To byl ale krásnej víkend, co Albertí??!!

A byl krásnej nejen krzevá počasí, ale taky krzevá zážitky. Byl to víkend tak trochu ve stylu Karlových Varů. Ne teda, že by jako kuldůrně jsme se nějak vyžili, ale stejně jako je filmový festival v Kadlé Vadlé  bohatý na premiéry, tak tenhle víkend byl taky samá premiéra. A šécky byly úspěšný. Sobota byla věnovaná chalupě, zahradničení a nenápadnýmu učení. Ona je totiž Koláče hrozná mrcha a furt tu Talinku k něčemu nenápadně vede. A tentokrát se rozhodla, že se docentka bude učit, aniž by to mohla tůůšit.  První premiéra se konala hned po příjezdu k nádraží. Zaparkovali jsme auto a místo obvyklého přicvaknutí Talířový na vodítko prostě jen tak navolno vyskočila z kufru auta. Chvilku se rozhlížela, ověřovala si situaci a pak šup na pole nad námi. A  – sice značně hlasitě, ale – nechala se přivolat. Loni na podzim by ji volný prostor vtáhnul tak, že bychom neměli šanci. Teď už to bylo jinak. Příběhla, uďála dřepkins a pak šla spořádaně s Brtníkem směr chalupa.

My šli s Rumíčkem o kousek za nima. Brtnik nechal Talířovou zaběhnout do pole a tam byla zas veležižkovná, protože nevzala kramle, pobíhala si a pak se hezky dostavila. Zase na hlasitý přivolání, ale každopádně už se intenzita snižuje. Ftipný bylo, že z jednoho pole přiběhla, aby to jako zkusila do pole na druhý straně, páč vo tom přece nikdo nemluvil 🙂 . Na zahradě jsem je nechala chvilku pobíhat a pak ji vypustila zpátky na louku.

Chyť mě, když to dokážeš

Rozeběhla se jak kůň, ve vteřině přeletěla louku

Najdi si svý pejsky

a šup zas do pole. Tak Koláče taky se muselo rozletět jako ten kůň, přeletět louku a Talířový hlasitě sdělit, že v tom poli nemá, hergot, co dělat. Kupodivu to vzala Talířová za svý a šly jsme kutit na zahradu. A že tam čekalo spoustu práce a hoodně moc jara.

Bylo krásně, všechno leze z hlíny. Kokoříky,  pivoně už mají pupeny ven, tulipány, srdcovka a spol. už mají lístky. Narcisky kvetou

Narcííískýýý hůráá!

od těch malinkých až po ty velké, čemeřice se do toho taky obuly,

Moje bílá čemeřice od mámy

krááása, fakt jo.

Koniklícek a fčelka Mája

Sluníčko svítilo, Brtnik čistil komín

muž v oblacích

a………. Talinka se učila být na louce samotná, bez dozoru a hlídat si nás. Jak? No nenápadně. Nafasovali oba s Rumíčkem obří kost, Koláče otevřelo branku a “vyhodilo” je s kostima na louku. Talinka si nadšeně lehla kousek od branky

Talinka se učí…. být sama bez dozoru…. na louce.
a jde jí to moc hezky.

a pustila se do žužlání. Rumíček to pojal po svém. Stejně jako kdysi Ešus (no vižla prostě) bere tyhle věci spíš jako prostředek ke hře. Nezalehne a nepustí se do toho, ale začne hopikat a lákat ke hře. No, že by mě bavilo hrát si s obří syrovou kostí, tak to ne, ale co by jedna neuďála pro svýho milouška Rumouška, žeáno.  Chvilku jsme tam s nima pobyli s Brtníkem oba, vypili si kafe a pak jsme šli beze slov na zahradu. Jak se dalo očekávat Štajnidlo za chvíli přihopikalo a dělalo na nás filutu. A světe div se, netrvalo dlouho a za chvíli – co to vidí oči mé? Copak to vidí? No Talinku, která si nese kostéčku hezky za náma!!!

