Tak přesně takhle si někdy připadám.Sama se maximalisticky snažím, abych se svými psy neobtěžovala okolí. Jasně, jsou to jen zvířata, stát se může cokoliv a člověk není dokonalej, aby všechno ošéfoval. Nicméně právě tahle zodpovědnost nám pochopitelně moc nepřidávala v době divokýho sžívání Talířový s novým životním stylem (nějak jsem si nedovolila chovat se jako soused co vypustí neovladatelného berňáka ze vchodu, aby se vyřítil ven jak velká voda a bylo mu fučík, co může způsobit). Ale jak říkám, jsem si vědoma toho, že stát se může lecos. Pak ovšem bych ale měla nasadit všechny páky na to, abych sakra rychle vyřešila situaci, kterou jsem zavinila tím, že jsem třeba něco nedomyslela.
Možná právě proto, jak jsme se hrozně snažili, aby Tali nevyvedla nějakej průšvih, jsem teď ještě víc než dřív, citlivá na to, když se někdo chová………. jak to jen slušně říct??? Opis myslím moc neexistuje, ale myslím, že názvosloví si každý doplní sám, po dočtení několika zážitků z pouhopouhých dvou ranních procházek, které šly jedna za druhou.
Jak jsem psala, Tali hárá. To pro ni znamená striktní venčení na vodítku. A opět stejně jako minulé hárání potkáváme ignoranta č. 1 s jeho neustále volně loženým kokrem, který otravuje kde koho a kde co. Už minule jsme měli 2x docela vyhrocený konflikt, kdy naposled si nebyl schopen pro svého psa dojít, takže milej kokr, kterej šel neodbytně s námi a otravoval a otravoval a naskakoval, skončil zavřený ve vestibulu našeho domu. Došla mi totiž trpělivost. Nebudu řešit nezodpovědnost jiných lidí. Konec tečka. Musela jsem do práce, už takhle mě zdržel, prostě to tak vyšlo. Dveře se zabouchly, ignorant čuměl a já šla s Tali domů. Kokrovi se tam nemohlo nic stát, byl jištěný mezi dvojími dveřmi a ač byl únor, tam bylo teplo a holt si ignorant musel počkat, až někdo bude chtít do domu vstoupit zrovna tím zadním vchodem. Že jemu byla zima, mi bylo fučík, věděla jsem, že pes úhony nedojde.
A teď jsme v tom čísle byli zas. Já docházím s Tali domů, ona hezky cape vedle mě a kokr opět jede svoje číslo. Ignorant rozhořčeně křičí, že „To vona zase jako hárá, jo?“ Zvedla se první vlna tsunami v mým těle a stejnou zvukovou kadencí jsem mu odpověděla otázkou zda ji mám snad nechat kvůli jeho neschopnosti operovat! Sklapnul a aniž by zrychlil se marně se snažil o odchycení psa, kterej na něj pochopitelně kašlal a obíhal kolem nás. Tali došla trpělivost, háfla ostře. A ohradila se. Tím se vyvlíkla z obojku a ve mně se zastavil budík při představě, jak to teď budu řešit. Rozpohybovaná Tali, obšournickej kokr a pokud se k němu někdo přidá…. do tý práce nedorazim. Naštěstí to naše pometlo udělalo sice „JUCHÁÁÁ SVOBODÁÁÁ!“ ale ve svý naivitě ji využilo k tomu, aby si zaběhlo k balkonům (kde jsme předtím poměrně hezky trénovaly její dobrovolné nevstupování pod balkony 🙂 , a tak teď to musela dohnat). Vjela tam, já jsem zavolala, že se tam „NESMÍÍÍ, TALI TAM SE NECHODÍÍÍ!“ a ona přiběhla. Ani jsem ji chuderu nestačila pochválit, což mě mrzelo.
Šupla jsem ji na obojek, řekla jí, že je hodná a šly jsme velmi rychlým krokem domů. Už jsme byly u schodů, když se nařítil rádobypudl v majetku ignoranta č. 2. Ingorant č. 2 tradičně nikde a pudl se dal do práce. Naštěstí se mi podařilo situaci ukočírovat, ale adrenalin jsem měla mnohem výš, než na půdě. Co to je za přístup, hergot? Pes někde v kelu, já si tak volným šnečím tempem jdu dálce a je mi fučik, to můj pes dělá. A vzteklá jsem byla i o to víc, protože smečka těchto pseudopudlů svým neustálým řevem otravuje všechny, kdo bydlí v jejich okolí. Jejich ingorantské majitele netankuje, že je dvanáct v noci a poměrně často je v tuto dobu vypouští s šíleným jekotem z baráku, aby se jejich miláčci vyvenčili. Vraždili byste.
