S Černým čajem na chalupě :-D

Fšécko u nás je černý a tak i návštěvy mají aspoň něco s černou společnýho. Páč totiž tuhle sobotu k nám přijela kamarádka jménem Černej čaj 😀 . No tak dobře, úplně její jméno to není, to má pochopitelně jiný, ale  – takhle jsem jí kdysi na čézetu poznala. Pod přezdívkou Černej čaj. A protože je to velkocestovatelka (až z daleký Moravy), a protože měla o fous dál rodinnou záležitost, spojila to s návštěvou u nás na chalupě.

Když jsem slyšela projet vlak, kterým měla Černej čaj přijet, popadla jsem oba čoklidy a vyrazila jí naproti. A říkala jsem si… noooo tak v jakým světle se Talířová ukáže?? Tali asi tušila, že jdeme přivítat návštěvu a tak popadla kus z obří kosti, co měli od předchozího večera na chroupání a řítila se s tím vpřed, asi jako dar na přivítání. Černej čaj je megarychlá, takže jsem se ani nedostala ke kolejím, ani k bývalému wechtru a už slyším štěkat Rumíčka, který šel dělat vůdce výpravy. A Tali hned razila za ním. Kupodivu k mému překvapení předvedli oba hovádi i civilizované přivítání!! Tali si to asi cestou rozmyslela s tím dárkem na přivítanou a kloub si nechala v kušně. Což ale způsobilo, že se neřítila nikam do útrob pole s řepkou, alébrž se pěkně šmrdolila kolem nás. Takže domů jsme dorazili v plném počtu.

Čajda se přivítala s Brtníkem, shodila batoh a vytasila se s dárečkem. Udělal mi radost, až jsem úplně na chvíli  zapomněla, že mám vlastně pro ni v košíčku taky přichystanej dárek!!A stylovej – marmeládičky oblečený do růžových kabátků! Puntíkatých.  Jsem prostě úpablb. Neboli úplně blbá. Šly jsme se podívat na zahradu. Obejít ty naše latifundie docela trvá, co Čajdo? No a pak jsme si uvařily čaj (zelenej), kafe a meltu a já se vytasila s překvapením.

černý překvápko pro Černej čaj

Tady na diskuzi jsme se totiž bavily o čokoládovým dortu bez mouky. Vypadal slibně a já se rozhodla ho upéct. Vůbec jsem nevěděla do čeho jdu a jaký bude výsledek. Ve čtvrtek večer to teda moc jako nevypadalo 😀 . Ale……. nakonec….. překvápko. Povedlo se to. Ale hlavně – ta chuť!!!! Žiš! Je to fakt dobrý! A není to vůbec složitý. A je to i docela rychlý. Servírovala jsem se šlehačkou. Jen jsem jí teda mohla ušlehat mnohem víc. Moc často jí nedělám, tak jsem něco odhadla, nalila a po ušlehání zjistila, že teda by to chtělo eešče trochek.

Brtník se vrátil ke svýmu zvelebovacímu dílu, kdy si do altánu dotáhnul stolek ze zápraží, který už vypadal značně jetě. Takže se rozhodnul, dát mu novej kabátek, ať nejsme jak bezďáci. Teď trochu přeskočím v čase, ale musím. Stolek se mu totiž dost povedl, takže odvolávám svoje hlášky o všivejch Pražácích, který dělaj o víkendu bordel s bruskou a rušej poklidný pití kafe / čaje 😀 . Semlely jsme s Čajem, myslím, kde co. Od psů přes foťák, práci, blbost lidskou…. a tak vůbec. Čas plynul tak pěkně líně. Nebo se to teda aspoň zdálo. Já se několikrát – marně – pokusila najít šitíčko, který Čajda potřebovala, abych po jejím odjezdu zjistila……… že bylo přesně v tý zelený proutěný krabici, kam jsem jí řekla, ať si uloží foťák do bezpečí před Talířovou. Osud foťáku mi totiž nedal spát. Je to obrovský tele – dělo a představa, že to naše flekatý kopyto ho ve výskoku srazí a rozbije…. to nebyla hezká představa. Ono stačí, že hned první den, co k nám dorazila stihla zničit úplně nový holicí strojek. Jenže tam se jaksi pohybujeme v jiných cenových hladinách. A taky – a to hlavně teda-si myslím, že by to byla i jiná, než finanční ztráta. Takže jsem byla značně ve střehu.

