To se vždycky náš nejlepší klučičí kamarád snaží sdělit všem našim psům.Tahle větička znamená, že je pro ně tabu a nemají si ho vůbec ale vůbec všímat 😀 😀 😀 . Natož, nedej psíbůh, se s ním družit. Protože on nemá prostě rád psy :-). A vzniklo to tak, že když byl kdysi Ešínek malililinkatý ščenátko, tak obývák byl více-méně zavřenej a mohl tam jen s námi. Do tý doby, než se uměl dobře venčit. Ne spolehlivě, ale dobře, páč pak už to šlo ohlídat. Každopádně kratičkou dobu byl ten obývák tabu. A stejně to Ríša Ešínkovi říkal: “Hele, já sem vobývák, sem tabu!”. Jo, Ríša měl být pro něj tabu.
Tam je velmi důležitej ten podmiňovací způsob 😀 . Protože….. no protože prostě vižla. Vižla je sucháček, neboli suchej zip. Nalípne se na vás, vyzná vám lásku, zlíbe vás hůř než ten Brežněv………… a prostě vás donutí ji milovat. Nutno podotknout, že Ríša se teda fakt jako snažil poctivě, aby mu to tehdy vysvětlil….. leč vižla slyší, ale nedbá. A navíc vižla je nejen hodně komunikativní pes, ale taky zpravidla umí lidi dobře číst. A to nejen v tom, co myslí, a nemyslí vážně ( no a že to Ríša tak úplně vážně nemyslel, páč ví, že prostě pes ke mně a tím pádem i Brtníkovi vždycky patřil. A Murphyho skvěle hlídal, když bylo zapotřebí). Ale taky je vižla výborná v tom, že prostě vnímá velmi dobře, jak se kdo cítí. A Ešínek věděl, že prostě Ríša potřebuje kopec psí lásky.
Jeho pochodeň psí lásky po něm zcela přirozeně převzal Rumíček (Bubinka byla v tomhle distinguovaná a ctila přání ostatních, takže se mu nevnucovala) Rumíček ovšem, náš Lidumil Obecný a všeobjímající psí náruč, Rumíček, který je zosobněním vižlího jemnocitu a přehršle vižlí lásky, se s tím nepáral a tak jako se nastěhoval Bubi do života, navázal pevné přátelství s Ričrdem. Takže zcela přirozeně vyplynulo to, že mu sedává na klíně, nebo případně vedle něj na židli a vede s ním upřímné rozhovory. Nejčastěji na téma hygiena gezichtu, která mu přijde u Richarda naprosto nedostatečná a je nutno to dohnat.
No a to už se dostávám dosti do současnosti. Do flekatý současnosti. Doposud neměl Ričrd , díky pracovní vytíženosti a tak jako podobně, tu čest se s docentkou Talířovou Flekatou seznámiti face to face. Až do minulého víkendu. …… Tak trochu jsme se ho snažili připravit na to, že teda je fakt doma ještě jeden pes. A že je doma ještě jeden velkej pes. Docela velkej jako. A taky řekněme…. takovej hřmotnej jako. Šílenej jako. Družnej jako. Ale že ale bude rád, až ji uvidí, dovopravdy 😀 . Je statečnej náš kamarád Ričrd. Je statečnej. Protože skutečně přijel. A před Tali neprchnul. Přesto, že se mohla uhýkat a nutně ho potřebovala povalit, podupat a sdělit mu, že má neuvěřitelný ščestí v životě, že ji potkal.
Každopádně, stejně jak před lety Ešínkovi, následně Rumíčkovi (Bubince ne, k té měl, podle mě, úctu vzhledem k věku ), tak i Talířový se snažil jasně, srozumitelně a tak vůbec sdělit, že ” Hele já sem prostě obyvák, sem tabu. Mě si nevšímej!” No a stejně jako tenkrát a tehdy, tak i nyní zcela neuspěl. Podle těch psů vůbec totiž jednak neví, že vlastně jejich přízeň potřebuje a druhak taky neví, vo co by se připravil, kdyby voni ho poslechli. Takže ano, i ta flekatá obluda, se mu nasomrovala nejen do přízně, ale taky na klín. A Rumíček pochopitelně nezůstal pozadu, takže to pak vypadalo následovně:
Ričrd sedí na schodech.
Na Ričrdovi sedí Tali
Rumíček sedí za Ričrdem
Rumíček sedí Ričrdovi na klíně
Tali blemtá Ričrda.
Zrzavá hrouda a flekatá hrouda se lepí na Ričrda.
Hrozně milá byla situace, kdy Ríša vyšel ze zahrady na louku, podívat se, jak nám, za tu dobu co u nás nebyl, vyrostly všechny ty stromy. A Tali šla s ním. A když se Ričrd vracel, zlehounka na Tali zavolal, písknul a………… ona ho poslechla a šla s ním zpátky. To bylo moc hezký. Stejně jako to, že když si šel Ričrd zapálit na zápraží, vždycky s ním vyšel některý z nich a vedli tam s ním intelektuální rozhovory 😀 😀 .
Zkrátka psí doprovod a tak nikdy nebyl sám. Řekla bych, že službu u něj si spravedlivě rozdělili, aby mu byl pořád někdo na blízku. Máme my to ale hodný psy!