No, tak to bychom měli jedno ráno. A hned to další, to dnešní, jsme si daly s Tali nášup. Pěkně vypochodujeme z domu, soustřeďujeme se, jdeme jako dámy a letí k nám sousedovic pesan. Jasně, je mladej, je to pometlo, no…. ale nikdo z majitelů nikde. Otáčím se, hledám, abych dala info, že fenka hárá. Nemám komu předat info. Pak v zeleni vidím volný krok paní. Volám, že fena hárá. Očekávám trochu akcelerace. Nula, nula, nula. Mezitím, se pes dává do radostného pohybu, že by si mohli hrát. Zdůrazňuju informaci o hárání, očekávám aspoň teď nějaký to zrychlení. Opět nula, nula, nula. Mám zatnutý čelisti, Tali se snažím navést pozorností na sebe, jinak se mi bude na obojku škrtit. Zadaří se, paní jsem neřekla nic, nemohla jsem, nebyla bych slušná.
Jdeme k Talibufetu, máme tam nějakou práci, pak se přesuneme k rybníčkům, hrajeme si s uzlem a Talinka sama najde párek holubů a pustíme se do trénování klidu u ptactva. Z louky se k nám řítí dva psi, resp. feny teda. Majitelka telefonuje. A je jí fučík – a ani bych nepočítala s tím, že by to někoho zajímalo – že tam trénujeme, ač to musí vidět, tak naivní už dávno nejsem. Ale co by jí fučík nemuselo být, je skutečnost, že její dvě feny nás víc než otravují. I když v dobrém. Nabíhají na Tali, která je na vodítku a chtějí si hrát. A já ji volnost ke hře teď nemůžu dát. Vede to opět k tomu, že volám do prostoru. Žádám ať si feny zajistí. A opět, opět marně. Trpělivost s lidmi mi už fakt dochází, takže přidám na intenzitě hlasu a ještě pořád slušně žádám o to, aby si zajistila svoje psy, kteří nás otravují. Nic. Ignorantka kráčí volným krokem a dál si telefonuje. To už bouchnou saze a já na ni křičím, že díky její neschopnosti, hovadství a neohleduplnosti, se mi tady škrtí pes. Na vteřinu opustí telefon a odvětí, že si přece pro ty psy JDE. Po hlasité žádosti, ať laskavě ale zrychlí, mi odvětí, že ona nemůže, protože má nemocné koleno. PROČ proboha, někdo, kdo nemůže udělat rychlejší krok, než udělá šnek a má naprosto neovladatelné psy, které tedy nemůže ani v případě nouze rychle odchytit, má ty psy hergot navolno!!!!!!!
Jsem fakt jediná v našem okolí, kdo se snaží chovat zodpovědně??? No já vim, že nejsem jediná, vim to, aleeeeeeeeeeee proč nás je sakra tak málo!!!
Petro, od doby co mám Vaška mne tohle taky vytáčí daleko víc. S pohodářem to tolik neřešíš, já měla najednou psa, co klidně vyjel i po feně a ignoranti, co je jim jedno, že já mám psa na vodítku u nohy, a nechají na něj svého psa nalítnout, mě vytáčeli do nepříčetna. Teď mne úplně stejně vytáčejí když jdem běhat. Kruci, já i pes máme trénink, nechci každou chvíli řešit namachrované neovladatelné psy. Mám psa u nohy, tak aby byl co nejdál od cizího psa, což je mi jaksi prd platné, když ten je navolno a přejde si tak aby dosáhnul. Přehodím svýho psa na druhou stranu a on si přejde zas, majitel neřeší. Musím zastavit, stoupnout si mezi ně, vyslat Vaška okolo, pohlídat aby po něm nešel zezadu… a majitel akorát blbě čumí. A ta hrůza když mu na psa sáhnu! ÁÁÁ, vraždila bych!
Ty máš možnost brát si proutek a s otravy to řešit. I když by zasloužili majitelé. Ale dáš najevo, že tvoje fena a on ať táhne. Vnést další agresi mezi dva samečky by byl konec.
Hrozný co?? A takových lidí je fakt většina, čuměj jako pitomý. Narazit na ty, co jsou zodpovědný, je čím dál tím víc vzácnost. Jak říkám, fakt se může stát cokoliv. Ale pak to kruci řeším. Vyběhnu za psem, drapnu si ho a hlavně se co? Omluvím. Ale jak jsem psala: nula,nula, nula. Tupci a ignoranti se množí geometrickou řadou.
ja mam taky pocit, ze su jedina. ne v okoli, vetsinou kdyz uz nekoho potkam u nas tak ok, ale na vyletech… psi napadajici myho psa na voditku a majitele jeciciho pokid muj pes voditkej zkrivi jeho vosoustovi navolno vlasek ze na me hned zavola poldy, maly trhace ve smeckach v chatovych osadach na turistickych znackach s majitelem,co si nekde dava slofika… jako tohle je jedina vec co me fakt stve, ze i kdybych chtela, nemuze feri na volno pac treba smeckh jorksiru by asi fakt roztrhala…
Já to prostě fakt nechápu, to jejich uvažování. Nejen teda že nemají zvládnutýho psa, nejen že nejednají, aby teda jeho chování eliminovali, ale ještě ječej??? To je fakt na pěst.
