O princezně Bufetilce

ŽIvot, majne líbe Kindr, přináší nejen nám obyčejným lidem, ale i princeznám nečekané zkoušky, protivenství a léčky. A je to vždy jen na nás, jak se s nimi vypořádáme. I pro naši princeznu připravil život, nejednu zkoušku. V království, kde naše princezna žila, žil také lstivý a úskočný čaroděj, který s oblibou lákal do svých tenat princezny, které nedbaly na dodržování dvorské etikety.  Všechny princezny, které se někdy mají stát královnou, se musí naučit spoustě spoustě pravidel, aby se uměly jako správná královna dobře chovat. Jedním z těch základních pravidel je – že princezny papají pouze a zásadně ……….. ze stříbrného nádobí, tak jak se na slušnou a vznešenou princeznu patří. A ………..to mi věřte, majne líbe Kindr, že to je pro spoustu princezen, velmi velmi těžké a složité pravidlo, i když se to na první pohled nezdá.

A taky se musí naučit, že na jídlo se nevrháme jako primitiv, ale jako pravá dáma v klidu sedíme a počkáme, až nám bude královský pokrm naservírován. A to dokonce i v případě, kdy je pokrm servírován dříve některému z našich spolustolovníků.  Že nemůžeme skákat na svého jídlonoše jako primitivní hovado, pokoušet se mu podávanou krmi ze stříbrného podnosu vyrazit a zhltnout ji ještě ve výskoku ve vzduchu. Jejejej, to bylo pro princeznu převeliké trápení, než se její dvorní dámě a vrchnímu pážeti podařilo vysvětlit jí, jak má vznešené stolování vypadat. Ještě dnes s princeznou cloumají emoce a v případě, že servírování krmě je dle jejího názoru nedostatečně rychlé, mlátí to s ní o zem a hýká u toho. Je-li upozorněna na to, že princezny by hýkat neměly, alespoň vzdychá a funí nosem. A dokonce, dokonce… úplně je mi to trapné psát…. občas, když má veliké pnutí emoční, tak……… majne líbe Kindr, vona vám samou nedočkavostí  prdí!!! Princezna a prdí!! Táááková vostuda! Ale nedivme se jí, že ji vždy jídlo takto emočně zaskočí. Je to totiž moc veeeliká princezna, navíc princezna, která umí moc dobře a rychle běhat a běhá každičkou možnou chvilku. To pak jednomu vyhládne, dokonce i princeznám. Ale protože je naše princezna sice dosti střelená, ale také v podstatě, když chce, tak i šikovná, naučila se tedy tomu, že stolovat se má způsobně a na nějaké úrovni. Hezky všechno spořádá od masíčka, přes zeleninku až po ovoce.

Jen teda, když dostane princezna rybku – a rozhodně nemusí být zlatá – stane se Vám náhle z princezny nimrod. Začne se vám v tom jídle nimrat, vrtat, přežmoulávat to a dokonce i vyndavá jídlo ze stříbrného podnosu! Představte si to! A nedej bóóže, když je ta rybka někdy vcelku! To se pak rozhodne princezna postit. To se totiž promění v jemnocitnou, útlocitnou bytost, které vadí, že se na ni ze stříbrného talíře někdo dívá.  😀 😀 . Což rozhodně uvítá princátko Rumíček, který si tím pádem narve pupek k prasknutí, protože si dá dvojitou večeři , či snídani. Každopádně základům stolování se princezna již naučila. Co naopak princezna svéhlavička odmítá akceptovat jako základ dobrých mravů je, že jíst by měla, pro své dobro,  zásadně a pouze z toho stříbrnýho nádobí a ostatního si nevšímat. A toho by právě mohl využít lstivý a zákeřný čaroděj, který má k ruce ještě navíc mnoho a mnoho pomocníků, kteří po celém království pohazují neuvěřitelná lákadla pro neposlušné princezny. A velmi, velmi se pak radují, když se jim podaří některou z princezen lapit a dostat do své moci a někdy dokonce usilovat i o jejich život. I proto se musí každá princezna dobře naučit tomu, že jíst se může opravdu jen ze svého stříbrného nádobí, nebo že se může jíst jen to, co podá ruka dvorní dámy či vrchního pážete, případně ruka někoho spolehlivého od dvora.