A nechápu vůbec, jak se Černýmu čaji dařilo fotit ty dva šílence, aniž by přístroj a ona doznali sebemenší úhony. Snažily jsme se vymyslet, jak to udělat:

– aby se oba čoklidi dali nějak zachytit, tedy aby zůstali v záběru a nevyběhli z něj,

– aby se Talířová vůbec do toho záběru vešla, protože prostě ona JE veliká

Dancing Queen

-a aby taky běhali nějak smysluplně a bylo co zachycovat.

Taliklokan
Štajnoklokan

Prostě fotit vižlu je šichta, ale fotit vižlu a k tomu germána, obojí v pohybu,  to je neskutečná šichta.  A pro mě něco, co se moc povést nemůže. Ale…. opak je pravdou, protože, když se kouknete sem

http://zrzavec.rajce.idnes.cz/Vynikajici_cajdo_fotky_z_chalupy

najdete jednu hezčejší fotku než druhou. Není-liž pravda?

Jen by asi  bývalo bylo pro  paní fotografku jednodušší, kdybych je vzala po jednom a ne takhle naráz.  Což mě napadlo až dneska doma 😀 . Ano mám pomalejší chápání, rodiče byli bohatého původu a na vedení se prostě nešetřilo, no a co 😀 .

Dali jsme si pozdní oběd a pak už najednou – sakra, to je hodin! – přiblížil se čas odjezdu. Šla jsme Čajdu vyprovodit a tentokrát vzala jen Rumíčka. Chtěla jsem totiž dojít až na nádraží a počkat, až přijede vlak,  a ne, že zůstanu někde uprostřed a budu se dohadovat s Talířovou. Ta tudíž zvostala zalígrovaná za plotem a vyvolalo to v ní pochopitelně puzení pět nějaký ty protestsongy. Smolikof, má se umět chovat jako normální pes. Sluníčko to slušně pralo a to i přes to, že bylo už pět hodin. Vlak měl – jak jinak, než s ČD – zpoždění a tak jsme odhadovaly, jestli Čajda chytí spoj.  Naštěstí se to povidlo a tak se mohla v pohodě přesunout na místo rodinné události. Já si večer ke grilču špuntla dárek, kterej se pěkně vychladil a mohla Čajdovi napsat, že to víno je výýýborný!

Ještě před tím jsem ale stačila skočit ven jak s Rumíčkem, který krásně vystavoval a byl poslušen,  tak poté i s docentkou Talířovou, která mi v podstatě udělala radost. V poli za mostem byla relativně dobře ovladatelná. To relativně znamená, že jsem ji teda musela fest dozorovat a hlasem syčivým a důrazným ji ukázňovat, ale…. dobrý to bylo. Jen při návratu ji zas spolklo řepkový pole. Nečekala jsem na nic a tradááá, mazala jsem domů, zašpérovat branku a sednout si s pitíčkem na zápraží. A nechat Talinku krapítek vyplakat. Sadisticky jsem si upíjela pití a nechala ji vykysat. Pak jsme si šly znovu ukázat, jak by to asi mělo být. Domů letěla jak vystřelenej šíp a pak jsme si užili všichni ještě to grilováníčko. Přes noc začlo pršet a já byla ráda, že se pěkně zaleje zahrada. A pršelo i přes den, tak jsme se jen tak placatili. Já si ostříhala buxus v záhoně a zasadila dovezenou a zachráněnou květenu. Brtník dodělal a smontoval stolek, čoklidi se hašteřili o kostéčky, honili se navzájem, honili Brtníka, přetahovali jsme se o uzlíky, já jsem oba čoklidy vyčesala a Talinka se učila novinku. A to… že když se z altánku přes zábradlí hodí kost do rokle, není jiné cesty, než z toho altánu seběhnout po schodech, oběhnout ten altán a běžet do rokle. Jiná cesta prostě není 😀 . Ale vypadá to, že jí to snad i došlo. Uvidíme přiští týden. Jak se jí to v mozkovně usadilo. Teď jdu do peří, protože jsem Ká.Ó. Takže dobrou a nebo… dobrý ráno, podle toho, kdo to kdy bude číst. 🙂 ale ještě před tím, než upadnu do peří, chci Černýmu čaji poděkovat – za návštěvu, za skvělý fotky a za vínečko. Byla to fajn strávená sobota. Díkec.

