Dneska to bude jen jedno krátký podivení.

Vracela jsem se tuhle s Tali z procházky a už jsme byly skorem u našeho domu. Tali byla ten den nebývale hodná, a hezky reagovala na normálním hlasem řečené striktní NE! VEN! vždy když zamířila k balkonům.  A udělala mi tím pro tu chvíli dost radost, že respektovala, co se jí říká a bez dohadování vyjela ven a šla si pro odměnu, místo toho, aby číhala na moment, kdy tam zase bude moci zajet.

Akorát jsme vyšly na úroveň našeho domu, když slyším samopal NE, NE, NE, NE, NE, NE!  Tali koukla na mě, že vona přece nic, já koukla nejdřív na ní, že já taky nic 😀 a pak koukám a na druhé straně trávníku jde podpatková slečna. Vyšňořená byla pěkně, to se jí musí nechat. A sluchátka měla taky pěkný táááákovýýý veliký. Přes celou hlavu. A jako to jójo měla na flexině taky vystajlovanýho pejska, co měl asi být naháčkem. Jen mu zatajili, že někdo z rodičů byl spíš jako oblečenej. A ten pejsek furt dělal to jójo a slečna furt říkala to NE, NE, NE, NE, NE, NE, a tak si tak postupovali vpřed. Ujistila jsem Talimůru, že to se nás netýká a že si jdeme čuchat tady na ten trávník.

Vystajlovaná dvojka nakonec „doNÉnovala“ až k nám.  Pravila jsem Tali, aby si hezky sedla, že pejsek je malinkej a počkala, jestli přijde. Jak říkám, Tali byla ten den nebývale hodná, takže bez cavyků učinila přesně to, oč byla žádána a co víc, opravdu hezky seděla. Dvojka „přiNÉnovala“ natěsnačku k nám. Já jsem Tali řekla, že „Miminko, Talinko, je malinkýýý!“ , aby měla echo o tom, že je žádoucí nechovat se jako neandrtálkyně. A že teda bude družení. A pak jsem se trochu nestačila divit. Pejsek, přes to, že měl před sebou fenku, začal být po malý chvilce – kdy už jasně musel vědět, že je to opravdu fena – značně protivný. A to se Tali opravdu chovala krásně. Jo, kdyby jančila, blbla, chápu, bude mu to nepříjemný a po právu se ozve. Ale tady nebyl nejmenší důvod. Ona byla klidná, přívětivá, nedělala kopyto, iniciativu nechávala na něm.

Velmi rychle jsem tohle utla, aby se nám chlapec nerozjel ještě víc. A slečně říkám, že „Tohle byste ho ale neměla nechat dělat, může to vyvolat rvačku a navíc on by to mohl škaredě odskákat, když bude pes větší a tvrdej.“ Slečna se nad výtržníka sklonila, zvedla výstražně ukazováček a udělala na něj :“Tytyty!“ a šla. Hele…….. Lotova žena byla proti mě dost pohyblivá. A nechce se mi tomu věřit ani teď, když to píšu. Stála jsem tam jako tydýt, oči údivem byly až na zastávce tramvaje, čelist se povalovala na tom trávníku. Když se mi podařilo navrátit se do původní podoby a rozhýbat se, vypadlo ze mě jen „Aha, všechno marný!“ Koukly jsme s Tali na sebe, já se jí zeptala jestli půjdem domů a ona si vyběhla na podestu pro dobrůtku. „Hele tohle prostě nepochopíš!“, řekla jsem jí a zalezly jsme do baráku.

Pochopí to někdo? 🙂