Už od rána. Přivstala jsem si a tak jsem měla zase dostatek prostoru na samostatný venčení. Rumíček šel jako velkej pán pochopitelně první a protože bylo dost času, pěkně jsme se pocourali. Po dešti se ochladilo, nožička už ho nezlobila a tak jsme mohli vytáhnout balonek. Sice ještě ne do plnejch, ale bylo vidět, že i tak si to užívá. Zašli jsme si k potůčku, udělali párkrát přes potůček hopiky, Rumíček se šel brodit do rybníčka, notnou dobu jsmte strávili tím, že jsem cákala vodičku do vzduchu a Rumajzlík ji chytal, pomudlali jsme se a užívali si pohodičku. Pak přišla na řadu pochopitelně Talířová. Pilujeme tu chůzi navolno a slušné vycházení z domu. Byla moc hodná, dobře se nám to ráno komunikovalo. Udělala jsem i to, že jsme navolno šly vstříc sousedčině štěkajícímu jorkovi. Jako profík to Tali prokráčela navolňáska u mojí nohy a mohly jsme pak spolu taky zamířit k potůčku. To bych jí rozhodně nemohla udělat, abychom to vynechaly. Musí tam zapít snídani a prošmejdit rákosí.
No a pak už klasika, že jo. Šup do montérek, šup na tramvaj a šup do pracovního procesu. Z něj jsem se vracela- tak jak to v poslední době je ostatně furt – vyšťavená nadoraz. Ale Rumíček, kterej na mě doma čekal sám, zahnal veškeré chmury. Nejdřív mi přinesl jako dárek mikroutěrku -asi abych rovnou naskočila do druhý směny a šla mávat hadrama a uklízet?? 😀 . Pokud tím naznačoval, že jest dle něj neuklizeno, měl by si uvědomit, že největší bordel u nás doma dělají oni dva. A s hadrem je ještě nikdo nikdy neviděl 😀 . Bleskově jsem si přehodila ošacení a zase šup – tentokrát už ale ven! A Rumíček dostal pro tohle odpoledne vedení. Neboli, šlo se vždycky jen tam, kam chtěl on. Takže jsme si obešli naši část sídláku, přepsal co potřeboval a pak, že půjdem na pole. Ovšem tou dobou už se k nám řítil nejen déšť – ten by mi vadil nejmíň – ale hlavně i buřina. Takže jsem mu vedení odebrala a otočila to s omluvou zpátky. V bezpečí domů jsme si v dešti ještě chvíli hráli na louce za domem a pak už jsme šli dom, protože lilo fakt hodně. Zadělala jsem na pizzu na kterou jsem dostala chuť a protože vylezlo sluníčko, tak jsme zase zamířili ven. A Štajník, že půjdeme tudyma a došli jsme ke strojovně s okapem a tam si Rumíček výskokoval a chytal vodičku a řehtal se na celý kolo. Pak že půjdem támdletudyma a… hele nakonec – my jsme došli k domu, kde bydlela máma. Tak se zkusíme podívat, jestli jsou tam ještě Brtník s Talířovou a rozebíraj nábytek. Auto tam ještě stálo, naložený věcma pro charitu, tož jsme zazvonili a vyjeli nahoru. Talířová se mohla přetrhnout, jak byla radostná a hned se s Rumíčkem pomasakérovali. Já jsem pomohla Brtníkovi vynosit věci do auta, vzala si oba čoklidy a šla sídlákem zase zpátky. A užívala si to, že Talinka byla velmi pozorná, vodítko měla téměř pořád prověšený, neustále se na mne otáčela a když se jednou rozeběhla, že vyrazí, stačilo říct :”CotojeE?” a už se ptala, jestli tam může jít. Takže to jsme musely, to je jasný. Pak mě hodně pobavila. Jakožto lovecký pes, který jde do vody za jakýchkoliv okolností, cárá venku v dešti vysekla scénku alá dámička ze sídláku. 😀 Viděla jsem v jedné z uliček dvě paní s pesanama. Obě mají fenky, obě je znám, takže jsem se rozhodla je “výcvikově využít” a zamířila k nim. A chtěla jsem ale, aby si oba čoklidi nejdřív sedli. Štajn neměl problém, uďál dřepkins a čučel. Ovšem Talinka se nám totálně vyděsila a propadla čirýmu zoufalsví. Ze skutečnosti…………. že SI MÁ SEDNOUT NA MOKROU TRÁVU!!!! Ona, která je schopná se složit na hromadě větví (takže neřeší povrch), potápět hlavu pod vodu (takže neřeší vodu). Ovšem prostě na mokrej trávník princezny nesedají. Asi aby si róbu neucouraly! 😀 Ten gezicht plnej zoufalství byl strašliváckej. Došlo mi, že se nejedná o rebélii, ale o problém, který ji ohrožuje na životě 😀 a vyžádala si teda dřepkins o pár cm vedle na asfaltu. Tam už to šlo 😀 😀 . I když byl taky mokrej. Ale prostě nebyla to mokrá tráva. Hezky jsme se podružili vespolek, Tali si zase vyslechla, jak je krásná a Rumíček, jak je roztomilej a milej a šlo se dál. Ještě jsme zvládli podružit se o kus dál se psí drobotinou a to už jsme byli skorem doma.