Hmmmm ňam!
Bych řek, je to vynikajicí!
žiš to je dobrota

Měla jsem obří radost, oba jsme ji měli. Talířová se plynule přesouvala prostorem tam, kde jsme byli my a takhle to pak i zůstalo celý den i když už byla bez kosti. Branka byla ponechána otevřená (pochopitelně s neustálým monitoringem docentky). Vzala jsem ji na louku zase zpátky s kostéčkou a stejně jako Rumouška jsem ji učila, že i když ji kostéčku sebéřu, neznamená to vůbec tragédii, naopak. Protože si ji bude moct lovit, neb ji na odpočítávání tři-dva-jedna mrsknu do prostoru a ona za ní bude moct vyrazit, cestou ji sešťeknout a pak si s ní zasejc lehnout pod javor.

Důůů na tebeee!
Talinka má slintafku.

Já jsem se vrátila do zahrady a okopávala si nedaleký záhonek tak, abych na ní pořád měla oči.

Tali sama od sebe čas od času přišla se svou kostéčkou a buchla s sebou někde opodál. Což provozovala tedy i poté, co už dokostéčkovali. Rumíček měl svou zábavu-jako každé jaro ho fascinují stíny (no jo, je to sice ohař, ale považuje se za tu borderu, takže se není co divit  😀 ). Když nebyly na pořadu dne stíny, byli to motýlci. Ani v jeho třech letech ho tahle zábava neopustila. Stejně jako zalejvací vášeň. Jak někde vidí hadici, už ji drapne a vnucuje prvnímu, koho potká.

Je krásnej a taky pracovitej.
Je krásnej, že jo?

Aby mu pustil vodičkůůůůů 😀 . Talinka se pořád motala kolem nás, což je velmi příjemná změna proti loňským pobytům na chalupě.  Doufejme, že tento trend jí vydrží i nadále. I teď když o tom píšu, sedím tu a usmívám se jako pako.

Na neděli jsme si naplánovali výlet s tím, že chceme vzít Tali do lesů a…..navolno. Tedy další premiéra. A vzali jsme to z gruntu. Zastavili jsme u bývalé hospody U Spalů v Nouzově, otevřeli kufr a zas žádné připínání, prostě jde se. Tali vystoupila, šla se podívat na štěkajího hlídače za plotem a pak ……… prostě šla s náma. Žádný prchání, ne hezky jsme šli všichni pohromadě pěšinkou v lese. Když měla tendenci odběhnout do lesa, stačilo jen “Ne Tali! Cesta!” a vrátila se. Jako odměnu jsme s sebou měli novýho pískacího ragbiče. Byla unešená, moc, moc, moc se jí ragbič líbí. Jen v okolí kaliště, kde mají myslivci posed a kde pohazují suché pečivo, jsme ji vzali na vodítko. A pak když jsme procházeli Malýma Kyšicema. Kde nás napadlo – pochopitelně!! že jen v rámci socializace a výuky Talinky 😀 zajít do místní psůmmilé hospůdky.

A další premiéra. Talířová byla….. normální pes, prostě normální pes. Ba co víc, byla všemi poprvé obdivována nejen pro svou krásu,

Je krásná, že jo?

ale taky hahahahááá, divte se všchni- pro svou vychovanost a poslušnost. Ale popravdě – zasloužila si to. Dokázala totiž zůstat na místě i v momentě, kdy odešel Brtník pro pivko a já jim oběma dala zůstaň a vzdálila se od stolu taky. Na dohled sice, ale dost daleko. Jsem byla moc radostná z toho, že byla žiškovná a zůstala. Chovala se moc hezky a vůbec ne splašile i v momentě, kdy si ji šla pomudlat servírka. Nikomu nevyrazila zuby, nepodrápala ji těma svejma kolohnátama, pěkně se přitulila.

