Obrázková příloha k cestopisu o Novohradkách :-D – díl druhý

No takže ŽOFÍN podruhé …. klap. (No a doufám, že to dneska klapne, a uloží se to, co mělo).

Cesta kolem Žofínskýho pralesa, den, kdy jsem se rozhodla pochodovat bosky 🙂

A ještě…. jeden záznam velký šiškový války: (ehm, zajímavý je, že je to focený na jednom místě, v jeden čas a vypadá to, jako fotky ze dvou míst)

 

 

Dalšího dne, to jsme si vyrazili prvně za ty hranice všedních dní a šlo se na Nebelstein:

9 komentářů u „Obrázková příloha k cestopisu o Novohradkách :-D – díl druhý

  1. petro chtěla jsem vám napsat jak vám závidím vaši krásnou dovolenou,
    jak jste si to s pejskama skvěle užily
    jak byla Talinka mmmmooooccc šikovná
    a jak vám skvěle-víceméně vyšlo počasí
    chtěla jsem mít dotaz

    chtěla jsem vám napsat jak jsme si užily pěkných 5 dní dovolené s Dafi-Žeryk kvůli blití v autobuse zůstal doma-namohl by s náma na výlety
    …jak jsme byly v pondělí odp.autobusem na Obůrce a lesem kolem rybníků a potoků zpět a zjistily jsme,že se Dafinka bez Žeryka bojí plavat
    v ůterý bez ní-v Jedovnicích a Rudici a s ní kolem řeky a na kafíčku
    ve středu i s tatínkem z Blanska do Šebrova autobusem pak pěšky na Babí lom,z něj na Vranov-tam nna kafíčko-jo potkali jsme asi 7 jeptišek-pak do Svaté Kateřiny na hodku k tetě a Dafinčina socializace na návštěvě s pudlíkem z ůtulku
    ve čtvrtek vedro a tak si Martin udělal sám pěší výlet-24km přes Sloup do Boskovic
    a já se odpo viděla s bývalou švagrovou

    chtěla jsem napsat jak Dafi vymyslela noviu roštárnu-by jste se nasmála,ale
    i ten dotaz-co sní,když v lese běhá a štěká na lidi-na dva za těch 5 dní-chodí s náhubkem,a je to spíš jen baf,baf a vyběhnutí
    jinak si nikoho a nikde nevšímá,ale tak 2krát za těch 5 dní

    chtěla jsem napsat jak jsem ted ostříhala 6eryka strojkem-kromě hlavy tu si nenechal-to nůžkama přes hřebínek,ale jinak vpohodě
    a Dafi hlavu-bez ošek-ta zas vždycky cukne-takže jsem si napoprvé netroufla,a nikdo mi ji nechce držet-ale stojek s lidlu -dobrý

    Ale dnes jsem si naddělávala volno na bráchův pohřeb……..
    Žerykův první majitel už není
    moje dvojče minulý týden ve středu večer v 8 odpojily po úraze hlavy od přístrojů
    nemít psi tak nevím proč tady být

    prominte vím,že se to na psí web nehodí

    1. Mirko, moc s vama soucitim a je dobre, ze v tehle narocne situaci muzete mit oporu i ve vasich chlupatych partacich. A klidne si prijde popovidat i do diskuze

    2. Mirko,prosím, vůbec se neomlouvejte. Jsem ráda, že jste napsala, vážím si toho. Sedím tady a přemýšlím, co v takový chvíli říct, aby to člověku aspoň trošku pomohlo, aby to dávalo opravdu smysl, a nebyly to jen slova. Ale bojím se, že jsou to prostě jen slova, že – beru to i podle sebe – že je na to prostě člověk vždycky sám, i když má kolem sebe kupu lidí, kteří se mu snaží být oporou. . Strašně ráda bych vždycky tomu, kdo je v takhle těžký situaci nějak pomohla, byla oporou, jenže mi přijde, že ono to nejde, že na to nic nestačí.
      Černej čaj to napsala moc hezky, připojuju se k ní. A je vážně moc dobře, že máte ty dva chlupáče, i když někdy zazlobí.
      Žeryk zaslouží několik mnoho hrstí piškůtůch, že to takhle zvládnul a panička minimálně, minimálně jednu až dvě tabulky čokolády, protože podle toho co jste psala dříve, to je pro oba výkon.
      Ad to štěkání – no, buď mít štěkavce na šňůře a důsledně učit nevšímání si a odměňovat třeba tichý ohlášení (že se sama otočí a přijde k Vám) a nebo mít hodně rychlý nohy 🙂 .
      Mirko – držte se.
      A – jen taková praktická poznámka – já myslím, že na bratrův pohřeb Vám musí dát volno ze zákona? Že v rámci úzké rodiny – matka, otec, sourozenci, manžel – na to je den volna a pokud jste ten, kdo obřad i zařizuje, jsou to dny dva. Ale nejsem si jistá.
      A ještě než jsem komentář odeslala, šla jsem číhnout na internet a je to tak. Kdyby se zaměstnavatel cukal – tak tady je odkaz:
      http://www.pohreb.cz/kdo-ma-narok-na-placene-volno-pri-pohrbu