16 komentářů u „S Černým čajem na chalupě :-D

  1. dobry rano – a neni navstevy bez pozvani takze 🙂

    jojo, oba byli mega rychly, a protoze nemam moc moznost drbat nehunaty psy, tak je takovy jiny drbat ty zebra:D

    a jinak jo, zahradka je nadherna a velika a bylo to mooooc prijemne odpoledne ve stinu stromu.

    1. Zas na ty žebra můžeš hrát 😀 😀 , že jo . Když by někdy bylo truchlivo 😀 . Jsem ráda, že nakonec to nocování u tety vyšlo a nemuselas jezdit sem a tam. Když jsem viděla v půl osmý ten déšť….. no,níc moc. Škoda, že jsme zapomněly na tu kytičku pro tetu teda, to by si ji zasloužila. 🙂

  2. tak stane se, zas ma pekny fotky deti a to se taky pocita:)

    nojo tali muze delat cejsky a rumicek spodky 😀

    1. A to je vlastně taky fakt.
      Ty cejsky a spodky daly trochu zabrat mejm mozkovejm buňkám 😀 . Copak vo to, Rumíčkovi bychom nějaký ty spodky sehnali, ale kde vzít cejsky???? 😮 😀 . Ale nakonec se mi to zadařilo rozklíčovat. Miluju to tvoje psaní z mobila 😀

  3. tak krásný,nádherný fotečky máte,no kdo umí ten umí a kdo neumí…..tak se kochá

    No já si před dvěma týdny užila x hodinovou vycházku s kamarádkou v Blansku,
    jela jsem tam s Dafinkou na dva dny v týdnu,dopoledne jme jeli hodinu vlakem ze školní třídou ,co jela na výlet-bože ten kravál….,odpoledne jsme šli s tatínkem dlouhou vycházku kolem řeky a pak na kafe,večer šel tatínek s Dafulkou sám a já se šla mrknout na štěnátka černostříbřitých kníračů,ráno šel tatínek s Dafčou sám ven,pak já s ní za kamarádkou chovatelkou kníračů at se na Dafču mrkne odborník,
    no a odpoledne jsme vyrazily o půl čtvrté s kamarádkou na vycházku-lesem,kolem potůčků,šutrů potažených mechem-to v současném bydlišti nemám a chybí mi to,rybníků do výletní restaurace na kafe-po letech jsem viděla foxteriéra s myslivcem,
    no a opačnou stranou lesem zpět,paráda—-doma za deset osm,no prostě jsme se prošli,trošku víc,než jindy,Dafča asi byla ráda,když jme třetí den ráno jeli dom.
    Má to každý měsíc takový turisticko socializační víkend

    1. Ano ano Mirko, Čajda umí. Už jen mít celýho psa v záběru!! Kolik fotek je třeba jen u mě jen půlka psa 😀 :D.

      Jej až u nás půjde jet takhle dlouho vlakem!! A s oběma! ale ono je to taky o tom, že tím vlakem cíleně nějak nejezdíme. Tak to měla Dafča dobrej prográmek. A co ščenátka?? Krásný a voňavý co? jak starý byly? A co odobrník na Dafinku? Procházku kolem potůčku závidím, tohle taky miluju. U nás taky nic takovýho nemáme, člověk musí vyrazit. proto ta oblíbená trasa unhošťská. Tož za týden bude zas výletík?

