V posteli.

No jo, v posteli. Jsem skončila. S rýmičkou. Sobota a neděle v posteli na chalupě a pondělní den už doma. “A co jako??” Ptalo se ohařstvo? “Proč ležíš??” Čučelo ohařstvo. A teď jim to vysvětlete. Že jste jak hospoda U Nudléé, dýcháte jak úhyl v křoví, páč máte ucpaný i ty dírky v nose co nemáte a noženky jsou unavené. Nějakou dobu se mi dařilo uhájit pozice i díky tomu, že neměli z víkendu naspáno. Ale nic netrvá věčně, takže….

“Akce!” Pravil panovačně jeden. “Bude?” Ptal se pln očekávání druhej. Následoval můj hlubokej povzdych a došlo ke kompromisu. Já se nehnu z postele a vy budete pracovat. Vzala jsem klikr, do misky si nalámala odměny. A šlo se na věc.

“Kdo sedí?” ptala se chorobná pacientka. “Já”, pravil Rumíček a usedl na kotelnu a čučel. Ozval se kýžený zvuk a přišla odměna.

“Co mám dělat?” ptaly se TupoFleky a vlály pomalu ocáskem.

“Já si počkám, v pohodě!” pravila pacientka.

“??????” Milijoun otazníkůch v očích TupoFleků a moudře koukající Rumajzl.

“A jo tááák!” uďály Tupofleky dřepkins koukaly taky, zdaleka ne tak moudře jako Rumíček, ale nadšeně z toho, že to vykoumaly. A ozval se kýžený zvuk a dostavila se odměna.

“To je dobrá společenská hra.”, shodla se maďarská a germánská frakce. Takhle proběhly dvě, tři rundy na zahřátí. A pak šly TupoFleky do čekárny, aby cvičení už dávalo smysl.

Rumíček je klikací matador, tak to šlo ráz naráz. Lehký rozcvičení a půjde se na toho Zajíčka. Ten je zatím ve fázi- vzpínám se jako ten konik. Tedy byl, byl. Teď už je ve fázi- sedím konečně na kotelně a šmydlám pacinkama. A oči mám jak baterky, páč už mi to konečně jde. Parádička, paráda.” Tak si dáme ještě otočku na jednu stranu”, pravila pacientka, “pak na druhou” ….. ” A spojíme si to “… a aaa už se tancuje! ” Švandaaa!, praví Rumíček a diriguje ocáskem. Na závěr dobrovolně předvede cíplýho pejska, ani nemusí být “zastřelen”. Pak jde do čekárny a na plac nastupuje germánská frakce.

“Was?” čučí germánka. A pak provede dřepkins. Klik a odměna a jde se na věc. To už musím slevit z kompromisu a trochu vstát.  Postavím se a germánka předsedne a nadšeně čučí. Jistěže, klik a odměna. Ještě dvakrát a prodlužujeme u toho dobu čučení v klidu. Pak jdeme na pozici u nohy. Lehký třepnutí o stehno, bez zvuku a germánka se zamyslí, hluboce, tak hluboce jak jí průvan v mozku dovolí a……….. vytlemeně se přiřadí. Jak jinak, klik a odměna. Udělám holuba na báni, aby se germánka musela  trochu hýbat a držet si pozici u nohy. Šup, klik, odměna, šup, klik odměna. “To mi to ale jde!”, šmrdlá si germánka ocáskem. “Tak jo, Talinko, to stačí, stačí, ty to dýl nevydržíš!” vece pacientka. “To je jako konec? ” diví se germánka, když dostane pravidelnou úlitbu na konec cvičení. “Vopruz ale!” Znuděně se protáhne. KLIK!! zareaguje pacientka. “Seš výýborná, Talinko, tys udělala poklonu??” a fedruje do germánky, co to jde. Ta se nadšeně protáhne ještě jednou a nestačí se divit. Protože …”Tenhle pohyb……… sakra sakra fakt tenhle?…. spustil ten skvělej zvuk?” Čučí a v hlavě běží velkorypadlo, jak jí to tam šrotuje. Natáhne váhavě hlavu…. nepatrně se…. KLIK!! “Sakra, fakt to tak asi bude! Jupííí! ” A to byl slavnej začátek toho, aby se Talinka naučila za jedno usmrkaný odpoledne poklonu.

Protože den je pochopitelně psu dlouhej, takže prudit přišli ještě několikrát a bylo toho náležitě využito. Rumíček si piloval Zajíčka, spojoval to s otočkama, Cíplým pejskem a couval si do toho. No a TupoFleky? Ty vůbec nebyly TupoFlekama, protože se jí ten den nevídaně dařilo, takže se postupně propacovala k tomu, že fakt, ale fakt jako vážně, že když udělá pukrle, klikne to a dostane milijoun dobrůtek. A šlo jí to tak moc dobře, ale tak moc dobře, že když se večer pacientka jen tak mimoděk zeptala, jestli udělá Talinka poklonu………. TAK JI 3X VYSTŘIHLA JAK Z PARTESU.

P.S. Dovětek pacientky – “Jsem zvědavá, jestli si to budeš, Tali, pamatovat i ráno!”

4 komentáře u „V posteli.

  1. Když už se najde bacil, kterej mě porazí, žádný ohař na světě by mě nepřinutil vstát z postele. Zatím každý pes měl natolik silný pud sebezáchovy, aby se o to moc nepokoušel. Prostě jsem mrtfejš. Blbý to bylo když jsem byla sama, to bylo zombie kolečko okolo paneláku a zpátky do postele.
    Já takhle blbnula když bylo usmrkaný počasí a nechtělo se ven. Joj, to se dá naučit věcí!

    1. Naši psi jsou fšicí prudný, byli a jsou 😀 ale jasně, jaký si to uděláááš, takovýýý to máááš! když jsem lehla doopravdy, tak to fakt nešlo nic, jen na mrtvolu jsem byla. Furt mě chodili kontrolovat. ne jako že ešivá se mi nepřitížilo, ale ešivá sem si to nerozmyslela a nevstanu 😀 😀 (ne trochu jim křivdim, já vím) . Ono kdyby si je člověk nasáčkoval do postele, tak je mi jasný, že to bude jinak. Ale tentokrát to nebylo úplně na mrtvolu, chtělo to prostě teplo domova a dopřát si postel. Oni jak jsou takový živoučký, tak i svou účast s člověkem mají takovou …. trochu katastrofickou 😀 😀
      Ad to venčení, když je fakt člověk chcípák – to je vražda. Nám se sešlo loni?? předloni?? že jsme chcípli skoro současně, Brtnik s nepatrným zpožděním, takže v průběhu vždycky šel aktuálně ven ten, komu bylo o fousek líp. A nebo i naopak, to hlavně v začátku – páč jsem si říkala, že když už je mi blbě, tak jdu, páč ať má aspoň jeden šanci se z toho vykutat, když už jsem mrtvá, tak už je to jedno 😀 . Když je na to člověk sám, je to běs.

    1. děkuju.
      Tali jak je pako, tak ano ráno věděla, co to je poklona, věděla to i večer. Ale třeba včera uuuuž to nevěděla 😀 … nebo “nevěděla??” to nevím. ale byla to šichtička udělat restart. Páč vona je retard.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..