Za Kyšicema hned na kraji lesa, kdy dole teče potůček jsme jí zase odepli a šlo se. A zase pěkně pohromadě. Chvilkama jen tak, chvilkama s balonky. Sem tam si Talířka odběhla k potůčku, aby se hned zase vrátila, bože taková krása!!  Když jsme přišli ke koňským ohradám, pro jistotu jsme ji zas cvakli na vodítko. Nerada bych, aby v tom stádu způsobila rozruch. Šla se cachtat do potůčku a pak jsme šli zase cestičkou dál. A Talinka navolno. Až pěkně k silnici. Tam chvilku ťapala s Brtníkem a pak, protože jsem v dálce viděla poníka s malým dětským jezdcem, vzala jsem si ji já. Pěkně jsme se vzorovaně minuli a pozdravili. Mini jezdec a miniponík byli oba moc roztomilý a hlavně šikovní. Bohužel foťák zůstal doma 🙁 . O kus dál jsme míjeli volně loženého místního labradůra a Talinka zas byla nejvzorovanější.

Stejně jako v trempský hospůdce, opět pěkně trénovala odložení v osamění (což bylo ještě před 14 dny nemyslitelný). Za což si vysloužila místní vynikající matesy. Mají je tam vážně luxusní. A taky tatranky. Zatímco při první návštěvě byla jak deset čertů, dneska hezky ležela a poslouchala, co se jí řeklo.  Zpáteční cestu absolvovala celou úplně až do konce navolno. Zlobili jsme jí s Brtníkem s ragbičem, který jsme si házeli mezi sebou. Což ji urputně zlobilo a pročež mi taky ukousla kus ruky, když mi ragbiče kradla 🙂 . Stejně jako s Rumíčkem jsme s ní trénovali hledání ragbiče, kdy jsme ji odložili, odešli kousíček do lesa, tam ukryli milého ragbiče a ji poslali cíleně do toho lesa. Pro ragbiče. A co myslíte, majne líbe Kindr? Jak to dopadlo? Utíkla Talinka, nebo neutíkla? Našla ragbiče a přinesla ho, nebo nenašla ? Budete hlasovat? 😀 . Na paloučku jsme si zahráli na pařezech ťapičkovanou, o kus dál přeběhla s Brtníkem “kladinu” v podobě klády a pak šup ještě na pozdní oběd do hospůdky, kde zas byli oba vzorovaní a všichni je moc chválili, jak poslouchají (což mě fakt hřeje u srdce, tohle slyšet).  Pak už  do auta a jelo se domů. Kde oba padli, jak podťatý a cípli na pelíškách.

Trošku jsme jim provětrali faldy, aneb cíply šécky dobrý víly.

Aby ne, byli jsme venku od desíti do čtyřech hodin.

A my se pustili do práce. Brtník do dokončování výmalby předsíně a futer, já do hlubokýho úklidu a mávání hadrama. Je přece to jaro, ne? Mám už vycíděný ty okna, tak ať máme nejen čerstvý vzduch. Odsejpalo to včetně  vycídění balkónu (tak když už, tak už) a dvou praček prádla, který pak prospavší se Talinka šla se mnou věšet na balkon. Rumíček zůstal radši na peří, protože toho měl plný brejličky. Tali s sebou flákla na balkon a dělala drbnu.

