Byla to jen hodina, ale stála mě minimálně 10,5 roku života.  Když jsem dovenčila RumoTalíře, vypravila se do práce a sáhla pro kabelku na věšák………….. tak tam nebyla.

Asi blbě vidím…. měla jsem už zhasnuto, věšák černej, všechny hadry a věci na něm černý…. začla jsem se dívat pořádně. Třeba jsem ji jen blbě pověsila na jinou část věšáku… třeba jsem ji nepověsila, nechala v kuchyni. Nebo v obýváku? Ty jo sem fakt bordelářka! Bude v ložnici. …………. V tom pokoji přece bejt nemůže…. no taky že tam není…… neuklidila jsem ji omylem s batohama do skříně, když jsme se vrátili z nákupu a batohy jsem tam uklízela??…….NE. NE. NE. NE. A STOKRÁT NE, protože minimálně stokrát jsem prošla každou místnost /dobře záchod jsem vynechala/ a koukala do všech koutů. A nic. Člověk tomu moc nechce věřit, takže jak blb hledá furt dokola i když ví, že ta kabelka tam fakt nikde není.

Hlava začne šrotovat a pak se vybaví ………. včera jsme dělali velký nákup, který zpravidla, když není nutno, obstaráváme bez auta. Vezmeme si batohy, příp. tašku a jde se. Šla jsem na ten nákup rovnou z práce, že se sejdem s Brtníkem přímo tam. Nakoupili jsme, popadli batohy, každej jednu tašku a šlo se domů. Bylo hezky, míjeli jsme naši oblíbenou hospůdku a majitelé na nás mávali, ať se zastavíme. Prima nápad. Šli jsme dovnitř, sedli si do příjemnýho chládku, batohy a tašky dali na zem. A……. já si dala kabelku na židli. Abych ji měla na očích.  Už tušíte, že jo? Já to v podstatě v ten moment tušila taky, protože jsem si sama pro sebe řekla: „No abych ji tady nakonec nenechala.“

Hm, tak nemusím mít pravdu za každou cenu.!!!!!!!!!!!! Když mi tohle dokapalo do mozku, udělalo se mi hodně špatně. V kabelce byl mobil – tedy i mobil do práce. Stejně tak tam byla vstupní karta do práce. Obojí moc velký průšvih. Aby se mi ještě víc přitížilo, uvědomila jsem si, že……… spojení doklady a klíče od bytu může být dosti fatální. Když má někdo klíče a vaši adresu, je to špatný, moc špatný. Byly dvě možnosti, buď si kluci v hospůdce všimli a kabelku mají, anebo ji má někdo úplně jinej a je o průšvih vystaráno  Když nemáte telefon, je to ještě o to špatnější. Nemůžete nic, vůbec nic. Stojíte na místě jako kretén a mozek nešrotuje, mozek se zasek. Pak se rozeběh a já šla zkusit, jestli třeba ještě Danuška není doma. Otevřely jsme dveře současně. Akorát šla do práce. Nechtěla jsem ji zdržovat víc, než bylo nutný, zachránila mě v tom, že zavolala Brtníkovi. Ten dostal úkol dovolat se mojí kolegyni, ať to v práci nějak zařídí. Na víc se můj mozek nezmohl, poděkovala jsem Danušce a jediný telefonní spojení mi odešlo za pracovníma povinnostma. A mě pak právě došlo, že jsem tím pádem totálně bezruká, že nezařídím vůbec, vůbec nic. A navíc – nemůžu vlastně odejít z bytu, co kdyby tam někdo vlezl????? Panika se pěkně stupňovala a žinfárkt se blížil mílovými kroky.  Mozek nic, vzal si dovolenou. Pak se na chvíli vrátil, aby mě postrčil směrem k telefonní budce. Našla jsem doma 140,- Káčé a že půjdu. No jo ale………..zase…. co když někdo do toho bytu vleze??? …. Alespoň jsem pozamykala jednotlivé místnosti (Buuubííííííí dík! To je Tvoje zásluha, že máme klíče a zámky ve dveřích 😀 , nebýt Tvého průzkumničení a umění otevřít si dveře, zámky by nebyly) a říkala si, že by snad tak rychle přes ty psy nikdo neprošel.

Došla jsem rychle k budce, která mi všivě sežrala všechny peníze a zavolat mě nenechala. Vymlátila jsem z ní zpátky alespoň blbejch 70,- Káčé. Aby mi následně spadly do trávy, kde bylo namočíno!!! Klekla jsem si na zem a chtělo se mi plakat. Zakázala jsem si to, ale s odřenýma ušima teda.  Nehodlám si připouštět, že to nebylo od psa, ty prachy jsem potřebovala, jiank už bych si taky nemusela zavolat. Šla jsem domů a sebe i peníze vysavovala. Pak šla zkusit, jestli třeba shodou okolností někdo z jiných sousedů není ještě doma. Někdo mě má hodně rád, protože hned první sousedi nad námi byli akorát na odjezdu na chatu. A půjčili mi telefon. Zavolala jsem do práce, abych řekla šéfovi, že jsem idiot, který nemůže přijít do práce a proč. Pak jsem volala Brtníkovi, aby mi řeknul, kde najdu vizitku do naší hospůdky.  Abych mohla zkusit klukům zavolat. Byl na tom jako já, nevěděl 😀 . A hospůdka zatím nemá funkční stránky. Fajn Sousedka byla moc hodná, dala mi telefén k dispozici a já šla hledat vizitku . Jsem Kolombo, takže nakonec jsem ji vypátrala a zkusila zavolat. No dalo se předpokládat, že kluci nebudou mezi živýma. Zavírají pozdě, někdy se vyspat musí. Zoufale jsem na všechny jejich čísla vysvětlila proč je otravuju a jestli můžou dát Brtníkovi echo, jestli kabelku třeba nemají.  A šla vrátit telefon o patro výš. Akorát, když jsme byly se sousedkou mezi dveřma zazvonil mi v ruce telefén. 🙂 JO, JO, JOOOOOOOOOOOO!!! KLUCI TU BLBOU KABELKU MAJÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!!!!!!!! Někdo mě má fakt rád a já mu za to MOOOC DĚKUJU.  Odpoledne musím k lékaři, aby mi natočili EKG, protože mi infarkt furt funí do zad. Jak má mozek tu dovolenou, nějak mu ještě nedochází, že to fakt dobře dopadlo a srdce buší jak splašilý. A pak musím klukům vymyslet něco, čím se jim revanšuju za tu kabelku a za to že jsem otravovala takhle ráno a budila je.