TALI se učí venčit

 V životě by mě nenapadlo, že budu muset učit psa se venčit. Ne ve smyslu – doma se nečůrá, jako to člověk učí štěndo. To už má Tali naštěstí dávno zažitý, i když jsme si tím taky museli projít. Ale v tom smyslu, že ji učím, že psi taky můžou i chodit,  a ne pořád jen být v trysku. Někam se furt vrhat, lítat a mizet. A to i když jsou navolno. Přiznám se, že tady jako nevím a tápu.  Jak psa dovést k normálnímu běžnému pohybu. Tali je navíc přesně ten typ psa, co s odcvaknutím vodítka či stopky má styl “Urvi co můžeš, dokud můžeš”. Nevím jak ji vedli a
jak ji k tomuhle dovedli. Všechny naše psy jsem měla vedený tak, že stopka = práce, ne nutný zlo a omezení a vodítko, je běžná součást života a někdy je prostě nutný. Ale neznamená to nic jiného, než že ted jdeme prostě na vodítku a pak to zas bude bez nej. Tali evidentě učili cosi jiného. Fakt se i po tom roce chová, jak kdyby nikdy nepoznala svobodu.

Takže nás teď čeká nový úkol Naučit se být normálním psem, co si venku jen tak jde, čuchá si a jen tak prostě je. Výukovou pomůckou je mi hlavně můj hlas. Pro kolemjdoucí asi opět dobrý pobavení při cestě do práce. Protože mluvím hodně hluboko posazeným tichým hlasem, kdy jí říkám takový věci jako: Klyyyd Talyynkoo, pomalůů, hezky si čuchej, v klyyydu demee, seš šikovnaa, moc šikovná. Podívej, tady do tý díry skákal Rumouš, když byl miminko, vidíš?” a jdem se tam spolu podívat. Jdeme dál a já vykládám: !Talyynkoo, nechoď tam, nejsi prasátko, tam se nechoooďyyy, víš. To si udělala moc hezky si nejšikovnější, poď si tady zase čuchat joooo? Pěkně f klyduu, nespěcháme joo? (asi jako jediný takhle ráno ) Taaak to je moc pěknýý takle, teď půjdeme zase tadyhle se podívat. Dobře to děláš, moc dobře (asi první člověk, co chválí psa za to, že jen jde, ale tady nejde ani tak o pochvalu, ale o rytmus řeči, který by mohl psa navigovat do klidu, mohla bych říkat cokoliv, asi i číst z jízdního řádu, jde o klidný rytmus). A takhle se prohovoříme až na louku, kde pro tentokrát neházíme balonek, ale pokračujem v barytonovém monologu na téma “Pořád jsme v klidu Talyynkoo, pěkně si tu capámee, neutikáme nikam….ano ten balonek tam je  v tý kapce, ale taky tam zvostane, dneska jen tak choďyyymeee. Ty na mě takle pěkně koukáš ,joo? No to my tu máme něco moc dobrýho, pro tyhle šikovný pejskovyyy. Tak si dáme k noze? Joo? No uka, jak to umyyyššš?” A cáráme sem a tam. A já nenápadně směřuju k jednomu potížistickýmu místu. Tali vypálí a já taky.  Nadběhnu jí a z místa jí normálním hlasem vytáhnu. A pak se spolu šmrdolíme po louce. Tali kouká na mě, jestli něco  podnikneme.

Nechci jí moc rozhýbávat, ale vyhovím jí, abych nenechala její žádost o spolupráci ladem.
Tohle musím využít. Ukážu na strom u kterýho stojíme a řeknu “Okolo”. Chytí se a radostně ho oběhne a jde si pro dobrůtku. A prý ještě! Tak dobře, ještě jednou, ať máš radost. A pak už jdeme volným tempem domů.

Tam dostanežužlopásek a my jdeme ven s Rumíčkem. Rumíček je normální klidnit nepotřebuje a tak můžem řádit s balonkem. Nejdřív si ho pustíme obligátně po rampě na kočárek a pak vyrážíme do terénu. Čutám dálky, Rumíček dělá borderu a balonek mu schovávám. To je vždycky takovej balzám na nerf! 😀 Ještě, že já toho Rumíčka mám.

8 komentářů u „TALI se učí venčit

    1. Možná tě to překvapí, ale……….. užila 😀 😀 : D teď poslední dva dny, kdy jí zase vyloženě škublo v bedně, užila. Zrovna včera jsme bádali s Brtníkem co se stalo, že se to tak hodně zhoršilo . Do začátku léta furt bylo zlepšování, už chodila fakt hodně navolno, měli jsme radost. Před dovčou se to propadlo tak, že jsem si říkala, no buď se tam nahodí a nebo totál propadák. Naštěstí klapla ta první varianta a já si říkala, že jsme se zase posunuli. A i když jsem po návratu čekala, že tak dobrý jako na dovče to nebude, tak teda až tak blbý jsem to nečekala. Teď je venku zase stejná jako dřív. A to je jedno, jestli na vodítku, nebo navolno. Jo, nedělá už teda ruský kolo – v civilizaci. V polích chytá opět hysteráčky. To pak přijde člověk domů a je rád, že je rád. No jo, no. Co naděláš, dětma nezatopíš, když žádný nemáš 😀 . Ale Rumíček, to je fakt můj čtyřnohej balzám na nerf.

