Jsme si řekli. A taky tak udělali. Dojeli jsme do Pohorské vsi a kolem krásnýho stáda šimlů zamířil k místu, který nás loni dostalo. Mimochodem ty koně jsou nádherný. Loni tam byl jen jeden takovýhle, a letos už celá skupinka i s hříbětem.
O kus dál si Tali vyzkoušela něco z fyziky na téma életrickej proud. Zaječela a skončila ve křoví na druhý straně cesty. No,… měla poslechnout moje varovné „Táliiii ne-e!“ Mohla si to ušetřit. Nicméně na zavolání přišla a s ukřivděným ksichtíkem pak capala u mě. Tím pádem jsme u stáda krav prošli všichni navolno a na pohodu.
Stejně jako loni nás ten statek pod rozložitýma větvema starých stromů dostal. To místo nás tehdy tak zaujalo, že jsme vážně uvažovali se vším praštit a přestěhovat se tam, když jsem shodou okolností po návratu z dovči zjistila, že je na prodej. Jenže starání o mámu to neumožnilo.
Procházíme loukama a ohařiska si svobodně poletujou ve vysoký trávě. A chodí se sami hlásit. Když se Tali na chvilku v louce „zamyslí“, beze slov jdem dál. Aby se sama hned dořítila k nám. Vejdeme do lesa, kde je příjemnej stín a za chvíli si můžeme pěkně procvičit chůzi u nohy, neb míjíme dřevorubce. A Tali má z předchozího života něco, co jí k nim značně táhne. Pak už zas fordíme zvolna a navolno dál. A kocháme se a kocháme, páč ani jinak nelze. No a já se pořád ještě divím, jak nebývale dobře Tali funguje. Že není nutno být furt urputně ve střehu a můžeme jen tak být.
V půlce cesty dorazíme k Lesovně, kde moc dobře vaří. A Flekatice mě opět potěší, když se chová jako vzornej pes v přítomnosti řvoucího a zmítajícího se bišonka. Přiznám se, že je to trochu otravný. Panička místo, aby psa uklidnila, mu dává naše psiska za příklad, jako kdyby to mohla ta bílá koulička pochopit.
Tohle mě, přiznám se, fakt štve. Nechci moralizovat. Ale lidi očekávají od svých psích přátel nemožný. Pes nerozumí až tak dalece našim slovům, aby bez výchovy pochpápnul, co se v lidským světě smí a co ne. A pak na to doplácí. No nic.
Od Lesovny vyrážíme k rybníčku a pak nahoru. Kolem krásně upravenýho domu pod rozložitým dubem. A míjíme dvojici penzistů v majetku mladý výmarajdy. Kdy pán je evidentně myslivec každý coulem. A velmi nehezky na nás, nevím proč, zahlíží. Zatímco jeho půle praví: „Ty jsou krásný co?“. Jsem na oba pesany zasejc trochek pyšná, protože se, na rozdíl od výmarajdy, vzorně chovají. Projdeme kolem pár chatek a vnoříme se do lesa. Akorát když začne mžít. Rumíček okamžitě propadá svojí šiškománii. A my musíme kopnout do každý šišky, co ukáže.
Hned u cesty jsme našli pár houbiček. A tak netrvá dlouho, a jako správní čechové, šmejdíme regulérně po houbách. Následně už prostě fakt houbaříme. Věc která by mě ani v nejmenším nenapadla, že teď s Tali půjde uskutečnit.
Jdeme, koukáme, sbíráme a OBA! psi jsou s námi. Tak natěsnačku, že když objevím nádhernou průzračnou studánku, stihnou ji ti dva dřív znehodnotit, než já ji vyfotit. Díky tomu, že chvíli (marně) čekám, jestli se rozvířené dno neusadí, najdu spoustu lištiček (nutno, k mé radosti, podotknout, že za asistence Talířový, která musela strčit rypák ke každý z nich.).
