Vývar z předchozího dne se povedl a tak mám k dispozici hektolitry základu na domácí Pho-bo. Tentokrát i s masem. Scípni bacile. A! Ešče něco mám.Velkou kost z toho vývaru. Koukám na kost, koukám na Fleky. A to se bude hodit!! Je to lákavý, je to velký, to hned nesežere!! A tak opět při přípravě zázračný polívky věnujeme těch pár minutek potrénování se.
Když vezmu kost do ruky, maďarsko – germánská frakce se rozpohybuje. „Jooo, záááábavička!“ raduje se Rumíček. „Joooo, žrádlo!“ hýká Talimůra. „Nenech se vysmát, Tupoflekoune. Tuhle kost neposvačíš.“ hodí směrem k Flekům pohled profesor Rumenige. „Proč ne?“ hýkne Talimůra. „Páč Ti to nedovolí.“ „Se budu ptát tak!“ hodí zadkem Talimůra a hopsá nadšením.
„Mno, takže přátelé – MÍSTO!“ dovolím se vložit do debaty s kostí v ruce. „COOO-ŽEE?“ nevěří vlastním uším Talimůra. „Neslyšim, neslyšim, Tupofleky tu hrozně hlomozej, vůbec nevim, co říkáš….he?“ tváří se Rumíček. Položím kost na linku a pro neslyšící zopakuju „MÍS-TO!!! VO-BA! Nebo nebude nic.“ Zajedou tam jak nůž do másla. Dojdu do předsíně a vrátím se, protože Talimůra vykukuje za lednici. Nasadím ksicht č. 24 a pro nechápavé se zeptám „CO máš dělat?“ Hlava se ztratí, aby zase vykoukla. Mnoo, tak nic, holt. Já se vracím do kuchyně a kost na linku, neříkám nic. Tali se taky vrací – do polohy lehni a celým tělem na pelíšek. „Dobře.“ a dojdu do předsíně položit kost na zem.
„Tali čeká, Rumíček de!“ Rumíček vypochoduje z pelíšku a jde důležitě do předsíně, podívá se, jestli se doopravdy dívám. Ne aby podváděl, ale aby se ujistil, že jsem jeho vzorovaný chování dostatečně dobře viděla 😀 . Dojde ke kosti, odmítavě otočí hlavu a jde zpátky. „Seeeešš výbornej, výbornej Rumíčku.“ a kousek sekaný následuje pochvalu. Talimůra nadskakuje na pelíšku nedočkavostí.
„Rumíček čekáá, Talinka de!“ Tali se řítí ke kosti hubu odklopenou přes hlavu, aby to vdechla. „Taliii, ne-e, ne-eee.“ …… „Co ne? Je to na zemi? Vopuštěný? Tak to nikdo nechcete, a já ji chci!“….. „NE, Tali, ne-e.“ ………… Tali kost pustí!!!!! „Seeeš výýýborná, výýýborná Talinko!“ a sekačka následuje pochvalu. Sekačka je dobrý platidlo, takže při tréninku docílíme pro párkrát i toho, že Tali vpochoduje do předsíně stejně důležitě se tváříc jako Rumíček, aby s očima do zatáky otočila od lákadla hlavu a napochodovala sama od sebe zpátky do kuchyně. „JOOOO seeeeš vy-ni-ka-jícííí! Seš močikovná holčička, močikovná.“ „JOOOOOOOOOOOOO SEM, SEM VÝÝÝBORNÁÁ!“ , souhlasí Talimůra a skáče mi na hlavu.
„Taaak, šikovní jste byli, pojďte sem ,pojďte, tady máte ještě piškůtek a konec, končíme, jde se zase spinkat.“ sdělím zdravotnickýmu personálu a jdu si nalít Pho-bo, nasekám si tam cibulku, stříknu kapek citonku…. pěkně prohřát dutiny, a šup zas do peří, tohle toho šmejda bacilovýho musí udolat. Jak se ukázalo, je Pho-bo výborný nejen na bacily, ale ………..taky na trénink 🙂 .
sem se hodne nasmala, jeste ze si tu pho bo varila i s tou kosti 😀
No jo, tak když už jsem nemocná, tak ať jsem aspoň trochu platná, když nikam nemůžu.