  4. tmokrými psy kolem řeky dom,paráda.
    no ak ščenátka krásný vonavý 5týdenní,vlakem-osobákem-z bučovic do brna 50 minut,předtím ještě 10minut v autobuse z naší dědiny když to nechci jít třičtvrtě hodiny pěšky,no a pak z brna do blanska přestup a osobák půl hodky,
    tatínek bydlí ted u vlaku,za kolejema je řeka-u ní teda mega dlouhá cyklostezka,takže
    a pokud člověk nejde na dloooouuuuuhou vycházku tak je to-3-4 trasy a na střv určitou hodinu to nejde na volno moc kvůli kolistům,no,ale my šli zrovna v tu dobu,kdy to šlo ještě na volno,i když já teda se se furt přetáčela,no v bývalým domečku-tatka je ted rok a půl jinde,
    ale dřív jsme večer přešly dvě silnice,byly u řeky u splavu,vyčvachtaly psiska,s a jinak většinou se jde v lese podél potoka,takže super na léto
    Tady je to naprd,že voda-takovej malej ybníček-blaták-jako chodila jsem tam před rokem plavit psy ted nevím…
    no a všude pole,pole,ptoky nikde,10minut nad náma jako lesík-což je fajn,ale v létě nikde cestou s tín,ídačku,ale to většinou všude,no ale ta voda tady chybí-jako je tady hrozný sucho,jaá třeba když vidím jak se jím práší za pckama tak je vždycky po vycházce tak jako letecky přejedu kartáčem,a pak trouchu přetřu vlhkým hadrem-su v tomhle jaksi ujetá
    no odborník-tak skus prý dobrý,hrudník nic moc,barva nic moc,no a je drobek malej,a taky z toho Dafča byla vykulená,oana není zvyklá,že ji někdo tak študuje,a tak já jsem ráda,že nemám nějak velikýho žampiona…..
    No napíšu vám jak jsem se v pondělí večer chystal na vycházku-
    ráno měli pejsani větší vycházku v lese z cvičením-obíhání stromů,sezení na pařezu-

  5. a kousek měl uletěl
    tak to chystání na vycházku-prostě jsme šli večer už jen na chvilku,já si na chystala piškoty do ledvinky,no a když jsem chtěla aby přítel hodil Žerykovi daleko-to já neumím kolečko tak jsem zjistila,že mám ledvinku,ale ne svou,hračka nikde,přítelova peněženka s doklady,ze které lovil druhý den piškoty
    těžký život s pejskařem…

    1. Aaaa piškotový drobky. Mi ani neříkejte. Taky je mám všude. Takže nejen chlupy, nejen zaslintaný oblečení, všade igelitový pytlíky na bobky, ale navrch ještě ty drobky!!! No a tuhle jsem našla granule v kalhotech do práce 😀

  6. Jé pětitýdenní ščenátka!! To je krása. A pak to přijde! Má to moc zubů, už skoro rychlý nožičky a hromadně to zaútočí na člověka 😀 😀 žiš to je vždycky, když si člověk jede pro štěně!! Dodneška si pamatuju, jak jsme si jeli pro Ešínka. Jak se ta hromada deseti malejch zrzavejch útočníků nalepila člověku na nohy a nešlo to sundááát!!! 😀 Boží, bylo to boží.
    No cestování vlakem a MHD jsme my zatím tak jako nakousli okrajově. První pokus fajn, ten druhej už bylo ale vidět, že se to Tali nelíbí, tak budem muset potrénovat odděleně, aby si nakonec s Rumíčkem nenotovali 😀 . Cyklostezku máme taky. V našich klidných polích, kam jsem roky chodila, se zabydleli egoistický byčiglísti :-(, ani to nezazvoní a jede to jak magor . A nejen to, udělali si tam ještě krosovou dráhu, převorali kus louky, všude je tam bordel, exkrementy, papírový kapesníky všude kam se člověk podívá…….. na zabití.
    Ať si z toho Dafča nic nedělá, že je malá, Rumíček je taky malej a o to víc roztomilej. Co je malý to je hezký. A je to pravda.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..