      1. Petro děkuju,
        Žeryk dostal hromadu párečků za to
        děkuju za radu s Dafinkou,ona to právě dělá jen někdy a v civilizaci vůbec,
        spíš jako jdem potkáváme průběžně v lese skupinky na výletě,Dafi s náhubkem pod dozorem normálně ty lidi míjí nevšímá si,no pak dlouho nikdo najednou někdo vyleze z rohu a buf buf

        ten pohřeb napřed měl být v dnes,včera nám řekli,že ve čtvrtek tak jsem si přeházela směny,dnes mám odpo a zítra ranní no a dnes,že v pátek
        v pátek jsem naštěstí mít volno měla,protože jdu v sobotu a v neděli
        tak doufám,že to v pátek bude-je tam podezření na czí zavinění-byl to úraz hlavy
        u nás je v práci problém,že je nás málo,no ale co já s tím,že

        vím jak to myslíte,protože já už bych nejradši byla nikde,kde nejsou žádný lidi-včera dva srostí zákazníci-jako hodně-to jsem neustála

        a hlavně ty řeči
        mě to připomíná když mě před rokem a půl umřel Gero-bylo mu necelejch 14 měl rakovinu a byl to pes-věty typu-byl to jen pes nekomentuju
        ale věty typu-no vždyt byl starej,nemocnej a je to pro něj tak lepší
        ty jsem slyšela furt-ale to vím s odstupem ted a viděla jsem to i před tím,
        krom toho já jsem pro eutanázii i u lidí-nevyléčitelně nemocných
        no a a u toho bráchy ted poslouchám-no to víš je to pro něho lepší,protože

        takže když je vlastně podle většiny dobře,že už není—-tak nebudeme smutní,
        nee,nee,vždyt je mu už dobře–

        tak mě prostě fascinuje tato logika

        ono já mám někdy chut říct-když se mě ptala kdysi kamarádka-teda nepsí
        když nám kdysi umřel Dux-tak na dotaz co po mě vlastně chceš?
        NIC,NIC-stačí říct,že je ti to líto,ale šmarja hlavně žádný—-já bych v tvé situaci,nesmíš si to tak brát

        já myslím,že čajda to napsala moc hezky a že to bohatě stačí,

        DĚKUJU VÁM MOC ZA PODPORU,MOC SI TOHO VÁŽÍM,
        DĚKUJU ZA VAŠE ČLÁNEČKY A FOTKY
        HLADÍ PO DUŠI
        JEDEN BY NEVĚŘIL JAKOU MŮŽE ČLOVĚKU DĚLAT RADOST PÁR ŘÁDKŮ O PSECH TAK NEOBYČEJNĚ NAPSANÝCH-DĚKUJU

  2. Mirko – v pátek se držte, no a nejen v ten pátek, to je jasný, jen že ten den pohřbu je to ještě intenzivnější. Je to hrozný, jak se to někdy střádá horší a horší.
    Záleží, jak to kdo řekne a hlavně myslí – teď mám na mysli to, že se řekne, že to pro toho kdo odešel je lepší, či vysvobození. Když to někdo řekne jen aby měl co říct… je to na nic, na druhou stranu, když má člověk toho druhýho rád a záleží mu na něm, je sám uvnitř rád, když se jeho trápení ukončí a ten co odchází už má klid. A to jen pak ten co zůstane se s tím tady musí nějak poprat. A že to někdy nejde. A je jedno, zda jde o člověka, nebo zvíře, je to prostě bytost, s kterou jsme byli spojení.

  3. Mirko, hodne sil a jinak – klidne brecte. i kdyz vam treba nekdo bude rikat, ze se nebreci , ze jsme dospeli, brecte klidne tak moc, jak to budete potrebovat. Takove lidi casto i v praci nejde ignorovat, ale lepsi co rikaji proste nevnimat, brat to tak, ze to nejsou pratele, blizci lide, nerozumi vam a tqk at si rikaj co chcou, proste to vypustte druhym uchem ven. A zkuste klidne aromku na posileni vnitrni, do aroma lmpy jestli mate si kupte cedr olejicek, klidne i cuchejte jen tak… zkuseny aromaterapeut by umichal smes ale ten cedr sam o sobe je taky fajn

    1. Černej čaj má pravdu, Mirko. Pláč je důležitej, není to slabost. Proto ho příroda vymyslela, kdyby nebyl důležitej, tak by nebyl, příroda nedělá nic jen tak. A s tou aromaterapií, to je skvělej nápad. Máte-li někde v dosahu takovou tu přírodní prodejnu, případně mají i v lékárně někdy. Očuchejte, jestli vám sedí, kdyby ne, tak mě ještě napadá levandule, univerzální a taková příjemná vůně. Nebo grep, pomeranč, ty zase dodají takovou pozitivní energii.

  4. děkuji moc všem za rady a podporu
    olejíček zakoupený,svíčky nakoupený,
    na tu aroma terapii jsem si vůbec nevzpoměla,
    spíš mě napadaly prášky-jako nějaký přírodní-já na tu chemii moc nejsem a ty olejíčky jsou skvělý nápad

    1. ještě by mohla pomoci třezalka- sušená v čaji, uklidní, dodá trochu optimismu(musí se trochu s citem, někomu to nemusí dělat dobře). A jít se projít, klidně jen s jedním psem, ať člověk nemusí řešit ještě další problémy. Já v tu kritickou dobu chodila hodně jen s Rumíčkem, protože když se k tomu všemu co jsem měla přidalo ještě Taliřádění na vodítku, bylo to spíš k horšímu, než aby procházka člověku ulevila.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..