Radost číst.Mě v životě žádný pes pořádně neposlechl.Aby v kuchyni nezbaštili předloženou kost ,to by musel být zázrak.Takový obyčejný lehni,sedni,mazej domu,zažeň slepice,husy,máni-ovce-,to jo,většina se naučila třeba sama otvírat dveře,ale aby nesežrali předložené žrádlo ,máte můj obdiv.
Jo a ta polévka,je to normální hovězí vývar nebo se zázvorem,nikdy jsem ji nejedla.
Tak já to měla zase vždycky obráceně, doteď vždycky všichni psi poslouchali. Tak si to teď s Tali zkouším taky z druhý strany 😀 😀 😀 . Ale ono to s ní není až takový zázrak, nebojte. Ne každý cvičení vyjde takhle, jak jsem psala a navíc – venku tohle rozhodně neplatí. Tam jsme se- stejně jako u všeho, vrátily úplně na začátek.
Pho bo je normální hovězí vývar (dělají myslím i kuřecí), je to čistý vývar, hodně pomalu vařený, je silný, průzračný a dávají do něj na tenoučko nakrájený plátečky hovězího, ty rýžové nudle (teď jsem je podle rady ze Zvířetníku nejdřív namočila v misce ve vařící vodě a nechala odstát a do vývaru je hodila jenom na chvilinku, aby došly, protože v tý misce, zalitý horkou vodou). Pak je tam ještě na tenoučký plátečky nakrájená cibulka – jak červená, tak ta lahůdková- z ní jen nať . A pak koriandr. A podává se to s kouskem citronu, který se do tý polívky nakape a udělá to výbornou chuť. Já se po týhle polívce můžu utlouct :-). Opravdu zahřeje, postaví na nohy a pomůže s rýmou. To teplo v člověku vydrží hodně dlouho.
Edit – zázvor tam není.
grrrr nemůžu psát, Talimůra mi vylezla na klín a kecá do toho 😀
Tak jsem dostala chuť na vývar,že jsem si nechala přinést maso,a už se vaří se zeleninou.I když minulých 14 dní jsem ho měla skoro pořád.Ta chřipka asi lítá ve vzduchu teď hodně.Mě kromě bylinkovýho čaje pomáhá obklad z Alpy. Rýžový nudle koupím příští týden,tak to potom zkusím.
Thali a Rumíčkovi posílám pozdrav,ať Vám vysvětlí ,že tam aspoň nejste sama,za chvíli byste se ukousala nudou…..
ááá bude teplá polívčička!! 🙂 tak dobrou chuť přeju. Za mě – vývaru není nikdá dost. Obklad z Alpy – kam? Na krk, hlavu? průdušky? dík předem za radu.
jojo, to voni mi vysvětlujou pořád, že bez nich bych se unudila k smrti. Když ne jeden, tak druhej a furt dokola. 😀
Dávám Alpu na hadřík,když mám kašel tak na prsa a na to ručník.Mě to fakt pomůže.Musí se ale opatrně,nic nepřehánět.Bolí mě hlava,obklad za krk,nebo pomazat spánky.Před lety byl hit švédské kapky.dala jsem si na čelo obklad,to víte ,3kluci v baráku,manžel dítě číslo4,tak jsem místo Alpy použila mo’dní trend.Asi 2 roky jsem měla flekaté čelo,vůbec se to nedalo umýt
Vývar super,já ale dělala vepřový,dochutila česnekem,majoránkou atrochou pepře,vložka kroupy.Manžel pochválil.
Zdeno – díky, Alpa umí prohřát, takže to se hodí, paráda. Jen teda fakt budu muset opatrně, mám dost přecitlivělou kůži se sklonem k dost problémům. Ale alpu běžně používám, tak by to mělo být cajk.
Aaaaa polívčička vepřová, ve stylu zabijačky – mňam! Tu taky můžu 😀 . Koupím pár žebírek a už to jede. Jako zavářku používám pohankovou lámanku a je to chuťově skorem jako „prdelačka“, jen prostě vývar. Ta pohanková lámanka má tu výhodu, že je to brzo vařený.