Vzhledem k tomu, že Talinka se nám na tom Nebelsteinu poblila jak Alik, dali jsme si ten pátý den odpočinek.

A já se odpoledne vydala jen tak na lehkou procházku sama s pesanama navolno a nevzala jsem si s sebou ani foťák, takže zdokumentováno mám prt starý Kotlářky, nepočítám-li fotku netýkavky velmi nevalné kvality ve dvou variantách 😀 a Rumíčka zoufale civícího do vody, kdy mu kopnu. Zato ale mám z tý procházky ten skvělej pocit pohody,  kterej mi darovala Talířová tím, že byla naprosto normální a vynikající.

Zato šestýho dne už jsem byla foťákem vybavena. A fotila o sto  šest. Jen je to zasejc monotematický. Psi na cestě:

nebo pro změnu:

ale taky krásný palouky s vysokou lesní a polehanou trávou:

květenu:

a nebyla bych to já, kdybych nefotila vodu:

ale taky :

a nebo:

a:

a nakonec  si dáme kvíz s názvem Najdi Talinku