No jooo, ta obrovskáááá psí láááska nebeská :o)))). To se musí zažít na vlastního člověka. A každý chlupatec miluje z celého svého srdce a každý úplně jinak. Náš předchozí chlupatec Dennýsek miloval jemnou láskou gentlemana. Pozorně naslouchal a on snad i chápavě přikyvoval :o))), nechal se pomazlit, jemně v nestřeženém okamžiku okousal špičku nosu, a jak ten se uměl přitulit. A ošetřovatelka byl převeliká. Jak byl někdo nemocen, měl jeho láskyplnou péči zaručenu :o)))). A Teddýsek? Ač stejné rasy, tak lásku rozdává s pravou teriéří razancí. Miluje taktéž celým svým psím srdcem, ale se silou uragánu :o))). Když je splín na duši či na těle, tak se také přijde přitulit, ale jen tak jako na chviličku. Po chvilce vyskočí se vzdušným obratem o 180 stupňů, s úsměvem alá Lucka Bílá (tj. úsměv kolem celé hlavy a oči navrch hlavy) a s výrazem „Už je ti líp? Tak zabijeme krysu jo? To ti pomůže!!!“ maže pro krysu z Ikey. Ten nás prostě léčí svou neutuchající psí energií, úžasnými úsměvy, a když ani to nezabere tak vymyslí nějakou koninu.
Přesně – každej to má hozený jinak. Ešátor byl sice energetik a když se s ním chtěl člověk pomazlit, říkala jsem vždycky, že ho nejdřív nutno znehybnit obalením kobercovkou několikrát kolem dokola, protože jeho představa o mazlení byla ta, že člověku vyrazí zuby. To jsem ještě ovšem nevěděla, co dokážou Fleky. Její razance je fakt hodně…… razantní, tam opravdu hrozí ublížení na těle a následně i duchu. A to bez básnický nadsázky. Rumíček to je něžná duše, ta se žížalí, pinoží a když i vyskočí, tak něžně. Mazlit se dovede opravdu s citem. Bubinka, no tam to bylo úplně jinak. Ona vyznala člověk lásku tím, že… že mu láskyplně ukousla ruku. Postupem času se naučila trošku se ovládat, ale když se někdy zapomněla, dost to bolelo. Ale jinak byla taky citlivá.
Úúúplně to vidím. Psí láska v podání milujících kolohnátů musí být úžasná :o)))). Chechtala jsem se nad barvitou představou, jak si Tali s Rumíčkem sedají někomu na klín :o)))) …. a Ešusek obalený kobercovkou …. a Bubiška s ukousnutou rukou :o))))))
někdy spíš bolestivá, než úžasná 😀 😀 hlavně teda vlastně v podání těch feňulí. Bubi sice neměla tu rychlost jako má Tali, ale zase vlastnila hubu, která původně měla být pastí na mědvědy a pak to někdo nějak popletl a namontoval to do toho ščenátka zrzavýcho, co se narodilo jako Bubinka 😀
Oba hošíčci proti nim byly v podstatě něžný víly 😀
Pekny dnesni clanecek, ja myslim, ze tyhle lidi ty zvirata vylozene pritahujou, takhle muj bracha pritahuje kocky, vubec je nemusi, ale furt se k nemu cpou. 😀
jojo, Ričrd to taky tvrdí :D. On není vyloženě nepsí, že by prostě psy měl úplně nerad. Ale sám by si psa nikdy nepořídil, nemá k nim žádný vztah. Až teda na ty naše výjimky, který se mu zkrátka do vztahu vecpou a neptají se. A vzhledem k tomu, že on nemá ten život úplně jednoduchej, tak oni o to víc se mu věnujou a hodlají mu zpříjemnit každou chvilku, kterou můžou (a i tu co nemůžou), aby mu ten život učinili radostnějším 😀 .
je pravda, ze madam talirova je fakt tajfun… jestli ja mam v nekterych ohledech divoky psa, kterej pres samou radost je hluchej a slepej, tak talirova svoji velikosti a razanci pripomina trochu parni valec a prevalcuje vsechny, kdo se ji dostanou do cesty 😀
ona u toho parního válce je jedna výhoda………… von nejni tak rychlej 😀
😀
Jako razantnější než špic??? I když ona vlastně Ferinka není tank, co?
myslím kachno_ , že kdybys poznala Tali, uděláš si trochu jinou představu o razanci 😀 😀 😀 . A to se ještě nepředvedla v úplně celý svojí kráse 😀 😀
Vezmi tank a přidělej k němu raketovej pohon. Tak asi by se to dalo popsat.
náš špic nemá raketovej pohon, není divokej, jen je průraznej
Ferinka neni uplne tank ale hlavne nema asi 30 kilo a mistoocasu vrazednou zbran 😀
jo, na pitbulí radostný ocas si pamatuju, tipla bych, že to bude podobné.
Au
Hele, třeba ten ocásek – to já až na výjimky nevnímám už. U ní jsou hrozný tlapy, to že když běží, neumí zastavit, jako že opravdu neumí zastavit. Zastavuje se o něco, či o někoho. Když skáče, taky nedomýšlí – Rumíček a jeho záda by mohli vyprávět…..Takže ona není ani tak jako průrazná, jako spíš……….průstřelná 😀
Goldenka Cindy milovala, ale verna sve povaze milovala dustojne a klidne. A sve lasky si peclive vybirala. Thea, cerny klon hnedych Fleku miluje kazdeho, a jeji laska velmi casto velmi boli:-). To, ze podupe, poslape, zuby vyrazi, povali, poskrabe, ulize k smrti nas – na to uz si clovek zvykl. Ale ona se stejne chova i k prichozim, ktere jeste nikdy nevidela!!!32 kg zive vahy a obrovsky ruzovy jazyk – registruji vyznamny pokles navstev:-).