Jsem si mohla dneska ráno zpívat. Kdybych to uměla a kdybychom byli na tom rynku. Ale tam jsme teda nebyli. Byli jsme na louce za domem. Pak u rybníčků, u jednoho paneláku, pak u jinýho paneláku a  ještě dalších dvou. Abychom stihli fšécky ty lakadla.

A že jich tam teda máme. To zas na rynku rozhodně nemají! ?. Třeba takový hounokřoví. To na rynku nenajdete. Takže tam by se ani nedalo trénovat. A dneska nám to ale šlo. Krom jedinýho malinkýho Tališkobrtnutí balkovýho a jednoho chlebovýho Tališkobrtnutí, to bylo supr, bezva, prima, výborný.  Na rozjezd jsme si, po slušném a  společném vypochodování z domu, dali zahřívací kolo s názvem Dva balonky ve hře. Kdy pochopitelně byl jeden balonek favorizovanej a nutně ho potřebovali oba.  Když se oba pěkně vylítali, poslala jsem je k vodičce, kam oba nadšeně vlítli, až se voda vyvalila z břehůch 😀 . Dali jsme si schválně pochod kolem hounokřovího a propochodovali jsme pěkně společně. I jsme společně vpochodovali na Talibufet, kde právě přišlo to chlebový škobrtnutí a Fleky polkly půlku krajíce. Bylo jim sděleno, co jsou zač a ponecháno na jejich rozhodnutí, co udělají s krajícem, který se válel opodál. Rozhodly se správně a tak pak dostaly moooc hodně moooc tvrdýho chlebíčka.

A stejně tak dostaly Fleky mooc a moccc tvrdýho chlebíčka- a nejen Fleky, Zrzeček si taky přišel na svý –  pokaždý, když se rozeběhly k některýmu z problematických míst a nechaly se krásně odvolat!!! Bože to vám byla krása!! Pak taky Fleky cvičily a pak si šly hňoustat žužlobalonek. Což jsem uvítala a mohla se privátně věnovat Rumíčkovi. No jenže….. to Fleky zblejskly. Dvakrát žvejkly a zkusily přemýšlet. Bez mozku to moc nejde, takže si zase žvejkly, čučely na nás……a pak se zvedly a klackovitě se přikohátaly k nám. A nabídly mi balonek. A JUCHÉÉÉÉ! Balonek letí, Fleky letí, chvilku Fleky letí vzduchem, pak po zemi, drapnou balonek a vytlemeně se valej zpátky. Že se taky budou zúčastňovat.

Tak jsem toho využila a šlo se k protějšímu domu, k místu, který Fleky moc a moc přitahuje. Se uvidí, řeklo si Koláče. A taky se vidělo. Fleky se převlíkly za ÍPO psa a pěkně byly spořádaný, šly u nohy a čuměly s vyvrácenou makovicí do výšin.  Pak se pěkně řeklo, že se jde domů,  čoklidi vylítli na podestu, dostali odměnu, střihli jsme si ještě jeden slušný odchod z domu a pak „Šup na ty pelíšky, vy drbani mokří! Já už musim do praséé!“… „A suchar nebude?“ „No bude, neboj, vo ten nepřijdete. Jen se ešče převlíknu, v týhle garderóbě, tam nemůžu.“

Dostali ten suchar a pak už jen bouchly dveře a já šla do procesu.