Rána jsou boží.

Je krásně, neprší, svítí sluníčko, teplo tak akorát a tak by bylo škoda si to neužít. A my si to užíváme. Nejvíc já teda 😀 páč když nechci, tak nemusím na dělený procházky, můžeme jít fšicí najednou. Dneska to bylo zase mooc příjemný.Docentka Talířová zahájila velmi vzorovaně, velmi vzorovaně. Civilizovaně jsme vyšli z domu, z podesty, na chodník a když se radostně rozeběhla ke svýmu podbalkonovýmu prostoru a já zapískala, tak to otočila na pětníku a valila to zpátky. Jooo! Veleodměněna byla. Pak jako vždy měla svůj úkol za splněnej a že teda už tam může 😀 , což nemohla. Ale hezky zase poslechla a stejně tak na cestičce k rybníčkům. Tam jsem teda musela zdůůraastnit, ať se okamžitě zastaví a jde se mnou. Což taky splnila. Takže opět jsme civilizovaně prošli křovíčkem. Pak jí to zmohlo a když viděla, že o kousek dál jsou kámošky vižlice Sára a labrorotice (hm, amnézie? Nemůžu si vzpomenout na její jméno! Nelinka??), tak sic naznačila usednutí, ale pak vypálila na vítačku. Rumíček byl za hodnýho, ten si počkal na svolení.  Proběhla hezká družba. Tali vyjádřila Sáře úctu a s Nelinkou??? se pustila do blbnutí. Což jí teda rozpumprdlikovalo natolik, že šla kravit k potůčku a ztratila při tom uši. Tak jsem jí je šla pomoct najít 😀 . Na vodítku jsme si ukázaly, že uši má a mohla jsem jí zas pustit. Rumíček mezitím hopíkal koukolem a probíhal si bahnem, takže si vyrobil hliněnkový nožičky. To mě potěšilo velice, neb jsem si představila, jak to budu před odchodem do práce pracně odstraňovat. Naštěstí se pak ty dva hovádi dali nahoře na louce do pranice a jak byla rosa, tak se bahýnko omylo.

V jednu chvíli se k nám blížila paní o berlích a s černovlčandou, tak jsem si Tali pro jistotu dala na vodítko. Představa jak nadšeně juchá kolem černovlčandy a paničku při tom srazí i s berlema na zem mi nedělala dobře na nervovou soustavičku. Když si oba vzorně sedli, šli jsme se seznamovat, a bylo jen dobře, že byla Flekatice na vodítku, paní totiž navíc skoro vůbec nevidí, jednu chvíli svou fenu hledala, kde je, takže by ani nemohla reagovat na pobíhající psiska. Rumíček se družil navolno, neb to je civilizovaný jedinec, ale stejně jsem ho stáhla, protože by se o něj paní mohla přerazit.

Talířka si pak našla za plotem dětskýho hřiště holuba a věnovala se výstavnictví. A to s takovým zaujetím, že když jsem okolo plotu poslala Rumíčka, aby hřiště oběhl a ten se kolem ní řítil rychlostí splašenýho Pendolína, ani ho nevnímla, jak byla zapikolíkovaná.  Když holub vzlétl, vzlétla sice taky, ale nechala se odvolat. Radost z toho, že je poslušná ji opět přemohla a musela lítat jako poděs a při tom letu se jí zas ztratily uši. Tak jsme šli s Rumíčkem domů :p . Jeho jsem nechala čekat ve vestibulu a já vykukovala ze dveří tak, aby mě Fleky neměly šanci ani zahlídnout. Jejda, to bylo divení, že tam nejsme.  Fleky stály na fleku a zaraženě se rozhlížely. Nechala jsem ji slušnou chvilku kysat (bože jako rozdíl proti začátkům, kdy bych si tohle nelajsla ani náhodou a ani ve snu). A pak už byl čas jít do práce, takže jsem jí zavolala. Dovalila se na podestu s výrazem: “Srry, to vono samo ale!” a protože jsem měla příslušný gezicht na obličeji, šly vedle mě domem opět zaražený prdy 😀 , který se bez jedinýho povelu poslušně svalily u dveří a bez hnutí čekaly, až se jim utřou ty obrovský kopyta, co mají místo tlapek, aby se následně teleportovaly na pelech. Vyrobila jsem ze sebe pracujícího člověka a vydala se do kanclu. Odpoledne bude plné zážitků, protože po včerejší vycházce s Rumíčkem mám dneska na krku zločinecký fleky.

 

2 komentáře u „Rána jsou boží.

  1. Miluju Vaše zločinecký fleky! A smekám, jaké pokroky jste za ten společně prožitý čas udelaly(i). Flatka Thea sice není ohař, ovšem povahově jsou s flekama dokonalá dvojčata:-). Theinka má sice 1/ cca 3 týdny po háraní, 2/ začíná být na ni horko, takže teď zpomalila, přesto minulý víkend dokázala opět připomenout svou pravou povahu: napřed při návštěvě a posezení na zahradě, v nestřeženém okamžiku vdechla ze stolu polovinu koláče (nechápu, že se neudusila), aby pak po návratu domů našla 200g čokoládu, ze které mi nenechala ani kousek. A pak se ještě vehementně dožadovala večeře… Jo a uši se u nás ztrácí tak nějak pravidelně, aby se okamžitě našly při zašustění pytlíku s pamlsky. I my hrajeme hru na schovávanou, akorát její 2 mozkové bunky (flati mají přece malou hlavu) jsou plně vytíženy vymýšlením blbostí a sháněním potravy, takže když panička zmizí, Thea mírně panikaří a usilovně mě hledá i v opačném směru. Ale zatím pokaždé našla. A co mne vytočí naprosto spolehlivě je to, že když už Pometlo převedu kolem nějaké nástrahy (jídlo, exkrementy, voda apod.), a následně ji pustím, je schopná rychle na mne kouknout, bleskově vyhodnotit, jestli ji chytnu (většinou ne) a pak se úprkem vrátit klidně i 200,300m zpátky a tu odepřenou radost si náležitě vychutnat. I když ví, že bude zle…:-).

    1. Fleky jsou příšernice obecná 😀 , klidně zapůjčím, holky by si mohly momentálně asi podat ty tlapky úplně. Talinka se rozhodla, že má termín porodu 😀 😀
      Hm Thea je koukám taky na sladký – zrzavoflekatí se dneska ládovali s nadšením švestkovejma buchtama – teda na povolení. Páč jsem jim je slíbila, tak jsme si dali ke kafi. Tali má tu buňku asi spíš ani ne jednu, ale půlku 😀 takže si moc nepamatuje a tyhle vracečky – ZATÍM!!, musím zaťukat!! moc nemá. Ale zase má svůj Tali bufet, ke kterýmu dokáže “zdrhnout” taky ze značný vzdálenosti. A chodí tam čistě jen pro sport, čůza flekatá :D. Teď jsme o víkendu zas trénovali s patkou salámu, ale je to dřina. Pro obě strany 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..