O kousek dál Tali nemá uši a musí čuchat v příkopu. V tichosti odcházíme za zatáčku. Aby dlouho nic. Bodejť by ne, když nás Fleky běží hledat zpátky. Vůůůbec mi jí v tý panice není líto a jde se beze slov dál. To už zas pěkně pospolu až k autu. V penzionu mi pak zase dělají společnost tři chlupáči, když čistím ty nasbíraný houby. A pak z nich vařím kulajdu nejen pro nás, ale i pro domácí.
jen dotaz k vychove, jak bys uklidnila rvouciho zmitaiciho se psa? treba feri v ty hysterii a amoku je slepa, hluchq, nozicky to nema a v jejim svete existuje jediny – stekej. vsak taky je s nervama tak, ze me kolikrat uz v podobny situaci v ty jeji hysterii pokousala… mam jediny reseni, proste odejit, ale chvili vetsinou ten rev je pritomen, nez stihnu zareagovat, zaplatit … protoze pokud na to nemam cas a prostor cilene cvicit pravidelne tak 5x za rok kdyz se ti to stane, tak prostr nevim, jak ji uklidnit bez toho ze bych ji nastavila ruku aby ji to pokousani ulevilo prepjate psychice a ona vnimla…
a taky bych dodala, nic proti tobe pac mas psy vycviceny a u sebe, ze nejlepsi je kdyz ses v hospode s psem na voditku a nejakej drzoun si po ni lozi jak kdyby byla jeho. ano, muj pes jeci takze su ten spatnej pan, co ma nevychovanyho psa a neumi resit situaci. a co kdyby na druhou stranu nenechali lidi svoje psi volne korzovat po celych sirych lanech a po hodpodach a melli je pekne pod stolem nebo na voditku… ja bych to pak treba ani nemusela resit…
jink doufam, ze na kulajde ste si vsichni moooooc pochutnali a super, ze bylo tolik hub k mani 🙂
a jistit se preventivně náhubkem v hospodě a tak?
Já si nemyslim, že bez té práce, co Ešuska denně odvádí to jde + máš špice, zvíře určený primárně k samostatné práci, ne k rajzování po vlastech a nevlastech (čímž nechci říct, že ho to nebaví).
Fakt bych se soustředila na ten základ – zajistit psa, aby nikoho nenapadl a neobtěžoval a víc, ať si lidi trhnou. Já se teda i ozvu, ať si to zvíře laskavě zajistěj a je mi fakt jedno, co si myslej.
„muj pes jeci takze su ten spatnej pan, co ma nevychovanyho psa a neumi resit situaci“
nejsi, oni nemají co rušit tvojí zónu!
Jasne nahubkem to resim uz ted. Jde mi alw o to ze ten pes z pohledu druhyho xcloveka jeci a pan to neresi a nic nedela… ze hlji opravdu vyhodi z hysterickyho zachvatu jen tohle
blbý je, že ti to vadí (chápu, naprosto chápu, věčně si o něčem opakuju, že co je komu do toho), daleko příjemnější osobní nastavení je, že na to kašleš, je přece úplně jedno, co si myslí ostatní :c)
Chápu jak si člověk připadá, donedávna to byl s Tali můj denní chleba. A pochopitelně i dneska si to občas užiju. Ja bych ještě navrhla naučit ji soustředění na tebe. A pak to učit ve vypjatých situacích. Mít třeba povel k noze s tím, že se pes koncentruje jen na tebe. Ale je to práce, piplavá a někdy pozvolná. Ale ve výsledku je to úleva i pro toho psa právě. Protože ví, co má dělat. A neřeší okolí. S tím, že ale za něj pochopitelně nepříjemný situace musím vyřešit já.
Tož ta paní byla o něčem trošku jiným. Jednak ho nechala s prominutím „vysí*at“, že jsme právě ani se psama ke svýmu stolu projít nemohli ( a nejen my ) a druhak tím poukazováním, jak si má vzít příklad z našich psů, který právě leželi v klidu stranou a on prudil.
