Již jedenadvacátá odbila a…..

Tím pádem nejvhodnější hodina nastala!!! ANEB ….. JOOOOOOOOOOOO!!!Co jo?? Ptáte se, co jo?? Heh, chce se mně natahovat vás jak gumu od spoďárů, ale! Protože jsem zcela maximálně a nejvíc dobrého rozmaru, tak to vyseknu hned z první a nebudu dělat cavyky. Nebo jen trochu??? …………. No řekla jsem si prostě, že v tuhle dobu fšicí čučej na bednu, venku nikdo nebude, bude minimální riziko, že Talířová vyrobí plakát z pidi psa, nebo se bude o někoho nevhodně zajímat. Tak sem byla Udatna a  vyrazila si s ní  na samostatnou procházku. My dvě a……. a čas? Ne,  a salám. Na jedničku s hvjézdičkou sešla schody, usedla, prošla jako dáma domem /občas jí ještě vezme rozjařilá a chove se jak vystřelenej houpací kůň. / Vzorně usedla u vchodových dveří, byla soustřeďovaná.

Koláče se nadýchlo, zklidnilo tepovou frekvenci, otevřelo dveře a ……… vyšlo s Talířkou navolno na podestu……… sešlo podestu, ušlo pár kroků a Talířku to vzalo. Vystřelila se do prostoru, aby………. aby se nechala přivolat??? Jo??? Fakt jako??? No asi jo, ešče furt to nechápu. Zpravidla to obnáší to, že se vystřelí a jede. Teď sice třeba zaběhla pod balkony, ale byla ochotná mě vnímat. A hlavně vnímat, co jí říkám, a podle toho se i zachovat. Nebylo to už vyloženě šílený řádění.  Byla to hezká neposlušnost 😀 . Pak jsem si řekla, že si dáme pauzu a cvakla jsem si jí. A dobře jsem udělala, o kus dál jsem viděla pidipsa. Ušly jsme pár kroků za vedlejší barák, tam jsem pustila vodítko, udělaly jsme si trošku pozice u nohy a pak zas bylo volno.

Vypálila……….. aby………. abychom se následně mohly docela hezky domluvit. A!! A co víc. Hezky poslušnila se sedni, lehni. Využila jsem toho a uuuuutykaláááá.  A! Jéžiš, lidijové, to byla krása. Talířová taky uuuutykalááá, ale tentokrát ne do kšá, ale za Koláčem, aby si hnedle u něj mohla narvat pupek plnou dlaní salámůch.  A takhle třikrát. Potřetí u toho dokonce kvičela jak podsvinče, když mě stíhala. JOOOOOOOOOOOO!!! MÁM NEZŘÍZENOU RADOST. Asi to ne všichni pochopí, že zrovna takhle může i vypadat zázrak, ale je to tak!! A to ještě byla hodně hodná i odpoledne, kdy jsem za nima došla na pole. Byli tam s náma pejscí, Rumíček se družil, Talíř byl vnímavej u myšoděr, bylo hásky…… BYL TO PROSTĚ EXTRA KRÁSNOVEJ DEN. A proč? No protože Koláče pro tento večer bylo pro docentku mnohem víc než sbírání odpadkůch, žraní exkrementůch a lítání jak magor prostorem. Řekněte mi, kdo z vás je na tom takle dobře, že je víc než houno? 😀  😀 No? Sválně? 😀

A Rumíček, aby nebyl škodnej byl venku se mnou sám a dlouho a hráli jsme na honěnou kolem hřiště a on mi srdnatě ukazoval jak je dobrej, že ani hranolky od Mekáče nesebere (a to jako chápu, že ho stojí úsili, páč jak k Mekáčovi moc nechodím, ta jejich hranolky mi chutnaj :D) A teď je to tak, že cíply šécky dobrý víly.

2 komentáře u „Již jedenadvacátá odbila a…..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..