ale přišla na mysl jedna úžasná myšlenka. Když jsem tak viděla, jak zcela nenuceně došlo k tomu, že náš pes ve čtyřech měsících vystavuje zvěř, napadlo mě, využít naší minislepice k obohacení rodinného rozpočtu. Mohli bychom s Kosťou objíždět rodnou hroudu a majitelům loveckých plemen učit jejich štěňátka klidu před zvěří . A že bychom měli velkou úspěšnost, tím jsem si stoprocentně jistá, protože Kosťa byl rozený ptačí Nebojsa. Úplně to vidím – auto zastaví, otevřou se dveře, já vylezu s rukou v rukavici na dravce (jinak by to asi s tím naším orlosupem nešlo), tam usalašený Kostěj nesmrtelný, u nohy mi štřáduje Ešus Zrzavohubec- coby vzorek a všichni jdeme do rachoty.
Netrvalo to moc dlouho a došlo k dalšímu posunu v situaci. Brtník ochořel a místo televizoru používal naši zvířenu, kterou hromadně vypustil do kuchyně místo do arény. Mno a protože jsem nebyla přítomna – někdo do té práce halt musel – a situaci nekazila se svým „Jééééžíš!! Fuj teď jsem se lekla!“ a „Koukej je rozsadit, ať ho nesežere!“ (myšleno ať Kosťa nesežere Ešusa), tak situace se vyvinula následovně – Ash byl ochoten ze strany minislepice akceptovat snad cokoliv. A bojovný opeřenec? Zde si nemohu neodpustit si vsuvku, ke které jsem se dostala přes toho bojovného opeřence – Kosťův předchůdce se považoval za jakousi ptačí nadrasu, takže nejenom, že se tituloval: „Já jsem ORÉÉL“ – učila jsem ho totiž: Tady orel, tady orel, jak mě slyšíte? Přepínám!“ a takhle to dopadlo a namísto tady orel volával: „Tady orloj, tady orloj!“ (asi se narodil na Staromáku :D), ale ještě ke všemu o sobě tvrdíval, že :“Sem bojovej ptáček!!!“ Snažili jsme se mu vysvětlit, že s tímhle termínem by měl zacházet opatrně, aby si na něj neposvítil jistý pan poslanec, leč ten mu byl šuma fuk a stál si za svým, že je to bojové plemeno.
No ale zpět – bojovný opeřenec pak v poklidu nejen praktikoval psí manikúru, ale rajtoval Zrzavé hubě po pupku a usedal mu na rypák. A to naše trdýlko jen sedělo, koukalo a pomalu začínalo šilhat z toho, jak mu Kosťík furt parkoval na tom jeho šňupáku. Celý stav věci nabral po čase takové obrátky, že když Kostíka hra na honěnou s Ešusem přestala bavit a horolezil po záclonách, tak pes seděl pod oknem v kuchyni, hlavu vyvrácenou vzhůru a úpěnlivě kvílel a přemlouval tak Kosťu, ať jde dolů. Asi mu přišlo líto, že už ho Kosťa pět minut nerafnul do čeníšku. Což mě uklidnilo natolik, že jediný co jsem si hlídala bylo, jestli se mi ti dva nemotají pod nohy a dál jsem si mohla dělat co jsem chtěla.
Jednou mě najdou zadušenou snídaní! Zatáčka se vyděsila! Bojovej orloj!
🙂 Je naprosto jasný, že bojovej orloj nutně musí vyděsit Zrzavou zatáčku 😀 😀 . Bože to bylo tak ftipný vždycky 😀 . Jen teda překonat ten počáteční strach, pak už to byla výborná zábava pro všechny zúčastněný.
To jsem se nasmála,já moc lituju ,že jsem v určitých situacích neměla kameru nebo aspoň foťák.To vám pak nikdo neuvěří.My měli bernardýna Boba,byl tak milej,že jsme mu říkali Bobíku.Jednou se mi vylíhlo pod kachnou kuře,muselajsem odebrat.Chvíli jsme ho měli v krabici vevnitř,pak už bylo venku.Pod schodama ležel pes,v chlupech měl zavrtaný kuře.Bílý.Vrchol tomu dali,když jsme všichni žasli-Bobek otevřenou tlamu a v ní jako kartáček na zuby kuře .A nezavřel,kuře se dožilo ročního věku.Když nám dělal za oknem ložnice budíček ve 3 ráno,tak bohužel kohout musel odejít.Taky dělal Bobík náhradní chůvu koťatům.Stará kočka-ta se dožila 18 let.vždycky přinesla koťata,venku spal pes a v chlupech měl koťata.A byli spokojený všichní.
Jééé to je tak hezký!! Já mám hrozně ráda tohle mezidruhový přátelství, dokazuje to, jak dokážou být komunikativní, tolerantní, přátelští a vůbec -skvělý prostě. Bobík byl frajer – tyhle psí chůvy miluju. Kuře dentista v tý obrovský chlebárně, co bernardýni mají muselo být hodně ftipný.
Taky mi bylo kolikrát líto, že člověk nemá při ruce něco čím by tu situaci zaznamenal. Jsem ráda aspoň za to, že jsem články psala, protože si to zpětně člověk dokáže všechno vybavit.
Bernardýni asi už jsou takoví. Mně babička vyprávěla to samé – měli bernardýna, kterému se schovávala kuřata do kožichu. Taky uměl vzít kuřátko do tlamy a posléze nepoškozené vypustit. Našemu jezevčíkovi Lesanovi kočka nanosila koťata do pelíšku a odešla courat ven. Moje jezevčice Dulinka zas nechala po sobě pochodovat bílé myši Pištu a Fištu – kdyby sem šly vkládat fotky, mohu doložit.
Jee, určitě určitě doložit!! Ne že bychom nevěřili, ale prostě nutně musíme vidět, určitě fšicí 😀 .
Šlo by to podle mě vložit jako odkaz, pokud jsou fotky uložené někde na internetu a nebo potom v diskuzním fóru, tam to jde vložit myslím i z počítače, že jo paní Administrátorko?
Mně se tohle právě hrozně líbí, když pes umí být takováhle kamarádská bytost. Svýho času byl na youtube k vidění pitbul, pravý nefalšovaný pitík. A to byla neuvěřitelná chůva, která se starala o kde co. A ty výrazy co u toho házel 😀
Jsem odběratel Zrzavce, tak zkusím fotky připojit jako odpověď pro Admin :o))
tak už se těším, doufám, že to vyjde!
Kimi- ty fotky jsou boží!!!!
fotky lze vlozit bud jako odkaz nekam na rajce, anebo je mozne si vytvorit ucet a vlozit do diskuze https://zrzavec.com.cz/forums/topic/volne-povidani/
“ztuhlé zatáčce a štípla jí v poklidu do nohy. ” brecim tu smichy, fakt 🙂
joooo typická vižlí zatáčka… zrezivělá 😀 . Kostík se s tím nepáral a štípanec do nohy bylo to nejmenší 😀