Neustále pracujeme pilně na tom, aby se z Tali nestala zakletá princezna Bufetilka. Leč, jest to skutečně šichta. Při cvičení už se dokáže více méně ovládat, stejně tak se ovládne, když je na vodítku a lákadlo je dostatečně velké (jinak mnou neviditelné drobky dokáže vdechnout , dřív než se stačím nadechnout a to i na tom vodítku). Ovšem – zcela pochopitelně, je-li navolno, jedeme zcela jinou ligu. Každopádně, včera dnes (a zítra???? 😀 😀 ) se nám oběma povedl majstrštyk.
Včera ráno jí osud přihrál do cesty veliké hovězí žebro. Tím ovšem osud nahrál i mně. Žebro bylo tak velké, že ho pochopitelně neměla šanci zpracovat. A tím pádem jsem dostala šanci naopak já. POVEDLO SE MI TU ČŮZU FLEKATOU PŘIVOLAT I S TÍM ŽEBREM!!! A TO PŘES TO, ŽE KOLEM HOPÍKAL RUMÍČEK. Což jí pochopitelně brzdilo, neb – a já to chápu – se obávala, že by ho mohla přihrát jemu. Naštěstí, Rumajzlíček Trpajzlíček jest hodný pán a nic takového nehrozí. To ona ovšem nemůže s určitostí vědět a jak říkám, já to chápu.
No. Takže i přes tohle všechno, přiběhla – pravda, ne hned z první. Musela jsem ji hodně, hodně přesvědčovat. Ale hlavní je, že prostě přiběhla. Abych jí dala najevo, že nejsem krutopřísná, usedla jsem na bobek a hlas snížila, co to šlo. Ale nakonec se nám to oběma podařilo. Ona přiběhla, a pustila, aniž bych na to musela sahat, ukořistěný úlovek na zem. A JUCHÉÉÉÉÉ!!! Odměnou jí bylo něco, co doteď vůbec neznala. Ovocná müsli tyčka. JOOOOO, to je prý velikánská delikateska, velikánská.
A proto jsem tuhle delikatesku vzala s sebou i dneska ráno. A dobře jsem udělala. Jednak se mi podařilo Tali odvolat z míst, kam si bohužel chodí ulevovat svým útrobám všichni ti dělníci, kteří pracují na vedlejším paneláku a jimž zaměstnavatel nepřistavil toitoiku 🙁 . A to chtělo něco speciálního. A druhak chtělo něco speciálního i to, že o chvilku později hodlala zbufetit pytlík s čímsi a mně se opět podařilo ji přesvědčit, že toho má nechat. Byla pro to ranní venčení moc šikovná. Musím ovšem pominout ten fakt, že….. při odměňování za tenhle poslední výkon, mi z taštičky vypadla půlka připravenýho rohlíku a já to nezaregistrovala. Ona ovšem ano. 😀 .
Hm, tipněte si, jak tenhle kus pečiva dopadnul?? Ešivá nám má být nebohého pečiva opět líto??? Co??? 😀
KRÁSNÝ VÍKEND VŠEM. A já doufám, že to nebude dlouho trvat, situace se zklidní a já zas budu psát častějš.
No tak s tím žebrem je Talinka šikovná,my jak nejsme už 8 let městoobyvatelé tak my hlavně hovnousujem…..
Jinak mě Žeryk vystartoval na Martinovu mamku,pátek dopoledne byly jsme vpráci,pršelo a máti chtěla po Žerykovi at jde dom,
no a klasika všech klasik-po Žerykovi se něco chce,on ted nechce vyjede
no takže po ní vystartoval-a to ji fakt miluje,nejvíc ze všech-i když je u nás tatka tak chce jít za ní
tak prý zařvala-navím jestli na něj,nebo leknutím,asi oboje-on se sebral a šel dom….haj…jeden
jako jsem se jí omlouvala a ona,že je to vlastně její chyba,že ví,že měla mít pamlsek a nalákat ho na něj,ale prostě zapoměla no…
jenže to je ono,něco po něm chcu,bacha je to Žeryk-tak napřed musím jít pro pamlsek,pak náhubek,jo všechno po dobrým,tu,tu,nu,nu,
denně vycházky,jo hlavně ještě zaměstnat hlavu-tak dneska na vycházce o hulkách aspon dvakrát hledej-ztratil-aby si začuchal a unavil mozek
včera mě dovezla zpráce sanitka-kombinace-krční páteř-motání hlavy,+honem rychle,rychle,vybalit napíct,tahání těžkejch beden to dorazil
jak to bylo s těma cihlama?dvě navíc už moc…,tak já jedna bedna,další……,a ty dvě poslední už byly ta tečka….