Tam se uďálo hají na pelíšky a když bylo po večeři a my si dali tu pizzu, kterou jsem předpřipravila, našla se ještě chvilka na takové to domácí cvičení. A tady máme taky pokrok, protože Tali už z vyrovnávací třídy pomocný školy přestoupila do základky. Aneb místo jednoduchých úkolů, pilujeme to hezké uložení kostičky do bedýnky, aby mohla brzo dohnat Rumíčka a začít nejdřív sbírat víc a víc kostiček a pak jednou taky zkusit, jestli jí půjde dávat tu správnou kostičku do toho správnýho otvoru.
Večerní procházku jsem si vzala na starost zase já, vzala si každého ohaříka zvlášť a Tali dostala příležitost si pořádně zařádit. Po hezkým a klidným pochodování mezi domy navolno, čuchání si a chválení, jsme potkali křížence retrievra. A protože si pěkně sedla a čekala na svolení, tak ho taky pochopitelně dostala. A nastalo ródeo, masakéro, vraždění, smykování a já se mohla jen tak dívat a usmívat se. A nechat ji řádit a řádit. Pak jsem se domluvila s majiteli pesana, že využiju situace, poodejdu a zkusím si ji přivolat. Moc hezky se jí to povedlo, moc hezky a tak jsem ji pustila ještě zpátky do hry. Tooo bylo radostiiiii. A pak oba šup do rybníčku a ten vypít dočista dočista 😀 . Nevolala jsem, jen jsem stála a když se Tali řítila kopcem nahoru, tak jsem bezeslova vykročila směrem k našemu domu. A ………. nešla jsem sama, vedle mě hopikaly soustředěně Fleky, vysmátý jak to lečo 😀 a jako první byla nahoře na podestě. Bylo to… bylo to … senzační. O to víc, že v pondělí jsem zas měla bohužel možnost vychutnat si její přecvak v makovici a skončila jsem s dost blbě zhmožděnou pravou rukou. Modřinu mám přes půlku hřbetu ruky, malíček oteklej a na levým předloktí modrej lívanec. Vzhledem k pracovnímu náporu to teď snáším dost blbě, tyhle její výlevy. Takže pak si hrozně naopak užívám to, když nám to spolu jde. Došly jsme spokojeně domů a já si vzala výměnou Rumíčka. Provedli jsme kontrolu veškerých aktualizovaných psích zápisků a vzkazů a chvilku se honili kolem zábradlí. Koukali jsme, ešivá my taky nepotkáme někoho na hraní a řádění, ale tou dobou jsme byli venku sami. Fšicí asi u bedny. Škoda, bylo krásně, teplota příjemná, po dešti se krásně dejchalo, byla nádherná obloha, klid a ticho. Tak jsme si tak šlapali tichem a pak jsme zamířili dom. Tam už se vesele pracovalo na pile a tak se Rumíček obratem přidal a pilovali pilně s Talířovou až do rána.
tak ho nuc s tim hadrem trochu manipilovat 😀
jinak prinzecna s mokrou tra ou dost pobavila, pac na to teda urco nevypada 😀
Čajda – Rumíček se zatím specializuje na “mechanické luxování” 😀 a neb – mám takovej kartáč ve tvaru berušky, v bříšku má dva kartáče, co se točí a s tím Rumajzlík jezdí pomocí tlapátek po koberci, takže našlápnuto trošku má 😀 .
No jo, ona je Drsomila občas krapítek cimprlich. Ale dát si houno, to jí kách nepřijde. 😀
rumicek ma.krasne naslapnuto:)
Radost vas cist, milostpani. 🙂 Zda se, ze Rum na Taliri se stavaji postupne taktez radosti vaseho zivota a ne starosti. Velemblemc posilam.
Tahle středa byla skvělá, fakt. A je pravda, že dnů, jako bylo minulý pondělí, kdy se mě následně doktorka navážno ptala, jestli se nejedná o domácí násilí, protože ruce mám opravdu vybarvený pěkně, tak takovejch dní už je mnohem míň.