Talířová ostrouhala 🙂 .

Ne-e, neostrouhala, ale byl dneska ráno doma i pánik, takže jsem nemusela nadvakrát a Talířku si ošéfoval on. A my tak měli s Rumíčkem háááábakůk času. Přímo královský bohatství. Courali jsme si tak zchladlým sídlákem a potkali jsme Besku. Beska už je starší psí dáma. Podle let by se dalo říci spíš stařenka, leč je to vitální babča, kterou obdivuju už léta. Beska je totiž – pes ve vlčím kožíšku. Je to nádherný stvoření, opravdu vypadá jako vlk, teda vlčice. I chováním. Ale bez špetky bázlivosti.

Není to československý vlčák, ani saarloos. Je to útulková kříženka, ale prostě neuvěříte, že to není vlčice. Vzájemně se oblibujeme. Kdykoliv se zahlédneme, stačí abych roztáhla ruce a Beska se ke mě rozutíká právě takovým tím vlčím vlnícím se pohybem. Hlavu, uši, tělo postavené ve vlčím pozdravu se přišmdrdolí a já drbu a drbu. Jest mi velikou ctí, že jsme takový kámošky. 🙂  Rumíčka oblibuje velice, ten ji vždycky rozveselí a ona omládne a hravě s ním skotačí.

Pak jsme se přesunuli s Rumíčkem na louku a čutali si žužlobalonek. Rumíček lítal jako šůs a nadšeně výskokoval. Zbyl nám čas ještě si zajít v pohodě dolů k potůčku, kterým se po včerejší mocný buřině a slejváku valilo konečně zase hodně vody.

A protože je Rumíček princ Vodomil, udělala jsem mu nezřízenou radost tím, že jsem si na břehu potůčku čupla vedle něj a cákala na něj vodu. Miluje, když na něj cákáte vodu, nejlíp, když ji vykopáváte do vzduchu. A on ji může chytat a výskokovat u toho jako blecha. Zubil se jako blbeček, ten náš malej Rumíček.

Když jsme popošli k minirybníčkům, které jsou opravdu mini-jsou to spíš dvě velký louže – čekalo na mě překvápko. Periferním pohledem jsem zaregistrovala u rákosí pohyb. Měla jsem za to, že to asi žába, který se tam nedávno nastěhovaly. Leč posléze koukám jako puk a nevěřím vlastním očím. PLAVALI TAM KAPŘI! TŘI!! TŘI KAPŘI!! Chápete to, kapříci v naší kaluži! Tý jo, to je paráda!! Pěkně nám to tady žije. Ale! Tetkon dumám – nebylo by lepší je odchytit a přenést do vzdálenýho rybníka??? Krom toho, že v těch vedrech v minirybníčkách moc vody nebývá, tak se obávám, že až si toho všimne někdo nenechavej, nemusel by jejich život mít dlouhýho trvání. Tak nás s Brtníkem možná čeká výlov 😀