Zatímco většina psů v dešti vyběhne s páníčky ven, udělají rychlý kolečko a mizí zase zpátky do sucha, tak my to máme jinak.Kde jsou ty doby, kdy Rumíčkovi coby psímu roběti vadila voda shora a on útočil hlavou na dveře, aby ho pustily okamžitě dovnitř domu, protože prej:“ UŽ ANI KAPKU!!“ 😀 😀 . Dneska je mu fučik, že je nasáklej vodou jako houba a vesele si fordí prostorem, cválá loužema, brodí se mokrou trávou a co padá shora je mu ukradený.

Docentka Talířová to má hozený trošku jinak. Vodu shora teda taky neřeší, aleeee ač zcela promočená, louži obejde. A ! Nedej bože, když je ráno mokrá tráva!! To si madáme rozhodně nechce urousat svý dlouhý nožky modelíny a preferuje chůzi po chodníku 😀 . Trošku na palici. Celá mokrá, ale nohy si  namočit za žádnou cenu nesmí 😀 . Asi obsese nějaká 😀 . Ale jinak – jako správnej ohař – déšť prostě nevadí.

Tož nám nezbývá pak nic jinýho, než se protidešťově vybavit a… vyrazit. Venku bývá zpravidla pusto a prázdno, tak máme prostor pro sebe. Jako teď ráno. Všichni zalezlí a na sídláku jen my dvě. Tak si Tali chodila důležitě mezi domy a rozhlížela se, jak by jí to tam všechno patřilo 😀 . A já tak měla víc klidu na naše různý nenápadný trénování. Jen konec nám – jak jinak, než každý den – zkazil volně ložený otravný a neposlouchající kokr, který se vydal Tali otravovat. Ještě dohárává, takže ho to stále baví. Aleee, Talinka už není úplně malá holka, takže mu řekla, co si o něm myslí.

Teď trochu odbočím. Je pro mě zajímavý (pro lidi co jsou v majetku psa a feny už dlouhodobě, to asi novinka není, ale pro mě jo), že venku se o sebe Tali už docela umí postarat a vůči otravovi se ohradit. Nijak zle, to ne, ale důrazně a rázně. Což zpravidla vzhledem k její velikosti vypadá zajímavě 😀 , ale já vím, že můžu být v klidu. Aleee, doma to je jiná. Pokud nemá teda v majetku zrovna kost, to jí to pak jde. Ale jinak? Jinak by si mohl Rumíček dělat naprosto co by chtěl, jedno v kterou fázi hárání a ona nic. Ani nemukne. Troubelína.

Domů jsme po tom ranním slejváku, kterýmu se Rumíček vyhnul a při jeho procházce jen tak drobně a příjemně mžilo, dorazily obě totálně promočený. A já zas měla možnost vidět to, jak se oba mají rádi. Pro tu chvíli, šly kupodivu sexuální pudy u Rumíčka stranou a on ji láskyplně a zcela bratrsky opečovával mokrej kožíšek tak, jak to dělával Bubince. Poctivě ji čistil a ona ležela a blaženě civěla do někam. 😀 . Hezký, moc hezký to bylo. Až mi bylo zatěžko je z toho hezkýho psího sounáležení vytrhnout a ještě pro jistotu poslat Rumíčka bydlet do kůchně. Protože přeci jen, jistota je jistota. A stejně mají chrápat a ne dělat vylomeniny, když my jim jdeme vydělávat na flákotu.

Ad ten déšť – když to píšu cedí jako blázen. Když jsme byli venku s Rumíčkem, hezky jen tak mžilo a já si říkala, kdyby to tak chtělo vydržet a takhle akurátně pršet delší dobu, aby se příroda mohla trochu napít, pozvolna promočit zem a mít tak možnost líp vsáknout vodu. Hm… tak to fakt vydrželo jen do našeho návratu a pak to spustilo, jak když nahoře zvrhnou konev s vodou. Co konev. Vanu.  Ale je fajn, že aspoň nějak prší, protože vody je málo, moc málo a tak se snad aspoň trochu podaří dohnat ten deficit , co se nastřádal.