Zrzavoflekatí nám pomáhají….

Někteří do hrobu a někteří doslova. Hádejte, kam který 😀 😀 . Ale myslím, že odpověď je nasnadě a uhádl by i úplný tupec. 😀 Ale! Abych nebyla úplně nespravedlivá zas!! Tak už nejen Rumíček pomáhá doslova.  Už jsem pomalu zapojila i Talinku. Započly jsme s papíry, který patří do koše a přidaly jsme pomalooučku i kelímky, který patří do tašky na umělou hmotu.  Překvapivě jí to docela jde. Pochopila, co se má dělat, že teda musí kelímek popadnout, donést a vyhodit do nastavené tašky. Jen tedy ještě musím poté velmi rychle tašku dát z dosahu, páč jinak by šla radostně bordelit a vytahovat všechno ven :D, což je přesně opačný postup, než potřebujeme.  Každopádně jí to baví, jen je u toho – stejně jako u všeho ostatního – hroznej hromburác. Jde do všeho se šturmem a nadšením a při tom rozboří půlku Evropy. Blbka. Prostě germán, co bych tak očekávala jinýho, že?

Včera nám ovšem pomáhali oba a to teda oba do hrobu :D. Byli jsme zase u mamky v bytě, třídit a likvidovat. Neoblíbená to činnost.  Vždycky tam jsou s páníkem první, já dorazím z práce za nima. Když jsem dorazila včera, z obýváku se ozývalo hýkání doprovázené voláním muezzina. To se RumoTalířci nemohli dočkat, až mě přepadnou.  V tom malým prostoru je to vždycky peklo. Zvlášť, když má člověk na sobě hadry do práce.

Páník likvidoval starý nábytek, který odvezeme na chalupu na spálení a já se pustila do textilií – ty mi nečiní potíže, tam je to takový neosobní. Našla jsem tam velký  kus plyšového hadru a……….. to bylo radosti. Smotala jsem to do uzle a rázem vzniknul poklad o který bylo nutno do posledního dechu bojovat. Sousedi si museli myslet, že tam trénujeme na psí zápasy.  Práce mi odsejpala do momentu, kdy jsem vzadu ve skříni našla krabičku.  A to zas byl poklad. Jen jinýho ražení. Poklad pro mě – malý notýsky – deníčky z různých let, kam si máma čas od času napsala, co se dělo.  Vedle toho pírko brož a náhrdelník.  Aj jaj. Krabičku jsem zas hodně rychle uložila zpátky, kde byla. A aby na mě nedohl náhodou chmur nějaký, s tím mi pomohli právě Zrzavoflekatý.

Rumíček přišel a dal mi tečku do nosu tou svou mokrou houbičkou, co má místo čumáčku. Talinka to vzala po svým a zašlápla mě do země. Následně oba popadli zas ten cár hadru a spustili bitvu, aby ji rychle přesunuli na kus dřevěný nohy ze stolku. Okousali, rozšmelcovali a binčus byl naprosto všude. Tím pádem jsem měla co uklízet a chmury neměly opět šanci.

Talinka si dneska ráno vybrala svůj lepší den, takže tím mi taky pomohla. A nebylo to do hrobu, ale do lepšího dne, neboť jsme si vyrazili cvičit chůzi na volno, cvičit nebalkonění a ovládání se při odhození balonku, aby se nám dáma mladá učila ovládat své emoce, pudy a i ty pudy nízké. Střihly jsme si zase jednu stíhačku, nechala jsem jí odejít na druhou stranu hřiště a…….. číhala jsem. Nedělala jsem vůůůbec nic. A nemusela jsem číhat dlouho, velmi rychle zjistila, že jsem fůůč a letěla jako šíp. Ešče mám celkem slušnou kondičku, takže jí to chvilku trvalo, než mě dopadla. Odměnou jí byl odhozenej balonek a lítání prostorem.

Přišel se na ni podívat kokrvěčněvolněloženýbezpáníčkavenčený. Její pobídky ke hře s balonkem vůbec nechápal a tak se na něj vykašlala a utíkala za mnou. Pak jsem si zavazovala Tkaničku a …. Talířka “zmizela” v maličkou chviličku. Kam jinam, než k rybníčku.  Kachénky již byly nastoupené, ale Talinka byla dneska za šikovnou a zadařilo se, ač byla na volňáska, že respektovala moje čččččeeekeeej, čekej! Počkala, dala si masíčko, popošly jsme, čekaly jsme. Dobrý to bylo a pak jsme šly domů. U vchodu krásně předvedla jak dělá kočička a hópla do větví, pak bohužel zhřešila a já jí málem zabila /aby se nám to tak rýmovalo/. Má ta čuba z toho sport. Tak to bude šichta tohle zpracovat.

Pak šup ven s Rumíčkem a míčkem. Je to vždycky takovej relax!! Přidal se k nám desetiměsíční černý hafan, tak bylo trochu družení, pak bylo kapek cvičení, ale hodně hodně hraní. A taky běhání, protože jsme si taky střihli stíhačku. Mám to místo ranní rozcvičky. Pár kiláčků ostrým tempem :D. Taky na kočičku došlo a páč byl Rumíček rozpumrdlikovanej, vyběhnul skorem až  k holubům, co tam mají hnízdo :D. Je vždycky hroznej hrdobec, jak to dokáže :D. No a pak co? Coby, nešlo se do OBI, alébrž prostě do práce.  Nuda no :-).

2 komentáře u „Zrzavoflekatí nám pomáhají….

    1. No voni jo, dělali tam bugr, jak kdyby byli na zahradě. Plyšovej hadr je naprosto uchvátil. Mě vždycky pobaví, jak Tali leží na boku, lakonicky zahlodnutá do něčeho a Rumouš jí vláčí prostorem. Ten nepoměr, kdy obří hrouda leží a ten malej jí tam tahá za sebou jak hrábě 😀 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..