Jsem si teď vzpomněla na jednu z našich vycházek s Tali, kdy to s ní fakt bylo ještě víc peklo, než procházky. Narazily jsme u baráku na ženskou jejíž kříženec jezevčíka – fena měla furt tendence vyjíždět na kdysi malýho Rumíčka. X krát do týdne jsem tehdy toho psa od nás „vykopávala“. No tak teď čůza stojí s kočárkem, oba její psi pobíhají kolem a řítí se k nám. Slušně jsem požádala o to, ať si psy zavolá a zajistí. Mno…. tak zas nic, že jo. Pak jsem si řekla: “ A proč vlastně ne? Proč mám nechat svýho psa, ať se morduje, a ať mi morduje ruku…“ Pěkně jsem se usmála, řekla jsem: „Tak jo, Tali, užij si!“ a odepla ji z vodítka 😀 😀 😀 😀 . Hele to vám byl najednou šrumec…. Mám ovšem výhodu, že jsem věděla, že jim neublíží, že je hodná, jen pitomá a divoká. A že pak budu mít šichtu ji natáhnout k sobě. Ale stálo mi to za to, užila si nejen Tali, ale i já. No a od té doby………. máme klid 😀
Jo, taky jsem takhle z nouze vypustila Vaška když mi Jack-russel nalítával do Barouše, co se sotva držel na nohách. Russlík je srab, vyjíždí po čemkoliv, do lidí zásadně zezadu a nakopnout nejde. Kdyby ho Vašek natrhnul, sice by to šlo proti veškeré výchově, ale byl by od toho pitomce klid. Jen ho prohnal, sraba. Po několika konfliktech už si ho báby držej na stopovačce, ale keců kolem toho bylo nespočet.
A lidi ječej často – jak si dovoluješ na jejich zlatíčko sáhnout, nebo snad dokonce nakopnout či praštit! Na jedné turistické jsem pravidelně nosila klacek, protože místní vořech vylítával a útočil. Jednou byl pomalej, od té doby když zjistil že jsme to my, řval z uctivé vzdálenosti. Ale ten klacek jsem tam nosila dlouho. A taky jsem byla seřvána (statečně z okna – jakej pán…) co si to dovoluju, že on je tam doma. Že je to normální veřejná cesta a lítat neumím jaksi pán pominul.
Když někomu pohrozíš, že jestli si tu držkatou krysu neuloví, bude z ní mít puzzle, tak se dozvíš že má mít tvůj agresor náhubek – že se tomu agresorovi snaží jejich čokl zakousnout do nohy (výš nedosáhne), to je nezajímá, on je přece malej a tááák statečnej.
Pitomci a ignoranti a je jich čím dál víc 🙁
Jo, je to na pytel. Psa má dneska fakt každej trotl. Já si nepamatuju takovejch konfliktů co teď 🙁 a to toho naštěstí zatím nemáme tolik co vy ostatní.
Chudák Baroušek, ještě, že měl takovouhle ochranku 🙂 . Říkala jsem si tuhle, že jsi mu fakt do poslední chvíle umožnila žít dost naplno – narazila jsem znovu na Tvůj článek o něm, na ty fotky, jak ho tam nosíš, vezeš…. 🙂
Nejhorší byly ty třicetikilový telata „on je hodnej, on si chce hrááát“. Jasně, hovádko lehce šťouchne, mě se pes skoulí a taky už třeba nevstane. No tak hlavně že si pejsánek pohrál.
Jako uřídit to tak, aby nikdo nikomu nic neudělal byla občas fuška. Lítala jsem pak kolem Barouše jako kvočna, neslyšel, byl hodně nestabilní… Vašek měl naprostou volnost, jenom jsem registrovala kde se vyskytuje, sbírala bobky a uhýbala ho od psů.
Ty výlety – kdybys viděla jak se mu vždycky rozzářily vočíčka…
neni jich vic jen driv sedwli u televize a.dneska je „moderni“ mit psa
no to je fakt, dokud neměli psa- a dneska ho mít musej- tak se s nima člověk nesrazil. Škoda, že fakt nejsou povinný zkoušky nějaký, řidičák na psa. By si to každej rozmyslel.
Petrs01
……..Ty výlety – kdybys viděla jak se mu vždycky rozzářily vočíčka………….
jo to si dovedu právě představit a hluboce smekám, žes to dotáhla až takhle, to bylo hodně hodně moc, co dostal (však já vím, on taky hodně dal) Bylo skvělý, že si to mohl užít takhle.
Já taky sháněla před tou dovolenou kočárek, ať s námi Bubi může na všechny výlety. Jen jsme ho už nevyužili
/musím odpovídat takhle, už to nenabízí možnost dát to jako odpověď. U víc příspěvků to už asi nedovolí. /
Krásnej víkend, mastím dom.