O dvou hambáčích a půlce rohlíku

Žili, byli jednou v jedný megarychlý restauraci dva hambáči.Někdo si je koupil, nesl domů, ale jak to tak v našem dnešním světě chodí, protože si jich nevážil, pohodil je za jedním domem do prostoru. Jeden hambáč zůstal ještě v teplým papírovým kabátku, ale ten druhý chudera vypadl rovnou na chodník. A jak tak oba na tom chodníku leží a povídají si o svém smutném nevyužitém údělu, koukají, že opodál leží půlka rohlíku. Ta už se předtím taky někomu znelíbila a tak ji odhodil, coby nepotřebnou věc. A tak si tak notovali v tom, že jim je jich líto, že je nikdo  nechce, až přišlo ráno druhého dne.

Kolem chodili lidé do práce a nikdo z těch lidí si jich ani nevšiml. Byli smutní. Po čase se zaradovali, když kolem nich prošel pejsek. Takovej zrzavej, hopíkal si světem a vesele si máchal ocáskem, jako když diriguje celej svět. Ale taky si hambáčů a půlky rohlíku ani nevšimnul. Zase posmutněli. Za pejskem šla osoba nějaká. Byla první, která si těch dvou hambáčů doopravdy všimla a když pak uviděla půlku rohlíku, měla očividně radost. Všichni tři odhození začali doufat. Ale ani pejsek, ani osoba si je nevzali.

Ale osoba se k velké radosti všech tří zanedlouho vrátila! A měla s sebou zase pejska. Veeeelikýho pejska. Tenhle pejsek nehopíkal, tenhle pejsek se pohyboval jako houpací koník a taky vesele máchal ocáskem. A nejvíc s ním začal máchat v momentě, kdy uviděl hambáče v papírovém kabátku. A hambáč se zaradoval stejně jako ten pejsek! Konečně! Konečně!! Dojde svého naplnění a někdo ho sežere!!!

Jenže ouha! Lidi jsou hrozně proradní tvorové a tak ta osoba, která se jako jediná původně nadchnula, když je na té zemi spatřila, teď vůbec nebyla radostná. Byla celá pekelně soustřeďovaná a mluvila k pejskovi: “Tali neee-e, neesmííš!” a pejskovi nedovolila k hambáčovi v kabátku jít. A navíc místo toho dávala pejskovi naopak jíst něco jinýho!! A vždycky nejvíc mu toho dala, když se pejsek od hambáče otočil a poodešel od něj pryč!!  Hambáč se úplně rozplakal. Takovou šanci měl a nevyšlo to.

Hambáč bez kabátku tajně doufal a když se pak pejsek pohnul směrem k němu, úplně se tiše tetelil nadějí. Že on to bude, on, koho sežerou! Jenže zase ouha! Pejsek zase nic, nesměl ho sníst a zase, zase naopak dostal něco jinýho k snědku, když si hambáče ani nevšimnul. Taková nespravedlnost!!!! Když pak pejsek odcházel, zůstali za ním na chodníku dva hambáči v deprézi. Pejskovi to bylo líto, bylo. Pejsek není necita, rád by ty hambáče i sežral. Jenže – v tý kabelce u tý osoby……… tam bylo uzený masíčko! A uzený masíčko, to je přece víc než hambáč! Zvlášť, když je ho přehršel.  (Ale co si budem povídat, ono kdyby pejsek nebyl na vodítku, to by měli u hambáčů radost!! To by se ani nepostačili divit a chramst, měli by to za sebou 😀 ).

Nejnadějnější to bylo pro toho třetího opuštěnýho, pro tu chudinku půlku rohlíku. Ač oproti dvěma načančaným hambáčům taková šedá myška vzadu, měla šance nejvyšší.  Ten pejsek, který procházel totiž kolem, ten má závislost právě na rohlících. Je to veliká závislost a pejsek je velikej. A silnej. A rychlej. Takže…. i když je na tom vodítku a ví, že by neměl….  A obvykle se i snaží, tak prostě půlka suchýho rohlíku, je půlka suchýho rohlíku, no! Ta je dokonce i trochu víc, než to uzený masíčko…. takže velikej a silnej pejsek vám uďál hoplá a chramst!! Půlku rohlíku zalila blaženost! Ona to byla, ona! Prachobyčejná půlka rohlíku, která jako první byla sežrána.

