Protože bylo Koláče fčéra hodný, nafasovalo dneska Rumíčka :D.  A protože Koláče je hodný, domluvili Rumíčkovi rande s kámoškou Ajdou.Dohodly jsme se s kamarádkou a kolegyní, že se dneska sejdeme na Filajce a dáme společnou procházku. Tak jel Rumíček zase po nějaký době tramvají – asi za odměnu, že musel na mě počkat doma, zatímco páník šel s Tálií na póle 😀 . Tak za odměnu dostal jízdu tramvají, což je vyloženě jeho hobby :D. Jako vždycky, nám brouknul pár tónů z jeho oblíbeného protestsongu a už jsme vystupovali. Kousek před místem srazu jsme narazili v trávě na dva doupňáky, kteří se teď na sídláku hodně rozmnožili. Byli to spolupracující doupňáci, takže si Rumíček mohl užít a dát průchod svým pasáčkovským sklonům. Kdybychom neměli ten sraz, paseme tam možná ještě teď, protože ptáci to byli opravdu velmi spolupracující. Vodil si je tam jak loutky. Pak jsem to už musela utnout, abychom nepřišli pozdě.

Dorazili jsme s předstihem a potkali paní s přelíbeznou kokřicí, která se tvářila hrozně ftipně. Celou dobu tvrdila, že je týraná a doma jí rozhodně nikdo nepohladí. Byla dost přesvědčivá. I se pokoušela tvrdit, že jí doma nedaj najíst, ale prozdradily jí její špíčky. Parťákem jí byl voříšek z útulku, do kterýho se Rumíček zabouchnul. Jasně pesan byl kastrovanej 😀 . Tak jsme se chvilku družili a pak už přišla Ajda s paničkou. Jejich mírné zpoždění způsobil fakt, že Ajda je poslušná čubina, takže až u tramvaje si panička uvědomila, že nemají nejen košík, ale ani vodítko. Což chápu, s Rumíčkem taky začasto zjistím, že jsem zapomněla doma vodítko. (ehm, tohle je věc, která se vám s Talířovou rozhodně nestane 😀 ). Takže se musely chudery holky vracet.

Bylo krásně, šly jsme kolem sadu do lesoparku, čoklidi si lítali spolu, my si klábosily. Pohodička, klídek, tabáček. Cestou jsme potkali několikero mnoho vlídných pesanů a pak jsme míjeli fešnou zlaťandu. Rumíček – stejně jako jeho předchůdce Ešátor – předvedl, že bloncky, ty jsou nej. A úplně stejně jako on, šel následně vyznávat lásku i její mladé a vzhledné majitelce 😀 . Nevím, jestli tenhle povahový rys – být okouzlen něžným pohlavím, bez rozdílu zda jde o fenu, či ženu – je vrozený všem vižlám, ale těm našim rozhodně. V duchu jsem se smála, bylo to jako vrátit se v čase. Ešus měl svou vyvolenou, dodneška se potkáváme – Sunny už je stará psí babička, ale pořád jí to ještě šlape – mezi zlaťákama malý zázrak. No a Rumíček to pojal stejně. Tajtrdlík jeden.

Cárali jsme tak tím lesoparkem,  my si chvilku dřeply na lavičku, čoklidi dostali žužlopásky, balonek  a měli o zábavu postaráno. Moc fajn to bylo. Bylo krásně, člověk ani netušil jak dlouho jsme venku. Já to teda zjistila až v tramvají, když bylo po půl osmý. To mě kapek překvapilo. A stejně jako minule, když jsme byli na společný procházce, se ti dva pomatenci museli nejvíc masakérovat až skoro u tramvaje. Cestou nám taky Rumíček našel jednoho bažantíka a jednu bažantí slípku. Bylo to prostě, abych tak citovala pana doktora z Postřižin, poetické odpoledne. A aby bylo ještě o zážitek navíc, byli se ti dva šílenci ještě podívat na Danušku. Mám vždycky strach, že jí ten její malý byteček zdevastujou už jen svým svatým nadšením, že jsou tam 😀 . Jsou radostný, pobíhají, zkoumají……… a kradou. Rumíček plyšáky, Talířová, jako praktický jedinec, oříšky.  Danuška Tali pochválila, že se už chová jako normální, skorem vzornej pes (do vzornýho má ještě daleko, ale to nevadí, to nevadí, zní to hezky). Akorát, když jsme odcházeli, vyšel ze dveří Brtník, vyzvednul si ty dva zločince a šel s nima ven.  Zážitkůch bylo dneska požehnaně i na straně Talířový, takže teď už oba pilně pilujou na  pelíšcích.