Základům tohoto bodu etikety se princezna začala, tak jako u mnohého dalšího, učit v kuchyni královského paláce. První krůčky byly velice nepatrné a zlouhavé. Jako první úkol musela princezna zvládnout to, že dvorní dáma si vezme do ruky lahůdku zvanou piškot. A nevydá ho, dokud princezna místo dobývání se na piškot a tajtrdlíkování, nebude sedět. V klidu. Relativním klidu. Neb v takových chvílích opět přichází na princeznu alespoň hýkání, když zmítání se a lámání se vejpůl není dovoleno.  Následovalo položení piškotu na zem, hlídání “odloženého” piškotu na židli (což je oblíbený princeznin úkol před ranní procházkou, kdy oba s princátkem Rumíčkem soutěží v sebeovládání a každý z nich si hlídá svůj piškůtek položený na židli), až po piškot upuštěný na zem.  Dalším krokem je např.  delikatesa v podobě patky salámu z královského uzenářství, která jest položena na zemi a princezna si nejen nesmí tu nádherně a libě vonící patku vzít, ale navíc kolem ní ještě musí proutíkat třeba z kuchyně do předsíně. Jak jindy umí princezna krásně utíkat, tak v takových chvílích se vám, majne líbe Kindr, promění v  gejšu a cupitá vám prostorem, jak pokorná japonka. To asi ty emoce jí svazují její fkelatý haxny.  Také musela zvládnout královský ceremoniál při odchodu dvora z paláce. Kdy princátko a princezna zůstávají doma sami a jako odměna jim je podáván specielní dezertík, který jest ovšem k dispozici až poté, co dvorní dáma, či vrchní páže  mezi zdmi padacího mostu dají povolení ke konzumaci.  Taktéž u koše na odpadky, svého času  probíhal v princezně urputný vnitřní boj, a bylo zapotřebí zapracovat na dvorní etiketě.

Tohle všechno už princezna hezky zvládá a umí a tak nastal čas, kdy se musí pustit do boje sama se sebou i mimo zdi královského paláce, aby unikla zlému čaroději. A tady se nám princezna, majne líbe Kindr, trochu zasekla. Nastavení jejích mozkových závitů, jest v provedení značně primitivním a tak se sice při plnění úkolů a etiketocvičení propracovala k pochopení principu toho, že bez stříbrného nádobí by se jíst nemělo a nemělo a nemělo…. leč! Splnění úkolu ji za á) vždy velmi rozradostní natolik, že se jí mozek jaksi celou tou radostí odpojí a za bé) došla k závěru, že jestliže došlo ke splnění úkolu a byla pochválena, je tímto věc naprosto vyřízena a ……….zákaz neplatí. Takže situace pak vypadá následovně – jako kupříkladu dnes ráno. Princezna si ladně pobíhá ranní loukou. Dvorní dáma na louce zaznamená pohozený silný krajíc chleba a nenápadně si milou princeznu domanévruje do jeho blízkosti. Princezna má frňák velmi kvalitní, takže během chvilky zaznamená první molekulu chlebové vůně a….. tu přichází opět s pomocí dvorní dáma a sdělí princezně, že “Ne! Nedělej to! Princezna udělá hoplá vedle krajíce a žene se pro svou dobrůtku, která na ni za odměnu čeká. Koukne na dvorní dámu, ešivá ta to vidí a zase hoplá ke krajíci. Hodí hlavou dozadu v záchvatu nadšení ze sebe samé a hoplá ke své dvorní dámě. Zase pro pochvalu a pro dobrůtku. Takhle si hópne ještě dvakrát a pak spolu s dvorní dámou už raději odcházejí, za mohutného aplausu a pochval. Princezna si radostně hopiká a bum! Celá ta radost jí schvátí a odnese zpátky ke krajíci, který při průletu kolem vdechne. Blběna. Tím pádem je zatčena a potupně vedena v těsné blízkosti dvorní dámy. Aby při následujícím cvičení u nalezené kuřecí kosti byla za žiškovnou a vzornou princeznu. Čeká, majne líbe Kindr, naši princeznu ještě mnoho a mnoho práce a cvičení, než se naučí všem pravidlům dvorní etikety a pak už nad ní zlý čaroděj nebude mít žádnou moc. Do té doby, ale jest velmi nutno držet princežně dál ty palce, aby svůj vnitřní boj vyhrála. A to dřív než ji za neposlušnost ubezduší její dvorní dáma 😀 .