Talinka dělá drbnu

Hrozně si užívám tyhle chvilky, kdy dokáže být v klidu, nerotovat prostorem a prostě být psem, co pomalu přijde a mudlá se. Nebo si tak někde lehne opodál a jen tak je. A zase se usmívám, když to píšu. Vypila si se mnou kafe na balkoně, pozorovala děti hrající si na schovku a opírala se přitom o mne. Moc fajn. Pak na ni čekala další premiéra. Ta teda byla pro mě trochu nečekaná, ale zase to bylo přijemný překvápko. K večeři jsem udělala bohatý salát s vajíčky, sýrem, uzenou šunkou a dala jídlo na konferenční stolek, páč že budem koukat na Teorii tygra. Tali ležela pod televizí, já šla zpátky do kůchně a periferně sledovala fleky, jak se válí po zemi. Pak fleky už nebyly na zemi, tak jsem šla do obýváku a!! Můj ty Tondo kolenatej!! Vona stála nad miskama a nevzala si?? Chápe to někdo?? No já ne teda, já rozhodně ne a proto jsem hýkala nadšením a vybrakovala ledničku a nafedrovala Talířku sýrem a sdělila jí 10000x že je nejlepší, výborná, ššššiikovná holčička a moc mi uďála radost. A nejen šššíííkovná, ale taky ftipná a vyčůraná holčička. Proč? Protože si konečně vymyslela, že si může přivydělat. Ohařiska byla po večeři, když jsem dělala ten salát. A měla odklopené víko koše. A co dělala Talinka? Docentka naše? No jejda, už jí to doteklo do makovice, takže se uprdelila u koše a zcela zřetelně dávala najevo, že si OKAMŽITĚ MUSIM VŠIMNOUT, JAK MOC VZOROVANá JE, PÁČ JEN TAK SEDÍ U KOŠE, NECPE SOSÁK DOVNITŘ A NEBUFETÍ!!!!!!!!!!!! A JUCHÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!! Začínají se ji spojovat informace. Seděla tam jak buchétka a tvářila se hrozně ftipně. Pochopitelně musela být náležitě pochválena, odměněna pomudlána. Takhle jsme si to střihli několikrát, pak jsem ukončila hru a Talířová se spokojeně šla svalit do obýváku. Když jsme koukali na bednu, neškodila, pěkně si lehla pod gauč a nechala se v klidu mudlat a hnípala. Supr víkend to byl majne líbe Kindr, jedna premiéra za druhou. Jak říkám jak v těch Karlových Varech, úplně jako tam  😀 . A protože jsem byla tím pádem následně ducha ne mdlého, alébrž dobře laděného dostavilo se puzení ku tvoření a já si udělala další jarní zdobení.

Jarní zdobení
Orchije – nikdy jsem ji nechtěla, ale kdo by se o ni postaral.

5 komentářů u „To byl ale krásnej víkend, co Albertí??!!

  1. tak to zni dost dobre a paradne! spu krasni oba a sikocni taky:)
    a ty si taky sikovna s tou jarni vyzdobou

  2. A já to od začátku říkám, že Koláče jsou nejlepší pejskaři a že to ta krásná holka nakonec všechno pochopí 🙂 Mám radost převelikou s Vámi! 🙂

  3. Ženy to byl tak neuvěřitelně suprovej víkend, že tomu pořád skorem nemůžu věřiti!! Jsem z toho unešená, jak vod Uefounů a ešče furt jsem nepřestala děkovat někam někomu komusi, páč to byly sasraky jménem les, abych tak parafrázovala. Fčéra si to teda trochu vybrala 😀 😀 , nicméně zadara to nedostala, hajtra jedna 😀 .

  4. Pro mě zas neuvěřitelný čtení. Fakt super, navíc krásný i ty kytičky a výzdoba a všechno. Já nechápu, jak to můžeš všechno stíhat, parádní pséky krásný a šikovný, zahrádku, včelku máju bezhlavou parádní, že to byl skvělej víkend přímo čiší i z toho čtení, natož v reálu to konečně pro tebe asi byl krásnej jarní restart 🙂

    1. Jo přesněěěě – jarní restart. Vzpomněla jsem si, jaks mi v emilu psala, že zas budu stíhat. No není to ešče úplně vono, páč mám furt nějakej bordel na plicích, což mě brzdí, ale už je našlápnuto. To malování a zdobení, to stíhám až úplně večer, když to všechno odpadne, jsem noční pták. Ráno se pak mlátím do hlavy, lezu dvě hodiny z postele…….. abych to pozejtří uďála zas. A hlavně, takovýhle dny, jako byl ten víkend mě nabijou baterky, protože to bylo celý fakt hrozně fajn. Mít ji tam navolno, aby byla s náma, chtěla být s náma, čekala, co vymyslíme za bejkárnu… sasrak! 😀

Napsat komentář: cernej caj Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..