Den dvanáctý je den přejezdu.

Takže to nic. Co psát, že jo.  Vlastně něco přece. Myslím, že můžu napsat, že jsme si dovolenou užili nad očekávání dobře. Co dobře. VÝBORNĚ!!!! Ani ve snu by mě nenapadlo, že ji Tali stráví vlastně skoro furt na volno, aniž bychom přišli o nervy, nebo se něco stalo, nebo by nám zmizela. Jen v koutku duše jsem doufala, že tu dostaneme možnost tužit trochu ty vztahy. Ale že je budeme mít možnost tužit až takhle moc??? ? . Odjížděli jsme s tím, že jsme v legraci říkali, že máme jedinečnou šanci se toho poděsa krásně zbavit. Ona nám v Rakousích vezme kramle a…….my jí utečem ? . Což naštěstí nevyšlo.

A já osobně jsem si z dovči odvážela nejen neuvěřitelně vyčištěnej mozek, odpočinutý tělo a spoustu zážitků, ale taky skvělej pocit a radost z toho, jak to bylo s Tali úžasně fajn. Že jsme s ní sbírali houby, chodili do restaurací a že hezky zvládla pobyt v penzionu, chovala se ukázněně a s patřičnou úctou ke stařence Michell a ne, že ji svým projevem přizabije. A v lesích, loukách a na cestách byla ovladatelná. To že jedno ráno přepadla čundráky, který se před deštěm schovali na terasu penzionu a trošánek jim poplenila ležení, to že přepadla ty dva turisty u říčky, a že mně vyvrátila rameno a sejmula ze židle, když  do hospůdky přišla domácích kočička Mína, a sem tam bylo nutno houknout, to už je v podstatě zanedbatelná piha na kráse. Naučila se tam toho hrozně moc a já doufám, že se nám to časem zúročí. Ne hned, znám jí. Jí než něco dojde z hlavy do paty….. jak říká kamarádka Peťa – Tali je tak trochu brontosaurus, taky by potřebovala ještě jeden mozek v zádech, aby jí to stihnlo tu dálku doputovat tam a zpátky :D. Rumíček se taky něco naučil…. naučil se dělat nudli :D. Neboli se cedit. Přes ozdobné mříže ve vchodu do haly. Ty jsme zavírali, aby se dalo větrat a nemusely být zavřené těžké dveře. A ten malej Houdini zrzavej si velmi rychle našel cestičku, jak se coby nudle celestýnská krz to kování procedit:

A Tali, a my vlastně ale taky, dostala hezký vysvědčení, když mi paní domácí řekla, že je na ní vidět, že je vychovávaná stejně jako Štajnidlo a že mezí nima není až tak velký rozdíl. To mě vážně potěšilo.  Když jsme dorazili domů, bylo na obou vidět, že toho mají plný brejličky. A to netušili, že vzápětí odjíždíme ještě na chalupu? .

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..