Den pátý – a tak si dáme odpočinek

A co taky jinýho, když Fleky nechtějí žrát a navíc prší.Volám hned po snídani Petě, jejíž Cuprumka už si 2x s trávou užila svoje. Ale vždycky se to zvládlo bez operace. Potřebuju vědět co jim pomohlo a kolik mám času než mám panikařit. Kuře nahradí vývar, který si po čase Fleky dají s chutí. To mě trochu uklidní a doufám, že vývar bude tak akorát silnější, aby usnadnil průchod trávy,ale ne zas tak, aby se z něj po. A zase na tom vydělají i Rumíček s Michelle, protože je přece neošidím. Odpoledne se nakonec vyčasí a tak si vyrazím sama s oběma čoklidama, zatímco paník pomáhá panu domácímu se stavbou střechy na terase, aby se to stihlo právě do oslavy narozenin pana domácího. A musím poctivě říct, že lepší procházku jsem s Tali ještě nezažila.

Vodítko se mi jen tak houpe v ruce, nemusím vůbec mluvit a OBA psi se mi sami chodí hlásit. Děsně si to užívám. Cestou k přehradě potkáváme v lese naše sousedy z penzionu a ohařiska si užívají družení a drbání. U přehrady to otočíme zpátky a Tali, aby dodržela zásadu „minimálně jednou za procházku musím zazlobit, jinak to stojí za houby“,  přepadne u říčky dva turisty,  s cílem provést celní kontrolu. Turisté jsou družní a kapek mi narušují pokus o výchovu. Což rozjaří nejen germánskou, ale maďarskou frakci. Ještě chvilku řadíme ve vodě a pak už mažem domů. Tali mi uleví v mých obavách, když uleví svým útrobám a když se poté i s chutí nadlábne. Každopádně od tohoto dne máme nový kynologický povel, který zní….. „To se nepapá! Nejsi koza.“

 

6 komentářů u „Den pátý – a tak si dáme odpočinek

  1. Dobre, ze tali uz basti a ze mozna jen treba trochu nevolno po cestovani a zmene prstredi

    1. No z toho, plus to, že jsou tu na granulích a ne mase, asi vzešla ta enormní potřeba spásání trávy, páč ona byla jak magor a šla vyloženě po tý tlustý lesní ostřici. Šlo toho z ní hromady. Tím jak je skoro furt navolno, tak se to zpočátku hůř registrovalo. Člověk byl i zaměřenej na to monitorovat u ní jiný věci Když pak ráno nechtěla ani nic…… trochu jsem se bal

  2. My máme takový dost všeobecný povel „hele nepřeháněj to“. Znamená, ať děláš cokoliv, dělej to méně intenzivně. Funguje docela dobře jak na psy, tak na děti.

    1. Obávám se, že k mé lítosti by TupoFleky takto všeobecný povel nepochopily 😀 . Na to má v makovicí dost jako průvan. Jí je nutno konkretizovat a navíc, co platí pro tuten trs travičky, pro ten i pět cm dál už neplatí. 😀 jí něco zevšeobecnit je šichta.

      1. hele ještě máš šanci, že stejně jako u Máji, dojde v těch třech letech ke skokovému zlepšení.
        Pokud sis to teda (blbě) nevyplejtvala správnym přístupem už teď 😀

  3. Moje predchozi goldenka Cindy se na travu abnormalne vrhala v okamziku prekyseleni zaludku – pomahala obycejna soda.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..