a doma v posteli nalepenej ŽERYK a můj kynologickej povel,Ježíši Žeryku běž dop…,a zase vrčení-a to v tu chvíli by jste ho nejradši někam vykopla a na míček a pamlsek si ani nevzpomenete
jako je fakt že první měsíc u nás tahal couračku,a vždy jsme ho na ní převedli někam,
pak jsme ji po příchodu Dafinky zrušily,ale asi ju fakt zavedu zas,
protože někdy jako včera na všecky ty kynologický zásady a tak -jak hlavně v klidu a po dobrým
prostě někdy to fakt nejde
a je blbý,že jinýho psa by člověk v tu chvíli prostě nějak odstrčíl,odtáhl-jakoby odkopl,prostě by do něj strčil jako něco-hele fakt běž
prostě Maxíka máti čapla oddělala,zavřela za ním dveře a hotovo
no a na ŽERRYKA UŽ SE CHYTIT V TU CHVILI NEDÁ
ACH JO,OBDIVUJU VŠECHNY CO SI VEZMOU STARŠÍ PSI,
A JSOU NĚKOLIKÁTÍ MAJITELÉ
TÍM PÁDEM OBDIVUJU VELICE VÁS S TALÍŘOVOU,JÁ BYCH NA TO NEMĚLA
JSTE TRPĚLIVEC TRPĚLIVÁ
Mno , Mirko, myslím, že titul Trpělivec trpělivá zasloužíte spíš než já. Protože Žeryk to teda dokáže rozjet v mnohem horším levlu, než vymyslí Tali. Ona sice stihla vysbírat všechny nectnosti, ale naštěstí – jak je pošahaná, tak na špatnej vztah k lidem, nebo psům, na ten naštěstí zapomněla. To už by mě dorazilo rozhodně.
On za to v podstatě ten Žeryk nemůže, vychází to z něčeho, co si přinesl z předchozího, komplikovanýho, života. Což ale po stopadesátý člověku v určitých situacích rozhodně k ničemu není, když to takhle rozbalí. Ach jo, teda.
tu couračku to chce, s ní se nebudete tak nervovat. I když to opruz je, to chápu.
A co záda dneska? Je to lepší? Koukám, že v práci taky slušnej záhul 🙁
No záda lepší,ale taky jsem ještě nebyla v práci,v neděli mě omluvili,a ted mám k tomu 2dny volna co jsem měla mítno a od zítřka 5 dní ranních,tak snad to bude nějak normální.
od pondělí bych měla mít týden dovči,tak snad ty vedra pominou,já na dovolenou radši tak 20 stupnů,jsem vycházková a ne vodní-myslím koupalištová
takže podzimní dovolená mě třeba neva.
No s tím Žerykem,jako mi všichni víme,že za to nemůže,
ale je otravný být vlastně furt tak nějak v opatrnosti.
jako kromě mě a mýho tatky vlasně nikdy nikoho nerafnul,
jenomže je to taky proto,že ostatní po něm zas toho moc nechcou co by mu vadilo-česací a stříhací opruz jsem já….,
jako on se češe rád,ale nesmí ho to zátáhnout-takže,když češuhřebinkem a drátěným kartáčem tak radši s košíkem no a když po vycházcze kvůli prachu a prokrvení kůže párkrát přejedu kartáčem s těma štětinama tak v klidu bez koše a Žeryk se u toho vrtí blahem,proto ho i párkrát do roka stříhám,abych tu údržbu měla trochu snadnější
tak vono je to takový,že si člověk furt říká aha radši košík,co kdyby
i když jako hodně se to zlepšilo za ten rok a půl to jo,no ale furt tam bude to ale
no má novej lítající talíř tak život má pro něj zase větší smysl,šílenec aaportovací
no zajímal by mě Váš názor?Dá se ze psa kterej v životě někoho rafl-ted nemyslí m Žeryka-protože tam jsme s tím všichni jaksi smířeni,že to v něm bude
ale takový ti velcí psi,co třeba převychovává p.Eichler-takový ti co pokousali fakt fest majitele a on si je vzal na převýchovu a pak je vrátil zpět-jasně,že většinou je chyb zhruba ve dvou třech věcech-pes nemá zaměstnání,výchovu a všemu a všem velí
ale stejně já bych prostě už tomu psovi nevěřila,
co vy na to?