      1. Já si ji fakt někdy půjčím na dogtrek (hahaha, jsem zvědavá kam bych strčila ty své dva), ono by jí to mohlo trochu vybít baterky a přeuspořádat priority. Ale vážně, ono mi i u Vaška hodně pomohlo, když zjistil, že je lépe energií šetřit, protože u mne nikdy neví kdy ji bude potřebovat. To vidíš jak se ten pes v průběhu závodu mění a pokud není trénovanej přímo na to, tak po 60ti už plete nožičkama i tažnej pes ze spřežení.
        Možná by stačil vícedenní vandr, naše dovolené dávají psům zabrat i když se snažím o jejich maximální odpočinek a té fyzické námahy není extra moc. Ale týden v kuse spát téměř jen v noci, to dá zabrat velmi a já to musím naopak hlídat aby Vašek nezačal být únavou protivný. No, tohle vlastně u Talinky zabralo, ale jaksi pouze krátkodobě…

        1. No právě…krátkodobě. U ní je všechno krátkodobě. Něco začne fungovat, ona sama je z toho nadšená, to vidíš…… a pak to křupne a jsme v loji. To co navrhuješ , to není řešení trvalýho charakteru. Ona vyžití opravdu má. Když ho má moc, je právě 10000x nefunkčnější.
          Jedině, jak říkala Miluška – kuchařka v pánzijounu – “Přestěhovat k nám! Do Novohradek, vona chce bydlet v Novohradkách, proto je tady tak hodná!” 😀 😀

          1. no, to můžu bohužel potvrdit, Cir byl o xy procent lepší v baráčku a ještě ke všemu v klidném baráčku (třeba Zdiměřice s velkým lidským provozem nefungovaly). A tu souvislost s “drajvem” bych tam klidně i viděla.

  1. myslela sem to tak, ze by tolik nebalzamova, protoze kdyz by to byla bezna vec u obou, tolik by sis neuzila prave toho ze rumicek je takovahle potecha:) ono zmrzlinovej pohar kazdej den taky ztrati svoje kouzlo po nejake dobe, ze 😀

  2. A jo takhle, tak to ano, to ano, to 10000000000000000000000x ano. Na druhou stranu, já jsem si – když jsem i u něj odpracovala tu samostatnost – ale tam to bylo jiný kafe, byl ščenátko, to se to odpracovává 😀 – tak jsem si právě hrozně moc užívala a zvykla na to, jak to je na pohodu. Vždycky jsem to se psema měla nastavený tak, že to šlo bejt na pohodu. Tak tetkon neeee, tetkon opáčně :-).

  3. kachna
    ..můžu bohužel potvrdit……

    jojo, pro ni ideální – nebo teda takhle… skoro ideální 😀 – je takovejhle přírodní prostor. Ale zase na druhou stranu – ten pes má víc podnětů – iiii když praavda – v jejím případě líp, když ty podněty tolik nejsou 😀 😀 – balkony, houna, odpadky, kočky,ježci, malý uječený psi, letící listí (ano, doposud ji dokáže velmi zaujmout letící listí- zde zatvrdla ve fázi malilinkatýho ščenátka) a tak jako podobně. :-D.
    ten drajv, to je peklíčko teda. Teď zas dvakrát hysteráček, ale pokrok pro teď – zdůrazňuju PRO TEĎ, neb u ní nic není trvalý – je ten, že mi netrvalo 14 dní, než ji na sebe natáhnu. A protože jsem tu srnu viděla s předstihem a schválně ji na tu cestu, kde přeběhla navedla, měla jsem náskok. Jako pustit ji, tak už ji nikdy nikdo neviděl, to je mi jasný, ale z toho hysteráku se podařilo dostat ji do fáze, že neplachtím vzduchem, ale ona reaguje na můj hlas, nerve mě do roklí, do trní, sejde zpátky na cestu, nemusím hulákat, nezmítala se, jen šla rychlejš, ale i tak reagovala na moje připomínky, že tahat nebude. Dokonce, když jsem ji předala Brtníkovi a šla si čupnout za strom, seděla vzorovaně na cestě, v klidu, žádný rozhlížení, ale celou dobu čučela ně mě. Nicméně nenávidim dravj, to opravdu nenávidím. Je mi ji v takových chvílích líto. A sebe taky 😀 .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.