O pipince Lórince

Příspěvek Dalmi pod Sebranými Kosťospisy mi připomněl jednu krátkou a ftipnou historku a jednu ftipnou ptícu.Šla jsem tehdy u nás  kolem drogošky – prapůvodní Teta ještě před modernizací – a řekla si, že načíhnu. A koupím si barvu na vlasy. Dojdu k regálu s barvami, studuju, když se mě někdo zeptal: “Co čumíš?”… e?… rozhlídla jsem se kolem. Nikde nikdo, prodavačka o kus dál, u kasy. “Hm, blbnu?…. Asi jo.” ” Tak se pěkně vzpamatuj, děvenko a vyber si už tu barvu.”, řekla jsem si. Začuměla jsem se zpátky do regálu. “No nečum!”………e???….”Tak sakra fakt už mi hráblo???”  Začala jsem se kapek zoufale rozhlížet po krámku. Pokladní furt nic, kutila si tam cosi za pultíkem.

“Čumíš jako TRUBKA!” ………….. “Hegrot, kruci, přece nejsem blázen!” Začala jsem se fakt hekticky rozhlížet kolem sebe. Až mi padnul zrak na pootevřené dveře od nějaký kancelářičky. A tam jsem zahlídla obří klec a v ní dobře se bavícího papouška Žako. “Ty hade!!” začla jsem se smát 😀 . Paní prodavačka vzhlédla od pultíku, a pravděpodobně po stovce zkušeností s podobnými situacemi jí bylo jasný o co jde, a smála se taky.

“Ježíš, já už myslela, že jsem fakt blázen!” pravila jsem, když jsem došla k ní. “Ten papouch si ze mě dělá srandu!” “No dělá, to je prostě naše Lórinka” a protože viděla moje nadšení, šla pro ni. Spokojeně se tvářící opeřenec nám poté na otázku jak že dělá pejsek sdělil, že “Haf!”. Paničku to neuspokojilo a otázala se, jak je to ale celý! “Vrrr, haf!” doplnila Lórinka. Když už byla rozjetá, sdělila mi taky, že je”Pipinka Lórinka Zachariášová a přeletěla skoro celý Brdy! ” Páč se jednou na chalupě poplašila , ulítla a ztratila se. Naštěstí byla dost profláklá /nedivím se / a tak brzo putovala domů :D.  Taky si vymínila, že nebude zpívat požadovanou písničku, ale rozhodla se pro repertoár dle svého výběru. Takže jsem se vyposlechla písničku Skákal pes přes oves (místo nějaký jiný, kterou chtěla panička) s úpravami dle Lórinky,  který mě tehdy hrozně pobavily, leč bohužel si je už nepamatuju.

Posléze se dostavil páníček a já byla svědkem její naprosté oddanosti a nehynoucí lásky k němu. Stačilo mu nastavit obě dlaně vedle sebe, ona se k němu doslova nařítila a lehla si v nich … NA ZÁDA. Nebudete mi to věřit, ale když ji drbal na bříšku, kopala si nožičkama 😀 😀 . Než drogošku zrušili, potkala jsem se s Lórinkou ještě několikrát a vyslechla  její průpovídky, kterých měla přehršel a taky vždycky nějakou její historku.

Jako třeba že pokud doma hodí bobek mimo klec, volá urputně “Hovňo pipinka, hovňo pipinka…” tak dlouho, dokud se někdo neujme úklidu. Pak teprve je ticho. Evidentně čistu milující ptáček 😀 . Nebo třeba, že pokud dostane chuť na svou oblíbenou marokánku, není s ní nejdřív vůbec řeč (což můžu dosvědčit) a posléze se rozeřve tak, že pokud marokánka  není při ruce, je nutno začít velmi rychle onu laskominu shánět, jinak hrozí popraskání bubínku všem v přilehlým okolí. Měla tak neuvěřitelnou slovní zásobu – zvlášť na samičku, že jí prý byli zkoumat i nějací papouškovití odborníci.

Bohužel už si nepamatuju všechny její alotria, je to už hodně let zpátky,  ale to první setkání s ní mi zůstane už navždycky v paměti. A jako živý.

6 komentářů u „O pipince Lórince

  1. 🙂 Oni jsou fakt trefný,,,, náš žakouš volá na psy : Pocem ,pojď ,,,, na a sype jim zrní ,když přiběhnou tak na ně zpustí :Fuj !!! Čuně! 🙂

    1. Neee :D:D:D nenene jehehééééé :D:D:D:D to je syčák!! Nebylo by vídejko nějaký, že bychom ho sem přidružili.Tihle větší papoušci si už umí dát věci do souvislostí a použít to, to je na nich super.

      1. Bohužel ,,,, 🙁 nevím čím to je ,ale jakmile ho chceme natočit ,třeba i z vedlejší místnosti tak okamžitě končí produkci ,asi telepatie či co 😀

  2. papoušci jsou boží a když se jim člověk fakt věnuje, jsou skvělý parťáci. Tady u nás v létě učili u nádrže dva mladý lidi papoucha přivolávání – byl perfektní. Pak jsem viděla i v televizi, že už je skupina lidí, kteří s nima takhle cvičí – jen se musí pochopitelně najít vhodnej terén. Ale je to pak svělý vidět je volně lítat, je to prostě jiný, než v tom bytě. Kosťa, když se to pak naučil, tak nejradši seděl na tý bříze u domu, nebo ve smrcích a dirigoval hlasově ostatní ptactvo. Bylo ftipný slyšet z koruny: “Pšššt, ticho! Ty pudeš!”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..