Tím pádem nejvhodnější hodina nastala!!! ANEB ….. JOOOOOOOOOOOO!!!Co jo?? Ptáte se, co jo?? Heh, chce se mně natahovat vás jak gumu od spoďárů, ale! Protože jsem zcela maximálně a nejvíc dobrého rozmaru, tak to vyseknu hned z první a nebudu dělat cavyky. Nebo jen trochu??? …………. No řekla jsem si prostě, že v tuhle dobu fšicí čučej na bednu, venku nikdo nebude, bude minimální riziko, že Talířová vyrobí plakát z pidi psa, nebo se bude o někoho nevhodně zajímat. Tak sem byla Udatna a  vyrazila si s ní  na samostatnou procházku. My dvě a……. a čas? Ne,  a salám. Na jedničku s hvjézdičkou sešla schody, usedla, prošla jako dáma domem /občas jí ještě vezme rozjařilá a chove se jak vystřelenej houpací kůň. / Vzorně usedla u vchodových dveří, byla soustřeďovaná.

Koláče se nadýchlo, zklidnilo tepovou frekvenci, otevřelo dveře a ……… vyšlo s Talířkou navolno na podestu……… sešlo podestu, ušlo pár kroků a Talířku to vzalo. Vystřelila se do prostoru, aby………. aby se nechala přivolat??? Jo??? Fakt jako??? No asi jo, ešče furt to nechápu. Zpravidla to obnáší to, že se vystřelí a jede. Teď sice třeba zaběhla pod balkony, ale byla ochotná mě vnímat. A hlavně vnímat, co jí říkám, a podle toho se i zachovat. Nebylo to už vyloženě šílený řádění.  Byla to hezká neposlušnost 😀 . Pak jsem si řekla, že si dáme pauzu a cvakla jsem si jí. A dobře jsem udělala, o kus dál jsem viděla pidipsa. Ušly jsme pár kroků za vedlejší barák, tam jsem pustila vodítko, udělaly jsme si trošku pozice u nohy a pak zas bylo volno.

Vypálila……….. aby………. abychom se následně mohly docela hezky domluvit. A!! A co víc. Hezky poslušnila se sedni, lehni. Využila jsem toho a uuuuutykaláááá.  A! Jéžiš, lidijové, to byla krása. Talířová taky uuuutykalááá, ale tentokrát ne do kšá, ale za Koláčem, aby si hnedle u něj mohla narvat pupek plnou dlaní salámůch.  A takhle třikrát. Potřetí u toho dokonce kvičela jak podsvinče, když mě stíhala. JOOOOOOOOOOOO!!! MÁM NEZŘÍZENOU RADOST. Asi to ne všichni pochopí, že zrovna takhle může i vypadat zázrak, ale je to tak!! A to ještě byla hodně hodná i odpoledne, kdy jsem za nima došla na pole. Byli tam s náma pejscí, Rumíček se družil, Talíř byl vnímavej u myšoděr, bylo hásky…… BYL TO PROSTĚ EXTRA KRÁSNOVEJ DEN. A proč? No protože Koláče pro tento večer bylo pro docentku mnohem víc než sbírání odpadkůch, žraní exkrementůch a lítání jak magor prostorem. Řekněte mi, kdo z vás je na tom takle dobře, že je víc než houno? 😀  😀 No? Sválně? 😀

A Rumíček, aby nebyl škodnej byl venku se mnou sám a dlouho a hráli jsme na honěnou kolem hřiště a on mi srdnatě ukazoval jak je dobrej, že ani hranolky od Mekáče nesebere (a to jako chápu, že ho stojí úsili, páč jak k Mekáčovi moc nechodím, ta jejich hranolky mi chutnaj :D) A teď je to tak, že cíply šécky dobrý víly.