16 komentářů u „O princezně Bufetilce

  1. Tak tohle dobře znám, jenže já ji to, tu moji popelnici neumím odnaučit. Doma to jde, ale venku je vždycky to nalezené úplně nej nej a nic to nepřevýší. I když mám třeba maso a ona najde chleba. Bohužel! A hlavně nejsem tak rychlá a pohotová, abych ji včas odchytila. A když už se to občas podaří, tak mi k inkriminovanému místu zdrhne i po ujití dost velké vzdálenosti. A jakmile to (chleba, kost, zdechlinu) uchvátí, tak nevydá. A blbě se to trénuje, když je okolo několik dalších psů :). Ne že bych tomu nechávala volný průběh, protože trnu hrůzou, že se otráví, ale výsledky se tedy jaksi nedostavují nebo jen veeelmi sporadicky

    1. Tož já taky vím prt, jak se nám bude dařit. S ní je opravdu těžký fungovat venku – někdy a v některých situacích. Tali taky nevydá. Zrovna dneska jsem z ní vyklepala chleba. A to byla na vodítku! zajela jen hlavou do křoví a …. měla krajíc 🙁 . Taky se bojím .

        1. Mi povídej!! A on má ten nos fakt víc, než hodně dobrej, neexistuje, že by si něčeho nevšimla a to bohužel i na dost velkou vzdálenost.

  2. Tak já se přiznám, že pokud je Thea navolno, tak už pomalu zbaběle rezignuji a věci typu pečivo, ovoce apod. přestávám řešit. Co řeším, jsou kosti, sáčky a hlavně lidské exkrementy. Vím, že to není správné, ani výchovné, ale za celou dobu našeho soužití jsem ji to nedokázala zarazit. Thea ví, že nesmí, ale ona prostě musí…a navolno je, bohužel, rychlejší. A pak jsme se dopracovaly k tomu, že věděla, že má průšvih převeliký, takže všechno rychle snědla, ale pak nechtěla přijít. A chvíle, kdy 2-3m kolem mně poskakuje flatka, strašně smrdí, vesele se olizuje, rozhlíží, kde se co dějě a já ji nejsem schopna přivolat ani chytit, mne spolehlivě uvádí do stavu, kdy mít zbraň, tak ji použiju.

    1. Znám velmi dobře. Bohužel. Tohle přesně má Tali taky. A doufám – snad ne marně?? – že se to nějak někdy otočí. Makáme na tom, ale že by se jí to nějak usadilo v mozkovně trvale, tak to zatím teda nevypadá. A pečivo to je hit největší.

    2. Stačí tu zbraň párkrát použít – klíče, vodítko, cokolif co mám po ruce. Neházet klíče v blízkosti kanálů a podobných zákeřností! Někdo pro tyto případy nosí v kapse řetízkový obojek.

      1. To jo to je cesta, jak zabránit, ale není to cesta, jak to odnaučit spolehlivě. Aspoň tedy v případě psů, jako je třeba Tali. Tam jde opravdu o to, dovést toho psa k tomu, že to nevezme ne proto, že se bojí (i když dneska teda mi to bylo ráno jedno), ale proto, že to bere skutečně za svý, že se rozhoduje sám a ne pod hrozbou. Protože když tam pak ta hrozba není …. je volný pole působnosti. . A jít touhle cestou – to je šichta, aspoň teda u Fleků určitě.

        1. Jak u kterého zvířete a jak u kterého lákadla. Dovést bígla k tomu, aby se samostatně rozhodl, že nechce honit zvěř, to byla fuška, ale šlo to. Ale lidský tentononc… tam se taky rozhodoval samostatně a byl děsně rychlej. Následný výraz “a teď si mě klidně zabij, z žaludku to nevytáhneš” si o to zabití fakt říkal. A při takovémto nastavení se pak počítá každý bodík k dobru, kdy alespoň občas usoudil, že by to nestihl.

          1. …. počítá každý bodík k dobru, kdy alespoň občas usoudil, že by to nestihl…..

            😀 😀 tak to je jasný. Však jak říkám – u Tali dneska ráno mi taky bylo jedno, nějaký rozhodování.

            No on si Barry mohl dovolit nějaký to mínus, za to, že jako bígl byl ovladatelný u zvěře, si to zasloužil.

          2. To “si to zasloužil” by tě u vůně sežranýho hovňouse určitě přešlo. Nebo když jsem přemýšlela, jestli máme jet na vypumpování žaludku, nebo doufat, že ten párek fakt někomu upadl a není otrávený (to je aspoň jistota u toho prvního produktu. I když chytnout může taky ledacos).

