Vzhledem k tomu, že Talinka se nám na tom Nebelsteinu poblila jak Alik, dali jsme si ten pátý den odpočinek.
A já se odpoledne vydala jen tak na lehkou procházku sama s pesanama navolno a nevzala jsem si s sebou ani foťák, takže zdokumentováno mám prt starý Kotlářky, nepočítám-li fotku netýkavky velmi nevalné kvality ve dvou variantách 😀 a Rumíčka zoufale civícího do vody, kdy mu kopnu. Zato ale mám z tý procházky ten skvělej pocit pohody, kterej mi darovala Talířová tím, že byla naprosto normální a vynikající.
Zato šestýho dne už jsem byla foťákem vybavena. A fotila o sto šest. Jen je to zasejc monotematický. Psi na cestě:

nebo pro změnu:

ale taky krásný palouky s vysokou lesní a polehanou trávou:

květenu:
a nebyla bych to já, kdybych nefotila vodu:
ale taky :
a nebo:
a:
a nakonec si dáme kvíz s názvem Najdi Talinku
Hlavne jestli se talinka nasla? 🙂
Našla, našla to spíš my se schovávali jí 😀
Myslela jsem to tak, ze ji ty kroviny z kvizu nepohltily 😀 A teda jeste musim extra pochvalit jerabinovej strom, je nadhernej 🙂
a taaaaak, no naščestí nepohltily…. ale kdyby jo… asi by si páníček voddychnul 😀 😀
Je krásná ta jeřabina viď? Stejně – jak některej strom má v sobě něco, co jiný prostě ne. A to ešče, kdybys ju blejskla ty, s patřičným foťákem…