ZATÍIM! ZATÍM! A JEŠTĚ JEDNOU ZATÍM! Nicméně už si jede druhej tejden, takže se nám to asi už bude trošku blížit. Minule to bylo po 14 dnech, tak uvidíme, jak si stojíme tentokrát.Rumíček si stojí velmi špatně. Je pan Smuténka kříženej se slepičkou. Kvoká a kvoká. 😀 . A já jsem velkokynolog. Sice jinak, než jsem původně zamýšlela, ale jsem 😀 . Dotáhla jsem totiž v pátek domů opět dvě obří kosti, každá skoro čtyři kila, ruce vláčim doteď po zemi, jak to bylo těžký. A můj záměr byl, že každej dostane svou kost a budou si hlodat, tím pádem nebude tolikatě napětí, budou si ho moci vyhlodati, zabaví se a tak jako podobně. Plán dobrej.
Jen by museli spolupracovat všichni zainteresovaní. Teda téměř všichni. Brtnika se kosti netýkaly. Kosti dovlečeny na chalupu a slavnostně s velkým céremonijálem vybalovány u chalupy. Oooooo to bylo radosti, to bylo kvíkání – Talinka se proměnila v prasátko. V momentě, kdy se mi taška odmítla oddělit od kosti začla dokonce ryčet jako to podsvinče. Rumíček……….. prt. Seděl a čučel. A kvokal. Byli jsme jak na nějakým klasickým bavorským statku, kde žije všeliká havěť domácí, prasátkem počínaje a slepičkou konče. I krafka tam byla – za tu jsem byla já. Páč jsem se fakt původně domnívala, že Rumouš bude kostí taktéž uchvácen-tak jako při minulým hárání, a tak s pomocí kosti trochu eliminujeme předsvatební tance.
Jehehéé smál se někdo někde mým naivním představám. Škodolibec jeden. Ešivá vona škodolibost nejni náhodou hřích, co? 😀 😀 . No tak a co, se někdo pobavil na můj účet. Leč!!! Ha! Jak už to tak bývá, věci bývají i vyvážené. Takže, tááákže…. kosti nakonec splnily svůj účel, i když ve zcela jiném významu.
Nejen škodolibost jest hříchem. Ale taky co? Taky hamižnost! A psům nic lidskýho přece není cizí, že jo? A taky platí pravidlo, že co je opuštěný, to je evidentně nikým nechtěný a taky si to můžu vzít já, ne? Takže Tali se najednou ocitla v majetku DVOU!!! DVOU OBŘÍCH KOSTÍ!!! A to už je přece důvod k tomu, aby se k ní nikdo – tedy rozuměj – RUMÍČEK – nesměl přiblížit. To, že jí hrozilo, že přijde o čest, to jí bylo celou dobu naprosto šumák, blběně. To se ozvat neumí, to ani nepípne, když jí otravuje. Nebo teda spíš když má tendence ji otravovat. Což ho pochopitelně nenecháme, leč to dle mého vede k tomu, že ona sama se nebrání, nechává to na nás.
Ale tohle byla jiná, to se začala ozývat. Ponejprv hlasem v hrudi dunivým. A já bych řekla, že i dosti srozumitelným. Ale asi jak komu. Já, ač zcela jiný živočišný druh, slyšela jasný: „Už ani krok! Tady je Krakonošovo!!!!! Slyšíííš? KrakonošoVOOO!“ Bohužel Rumíček, ač stejného druhu živočišného, slyšel evidentně něco naprosto opačného, nebo možná ve svým svatým zápalu slyšel úplný kulový a…….. nedbal.
Život nese překvapení. A tak ten nedbalec nestačil počítat kamínky pod svejma packama, když se Tali proměnila v černou mambu a s řevem lvice hájící si lvíčata po něm vystartovala 😀 😀 😀 . Omlouvám se Ti Rumíčku, že se tu směju ještě teď, ale ten Tvůj výraz………. ten byl. A protože jsi joudík, kterej tomu moc nechtěl věřit, měl jsi ho ještě několikrát. Protože Tali se rozhodla, že kosti jsou jí nadevše. A zatímco já jsem mohla jít, „kostičku“ jí vzít a jít si s ní házet na louku, Rumíček se ani zdaleka nemohl přiblížit.
Navíc jsme vypozorovali, že s největší pravděpodobností kosti používá, jako zástupný řešení problému. Kdykoliv se Tali zdálo, že je Rumíček víc než družnej a nebylo jí to vhod (někdy jí to bylo fučík), nenápadně je oba přimanévrovala ke kostem a tím pádem mohla dát Rumoušovi na budku. Jako by si to při hájení svý počestnosti (kde nejspíš pořád nemá jasno co se to s ní děje a proč, a proč jí ten pes vlastně má vadit, když jindy jí nevadí…..)netroufala, ale při hájení majetku, kde je situace naprosto jasná, si byla jistá svým postavením a využila toho. Napadlo nás to oba s Brtníkem nezávisle na sobě a shodli jsme se na tom, že nám to tak oběma přijde. Ať už to tak je nebo ne, jsem ráda, že kosti splnily svůj účel, i když jinak, než „velkokynoložka“ Koláče zamýšlela. A já v tom tuším i trochu jiný účel – že totiž Tali vidí, že se může bránit a protože my jsme v takových chvílích do toho ani náááhodou nezasahovali, tak získá jistotu, že má právo se ohradit. Je to totiž jinak v tomhle ohledu spíš bambulka a já bych byla ráda, kdyby se naučila stanovovat si mezi nima dvěma to, co ještě ano, a co už ne. Stejně tak, jako jim to stanovuju spravedlivě já. Uvidíme, uvidíme.
A ještě jeden rébus pro čtenáře aneb najdi dva rozdíly:
Tedy, Petro, to Vám opravdu nezávidím, pro mne je hárání menší noční můra a to nemám doma psa. Thea hárá celkem pravidelně po 6 měsících a jak je normálně na zabití, tak v těch 3 týdnech bych ji vždy nejraději zabila velmi pomalu a obzvlášt bolestivým způsobem. A ke všemu – jak je naprosto neagresivní, tak se neumí ani bránit psům… Takže to všechno řeším já a Thea sedí a se zájmem přihlíží. Držím palce at uhájíte Thalinky čest a at Rumíček voňavou kámošku přežije ve zdraví. Přece jen, pro sexuálně vzrušivějšího psa je takhle těsné soužití s háravkou zátěž. O páníčkách nemluvě:-))).
No jo, není to úplně ideální stav 😀 . Doma se to zatím ještě dá, i pod bedlivým dozorem můžou být s námi oba v jedný místnosti. Když jsme pryč, pochopitelně oddělujeme. Oba mají dosti naditej program, všechny procházky jsou oddělený, i ráno i večer, aby si mohli vyčistit hlavu. Jen včera jsme se všichni odpoledne sešli v hospůdce, a šlo to. Okolo vířící psi na sídlišti, to je jiný kafe, však mám taky z dnešního dne zážiteček, kterej asi hodím do článku. Vraždila bych, ale je to trestný. Kupodivu ne Talinku, ale majitele některých psů. Tali je teď momentálně tedy spíš právě za docela hodnou a na vodítku se vzorně chovající psovou.