Ona mu vůbec neřekla, co má dělat. Ono stačí, když má ten pes naučenej nějakej odkládací povel. Dobře naucenej, vždy a všude a pak se to může převádět do těch vypjatejch situací.Ono se na to člověk musí prostě zaměřit a jít na to cíleně. A reagovat dřív, vzala bych s sebou nějaký žužlaní, nějakou deku s trvala na tom, že jsem něco řekla. Tali taky nemohla zpočátku do hospody, páč to bylo něco. A nejen kvůli tomu jejímu prdění 😀 . Byla schopná převrátit stůl. Tak jsme VB chodili cíleně a jen do jedný, kde nás znají. A se to ochodilo. Každopádně ani páník, nemá na to nerva. Viz to, že ji ten první den dovči, chtěl nechat v autě, neb se mu nechtělo něco řešit. Enemže to není naopak řešení, tak se pes nic nenaučí. Člověk do toho prostě musí jít a trvat si na svým, aby se to pes naučil respektovat. Takže jsem si ji zkrátka vzala já, a bylo to. Neuhýbat před tím.
No a otravný psi jiných, to je s prominutím na přes držku, to jsem nemilosrdná a velmi protivná. To taky páník nerad.
ono ale nevím právě, jak si trvat na svým když pro toho psa prostě neexistuješ. To jako bys hluchýmu něco řekla, čekala že tě uslyší a argumentovala tím, že si máš trvat na svým ale přitom ten člověk prostě je hluchej a nezačne slyšet jen proto, že tys mu to řekla už 3x… to právě nevím vůbec.
Vím o čem mluvíš, začátky s Tali byly taky o tom, že nemám šanci se domluvit. Jediný co fakt zbývá je – zaměřit se na to, cíleně trénovat, vydržet. A by sis mohla trvat na svým při tom učení – je nutný hrát se vzdáleností a tím, kdy Tě pes ještě dokáže vnímat a prostředím. V podstatě ani nezačínat v hospodě, ale naučit ji se ovládat někde, kde máte možnost právě tu vzdálenost si koordinovat. je to opravdu hodně o tom, že se tomu musím věnovat, věnovat a opilovávat, brousit, pohrát si s tím. Já to tak mám, že když mi nějaký chování vadí, tak se prostě zakousnu do toho to odstranit a jdu si po tom, dokud se to nepovede, protože zcela sobecky nechci, aby mě nějaký chování obtěžovalo a já musela být ve střehu,
Prave, bud mam.vzdalenoat, kterou se snazim udrzovat, ale to jen vebku, ale kdyz do ty hospody potrebuju tak ta vzdalenost razem.muze byt vyrazne mensi, kdyz mi za nohama vyleze bezprizorni cokl navolno… jinak se snazim drzet v ty vnimci vzdalenosti ale bohuzel u jednoho psa je dva metry a u druhyho 20 😀 skoda ze clovek su do hlavy nevidi, co ji na tech psech drazdi a na jinych ne…
Ona by potřebovala na ty psy ochodit obecně, aby je venku prostě neřešila, aby se naučila, že Vadí mi pes = přiřadím se k paničce a ta se postará. Což ale právě obnáší to dlouhodobý pilování po těch mých oblíbených krůčkách, který ještě ten pes dává. Tohle skokově udělat nejde. V tý hospodě to pochopitelně člověk moc nevyřeší, dokud si pes to pes neochodí postupně. Tam bych jednak striktně trvala na tom, ať si laskavě psa zajistí druhá strana, že to mého stresuje, jí bych přidržela na krátko a nabídla jí něco k žužlání, do čeho se může zakousnout a odreagovat se. Měla bych s sebou pro ty případy něco extrovního, co upoutá její pozornost. A hlavně bych si situaci očíhla než tam přijdu, to abych předem viděla, jestli tam nějakej pes navolno je a mohla požádat předem ,at si ho drapnou a pak bych si hlídala příchodí a pokud by pes k nám šel, tak bych se hodně rychle zvedla a pes by jel. Jak říkala kachna, nemaj co rušit vaše kruhy.