jako jasně,že tatka našemu Žerykovi 2 roky uhybal,nic po něm nechtěl,nezaměstnanej mozek atd.,
a jaká byla výchova před tím nevím
sám tatka říká,že se tí cvičením hodně zklidnil,taky má jasný pravidla a tak
ale stejně…
vy si myslíte,že se dá z tohodle pes spolehlivě dostat?
na toto by mě fakt zajímal váš názor,
co vy na převýchovu problematických velkých psů?
a hlavně vrácení zpět pak těm majitelům
jinak měla jste dobře pracovní víkend
no a Tali si závěr víkendu vylepšila,co šikulka šikovná je to
Mirko a co obstřik na ty záda?? Ono jde o to, že jak to bolí, tak jsou ty svaly ve „stresu“ ta bolest způsobuje, že se to víc a víc stahuje. Nejsem moc požírač prášků, ale tady to asi chce nějak tomu pomoct a v nejhorším tu injekci???
NO ad ten kousavej pes – já na tohle v podstatě nemůžu odpovídat, protože takový pes mi rukama neprošel, ale myslím si, že pokud člověk ví a zná a dodržuje určitý jednoduchý a čitelný zásady, stanoví hranice, není v nervech a věří si a postupuje po kouskách, tak jak to ten pes dává, tak jo. Ale…. nesmí pak toho psa dát z ruky – viz Argo – maďar, který prošel rukama právě Eichlerovi. S ním fungoval, stejně jako ten předchozí maďárek, kterýho si pak vzala holčina s RR a určitýma zkušenostma. Ale Argo tolik štěstí neměl. Ono hodně záleží na tom, čím vším si pes prošel, jakou má nervovou soustavu, povahu a………. jak si stojí ten konkrétní člověk a taky – jestli je ten pes sám. Vezměte si, kdyby byl Žeryk sám – máte mnohem volnější ruce, víc si s tím můžete pohrát. A taky – pokud nebudete mít jiný starosti, budete vyladěná, bude to jiný. Já to vidím u Tali. Ta kdyby byla jedináček, byl by ten pokrok určitě taky větší. Takhle ona zneužívala situace, kdy byla pozornost rozstříštěná. Teď už je to lepší, to jo. A navíc přišla do blbý doby, měla jsem svázaný ruce staráním o mamku, pak máma umírala, to člověku nepřidá a plus její povaha 🙂 byla jsem kolikrát držkou na zemi a ona provedla šílenost nějakou…… Vím přesně o čem jste psala, že třeba nemáte naladu na Žerykovy vychytávky. Rozumím Vám. U nás to bylo jen pakárna, kdežto u vás je to jeho agresivní reakce. Ale……… ona to není agresivita jako taková, vyplývá to z něčeho dávnýho. Viz to česání -nebyl zvyklý, nebo možná bůhví co probíhalo. Dalo by se to přepsat, ale je to o mnoha a mnoha kupách času, trpělivosti z obou stran. Jenže, ne vždycky k tomu je prostor. A věřím, že myslet furt na to, že než udělám tohle, musím s tím psem udělat támhleto (košík, couračka…), je někdy hodně únavný a otravný. Jediný – vyřešit to tak, že si řeknu, že se to dneska nepoto… a nechat to na druhý den, kdy budu mít víc síly.
děkuji moc za odpověd
jo,kdyby byl sám,bylo by to jednoduší,ale je fakt,že to prvního půl roku hodně vyrovnávala Dafča,jako nemít ju tak nevím…
no a taky vždycky když přijel tatka,tak se Žeryk vrátil zpět-jako mám tady pánečka a ty mě můžeš víš co…
dala bych nevím co kdybych viděla výchovu jeho prvních dvou let
děkuju moc za odpověd ani nevíte jakou jste mi tím udělala zrovna dnes radost,DĚKUJU
Nemáte zač Mirko, no do minulosti se už v takových případech nepodíváme a není to vždycky brnkačka. Ono taky je důležitý, jak si člověk s tím psem sedne.