Jenže zase ouha. A pýcha přechází pád. Takže najednou se v hrdle velikého a rychlého pejska objevila lidská ruka a……… jojo, ani půlka rohlíku neměla nakonec to štěstí, aby ji někdo ten den sežral. Byla potupně ze chřtánu psího vyrvána a nekonala se žádná rohliková nirvána. Půlka letěla potupně zpátky na chodník. A pejsek už nechtěl. Nevděčník jeden!! Mohl si půlkou bříško zasytit! A místo toho teď od ní otáčel hlavu, chodil okolo a nevšímal si jí!! Taková nespravedlnost.

A tak si oba hambáči a půlka rohlíku museli ještě chvíli počkat, než se jejich osud skutečně naplnil. Ale vzhledem k tomu, kolik v našem okolí žije tvorů, kterým mohou (i když by leckdy spíše neměli) posloužit, tak už druhého dne nebylo po hambáčích skorem ani památky a………. půlka rohlíku to nakonec vyhrála. Tu někdo sežral jako první!!

10 komentářů u „O dvou hambáčích a půlce rohlíku

  1. Me taky! Petro, Vy jste nelida! Příště tam vezmu Theinku – tu sice na vodítku odtáhnu, ovšem jakmile ji propustím, milená flatka vezme roha a za hambáčema i rohlíkem se neomylně vrátí, naplní si bříško a teprve poté vesele přihopká, bleskově omrkne, jak moc je situace vážná a dle toho se zařídí. Pokud panička vyšiluje jen mírně, flatka se přitulí a celým psem dává najevo, jak je u ní dobře a jak moooc za ní pospíchala. Pokud to ale vypadá na pořádné hromobití, flatka rychle uskočí z dosahu a začne svoje tanečky: poskakuje, rozhlíží se, pohazuje si s klackama apod., to vše ale v bezpečné vzdálenosti od vztekem modrající paničky… Takže: u nás nic nového:-)))

    1. Nojoooo nelida jsem :-), psům nedovolim se krmit, potravinám nechat se sežrat a ešče se těm psům hrabu v útrobách 😀

      Jako bych viděla tu flekatou. Hm jsou fakt jak přes kopírák.

  2. kdyz ono to zni tak strasne smutne, ze ten hambac vytvorenej pro nasyceni skonci nikym nechten a vlastne je z nej jen dalsi odpad na smetiste, bez uzitku, vyrobenej uplne zbytecne… jak si to zacala takhle tou jakoze pohadkou tak ten kus rohlika ziskal vyrazne vic sympatii 😀

    1. No jo, já vím, ale vlastně v podstatě je to tak. Lidi si jídla prostě fakt nevážej. Mají ho na dosah, jsou přežraný a neskutečně plýtvají. ONo kdyby byli v jiný lokalitě… by se nestačili divit. Pamatuju si, co vyprávěla Brůtice na chalupě, když se vrátila z Afriky. O dětech, který hlady žvýkaj … gumy z pneumatik 🙁 . A to není jedna paní povídala, ale to je realita na vlastní oči. 🙁

  3. no právě, fakt ale jaks to napsala, jeden by tam ten hambáč šel zvednout, ať tam chudák není nechtěnej:D

    1. To by jedná neřekla , co emocí vyvolá odhozená potrava, Tož ale nakonec každej z nich svého naplnění došel i když trochu jinak.

  4. Peti, ty zvíře! Mě je taky těch hambáčů líto! Kdyby to bylo u nás, tak by je jistě záhy smlsnul nějaký potkyš a nemuseli by se i s rohlikem trápit, že jsou nechtění. Ale u vás, to né, to tam musí zapomenutí ležet a ještě je osoba nepřející z krku hladové pejskové vyrve. No fuj, to se nedělá přece :-).
    Včerajsem skončila normálně pod dekou-Aloušek je gentleman, jak jsem se začala sápat do postele, vyskočil a uvolnil mi místo.Princeznu jsem odsunula…Dnes je tam navíc ještě kočkour…

    1. To oni se o ně nakonec určitě i ty potkani postarali. Něco oni, něco jiní psi a něco ptactvo.
      No já takový gentlemanstvo nemám, takže jsme se trochu přetlačovali ?.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..