Umí štěkat vleže? Ale pokud je obtěžován, řeším primárně toho druhýho a ještě s výrazem „můj pes štěká, ale já koušu“. Jestli řve jenom proto, že prošel jiný pes, tak lehni, zrušit mu oční kontakt se psem, několik resetovacích povelů,… Pokud nemám lepší řešení, klidně psa drapnu za zobák a ticho vytvořím ručně. Vztekání netoleruju. Snažím se jet po dobrým, ale zase pes ví, že nasrat paničku je horší jak šlápnout sedmihlavýmu draku na ocas.
ono jak kdy, některý psi neřeší vůbec, jiný ji vadí celkem dost. Jo, někdy jí chytnu čumák, ale většinou musím odejít úplně, takže to dělám. Snažím se i takový situace minimalizovat a nechodit tam, kde si nemůžeme sednout bokem, ale když je to ještě nějakej vysírací typ, se kterým se asi nějak drážděj už jen pohledem, tak tam není vůbec dobrý dávat ruce k čumáku, protože mě už v tom afektu kdy prostě nevnímá a nic pro ni neexistuje, pokousala. Jednou moje chyba, chtěla sem ji vzít za obojek a uklidnit a šla sem rukou zepředu, podruhé pokaždé už situace byla tak, že sem se jí dotkla nohou/noha se zjevila v jejím zorným poli a už byla zahryznutá.
Její labilita a reaktivnost je docela drsná z nuly na sto za setinu sekundy a pokud není možný hned odejít/zamezit výhled, tak ten pes prostě je slepej a hluchej. By bylo dobrý to pomalu obouchávat desenzibilizací ale taková desenzibilizace jednou za měsíc je spíš zbytečná práce a jinak na to není prostor/je pro mě jednodušší 3x za rok odejít z hospody, než tomu proinvestovat hromadu času a peněz, protože se navíc do toho problémovýho styku dostáváme tak málo, že je pro mě přijatelnější tohle. Což neznamená, že mě to neštve právě z hlediska, jak psala ešuska – že můj pes tím jekotem a jančením štve a obtěžuje jiný lidi, to mě mrzí, ale asi je pro mě přijatelnější to několikrát za rok zkousnout, když to navíc často vyinicializuje čokl navolno volně se promenádující a ignorující vyceněný zuby… jen mě právě spíš zajímá, jak to lze řešit přímo v tý situaci, když pes nevnímá vůbec ale vůbec nic a k tomu má košík, takže nelze ani chytit ten čumák.
A normální míjení se psama zvládá? Volnej pes POKUD NELEZE K VÁM není důvod k agresi. Pokud leze k vám, řeším dřív než se tam dostane (držkuju na majitele, případně psa ručně vyhodím). Jinak bych ale šla cestou cílené návštěvy hospod (i když tam jinak nelezu) a požadavkem na absolutní klid a provedení „lehni“. A přenesená agrese u mne způsobuje… přenesenou agresi, aneb tohle už je za čárou.
Zrychlení z nuly na sto za zlomek vteřiny znám. I s tím se dá pracovat.