          3. Áno áno, v tu chvíli to člověka ani nenapadne, známe taktéž. Tali má ve svý výbavě úplně všechny neřesti na který si člověk vzpomene, krom – zaplaťpánbůh teda – agresivity na lidi a psy. To řešit nemusíme a doufám, že to tak i zůstane. Ona je takový prase, že to snad ani není možný nacpat do jednoho kožichu. A přesně, člověk si řekne, že teda u toho hovňouse nemusí řešit to, jestli se pes neotráví, leč – Bony od Zdeny ze Zvířetníků je důkazem, že ne vždycky to tak je. Pořídila si z toho šílenej zánět žaludku a střev a do konce života velepřísnou dietu. Dneska je bohužel všude tolik naházenýho jídla a tolik případů otravy, že je z toho člověk občas fakt hyn. Naprosto si dovedu představit ten nerv u sežranýho párku. 🙁

  3. Jéžiš! výraz „a teď si mě klidně zabij, z žaludku to nevytáhneš“ vídám téměř denně, Thea jej ještě rozšířila o ” ale Ty mě stejně nezabiješ, a i kdyby – za tu delikatesu, a taky srandu z ječící nepříčetné paničky mi to stojí!¨
    Ještě poznámka o házení klíčů apod. – Thea má dny, kdy prostě na začátku procházky něco ochutná a pak už je to všechno v háji:-). To je schopná celou procházku trávit s nosem u země. Takže např. u 3 h… jsem já ve stavu, kdy se mi chce brečet a zároveň ji skutečně, ale skutečně zabít. V těchto chvílích už jsem po ní hodila ledacos – klacek, větev, ba i kámen …Theinka zvedne se zájmem hlavičku, podívá se, co to přiletělo, ovšem přitom dál mohutně polyká. S výrazem: “počkej, až dojím, pak Ti to přinesu…”

    1. Dneska jsme řešili stejný místo co včera. Ráno tam vlítla na pečivo. Došla mi trpělivost, rohlík jsem jí vytáhla ze žaludku, čůze. Na nějaký opravný cvičení nebyl prostor, musela jsem mazat do práce. Tak jsem cestou k máminýmu bytu koupila tři rohlíky. A Brtník při odchodu před domem položil návnadu. My vyšly se zpožděním. Na vodítku, pod dozorem a stejně po tom šla. Blbka. No takže jsme si pocvičily. Když docházíme domů, jdem zas na to stejný místo co ráno, rohlíky tam ještě byly. Tali supr, šikovná, uvědomělá, rohlíků si nevšímající. Odměňovaná, chválená. Jdeme tam ráno, rohlíků si sice nevšímala, ale z huby jsem jí vyklepávala kabanos a zbytek lovila opět ze žaludku, páč se mi vorosilo čelo při představě, že to polkne. Tak jsme zase cvičily. Furt jak blbky cvičíme.

  4. Tak my tady na Petrine mame 2 mistni bezdomovce – s tema Theinka mooooc kamaradi. Dneska se ji podarilo jim ukrast takovou tu plastovou misku s cimsi…To jsem se vydesila, vystartovala za ni a zacala obvykla honicka:-). Ona tech 20m ubehne za 2s, mne to trva 3x tolik, mezitim si flatka pochutnava, necha me dobehnout skoro k ni, pak popadne zbytek jidla a rychle vesele odhopka…a tak porad dokola, dokud nedosnida. Dneska nechala aspon tu misku, posledne si dala housku s pastikou i se sackem, to jsem psychicky nevydrzela a skoncily jsme na veterine a vyvolani zvraceni. A dorazila me dcera, kdyz jsem ji vylicila scenku, obvinila nas, ze se obohacujeme na ukor socialne slabych, a jestli pry jsem jim tam nechala za to jidlo aspon stovku:-)))!

    1. To se jeden nedoplatí! 😀 No my teď byly trénovat. Odpoledne měl Talislužbu Brtník, já si cárala s Rumíčkem. A pak byla družba v místní hospůdce, kam jsme vzali Rumíčka s sebou, aby se Talířová učila být doma sama. A aby to měla Talinka fifty:fifty, vzala jsem ji po příchodu samotnou ven na prochajdu, hraní a trochu toho tréninku. Když vona je taaaaaak blbááááá!! 😀 Ne to ne, je u ní občas vidět, jak se to v ní pere, že by i poslechla, ale je to hrozný, hrozný, hrozný. Nejhroznější 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..