Technicka – bez vlozenyho mailu musim schvalovat kazdy komentar rucne coz ne vzdy su na netu. Mail nikdo neuvidi, kludne pouzivejte neexistujici, ale porad stejnej, jednou schvalim a pak uz nebude treba. Takhle se ale komentare sami nepridaji…
V te hospode je potiz, ze tam zpravidla neni ten jinej pes. Mijeni psu jak kdy – casto uplne OK anekdy slepa/hlucha. Na vesnici psa nepotkame co je rok dlouhej ai na tech vyletech casto nikoho nepotkame a kdyz, takhe to50/50 kterej ji nesedi a kterej jo…
Jinak ano, pracovat se s tim da, alebohuzel casove a financnedojizdet do brna nekolikrat v tydnu, za psama do parku, je problem. Radsi si uziju dvouhodinovou prochajdu nez 2h cestovat a 30min pak nekde trenovat. S druhym psem to bylo znacne jednodussi v tomhle ohledu…
hysterickýho špice bych rozhodně za zobák nechytala
nechces skoncit jak ja s prokouslym svalem u palce co 😀
Hysterický cokoliv u mne způsobuje agresi 😀
Ale vážně, mě by to prostě vytočilo tak, že bych pak do té hospody asi dlouho nesměla… ale psovi by příště stačilo napomenutí. A obzvlášť v situaci kdy si klidně rafne do majitelky jen proto, že při jeho hysterickým záchvatu pohne nohou. Jak jdu všechno spíš po dobrým, tak jsou prostě nějaké hranice. Nemluvím o bití, ale prostě psa zpacifikuju. A jde to i u hysterickýho psa schopného kousat.
Za mejl se omlouvám, nedošlo, pokusím se vyplňovat.
S.mailem v poho, spis ze kdyz nejsu u netu ja/petra tak tam muze ten komemtar viset ve vzduchoprqzdnu treba tyden 😀
Zajima me teda konkrwtnw postup – ono rady „psa zpacifikuju/trvam na svym“ atd sou pekny ale kdyz nevim jak na to, tk nenazorny. Libilo by se mi neco jako krok za krokem navod, abych vubec mela predstavu
Neblazni, každý pes je jiný a co je na jednoho moc, po tom tě druhej zkusí sežrat znovu. A navíc takovýhle návody na net z principu nepatří. Nebudeš na Fryštáckém treku?
jo to je pravda… ono by si je pak mohl kdekdo precist a napachat mozna i vic skod nez uzitku…
treky letos vubec nic, mozna pristi rok, uvidim… ja muzu max jaro/podzim kvuli teplu a letos to kvuli vypovedi a novy praci na ty jarni nebylo, protoze zkusebka… tak su zvedava. Letos pozoruju vyrazny zhorseni zvladani tepla, tak nemame ani trenink na podzim…
Jóóó ohradníky …. no to je test inteligence nejen pro psy. :o))))) A musím přiznat, že jsme s kámoškami prokázaly, že máme mezi ušima stejné vzduchoprázdno jako Tali. Na jednom výletu nás cesta přivedla k obrloukám, které byly ohrazené ohradníky. Teddy s jeho výškou to ani nezaznamenal a v klídku si klusal dál. Ovšem cestující spolubaby si to užily …. „Hele myslíš, že je v tom proud?“ „Blboooost! Není! Není tu široko daleko ani chlup, který by ten plot hlídal. A vede přes to turistická značka. Tam proud jasně nemůže být!!!“ „Fakt myslíš?“ „Nemyslím. To vím!!!“ Pak už se jen pětkrát ozvalo JAUVAAAAAJS s různými nepěknými dodatky. :o)))) Všechny jsme alespoň kouskem těla či oděvu zavadily a dostaly ránu. Ovšem královnou dne byla ta, která si drát zkusila podržet kovovou turistickou hůlkou :o)))))).
No a co teprv pro nebohé špice, kteří sice skloní hlavu, ale zakroucený ocásek zůstane nahoře
uplne ho vidim chudacka nebohyho:D
Nenee ? chudera královna!! No nicméně asi bych taky spíš čekala, že tam proud nebude, když přes to jde značka a krávy nikde. hm připomnělo mi to scénku ze Slunce seno, jak tam pan farář přelejzá ten ohradník ,?? . Naši psivto koupěj vždycky, nebožáci.
blanka 😀 neni nad zkusenosti ze zivota 😀