7.3.2017 vesele se hárá :-)

Rrrrramštáááááááááájn!!! Tak majne líbe Kindr.  Vypadá to, že se rozjíždíme do plnejch. Zatím tedy ne na straně Talinky – ta si naščestí furt ještě jede svůj ščenátkový svět, ale Rumíček, ten by to viděl jináč :-D. Érotoman jeden. Ráno dobrý, logisticky jsme to zvládli, nejdřív šel ven teda Štajnidlo, pěkně jsme si pohráli s žužlobalonkem, doprovodili sousedy k trambaji do prasé, to kupodivu musel :-D,  pohráli s žužlobalonkem a šli domů, kde se spořádaně pod dozorem za úplatu – naplněný kong 😀 – s docentkou Talířovou vyměnil. Docentka byla vzorovaná!! Když si našla kostéčku, i ji následně pustila a mohly jsme trénovat odmítání nalezeného :-). Stejně jako ostatní psi je při tom hrozně ftipná, páč se pak při odvrácení se od “nalezeného”  následně tváří naprosto úchvatně a debilně :-). Každopádně pro mě úspěch a první krůčky. Doma pak byl už kalup, jak rychle vytřít po princezně Kapalíně, umístit je každého na svoje, převlíknout se, zcivilizovat se, připravit nějaký to psí hlavylámání, obléct se a vypadnout. V práci masakéro, takže domů jsem šla jako totální mozkovej vymaštěnec. U domu mojí  mámy jsem si převzala Rumíčka, aby se každý z háravostítrpících vyvenčil pěkně sám a měl možnost relaxovat. Talířová šla s Brtníkem ………… kam jinam, než do hospody 🙂 /kam je ale neplánovaně zatáhli sami majitelé, bylo jim jedno, že Brtnik je bez halíře – neb návštěvu pohostinství neplánoval – a že Talířofka hárá a bude se po ní uklízet. Oba pánové majitelé restaurace naší oblíbené luxusní jsou moc fajn a prostě  si je tak oba stáhli z ulice, že chtějí, aby pobyli a pohovořili.  No a my s Rumíčkem šli k Ajšovým, dělat rozruch. Rumíček je tam jako doma, všechny oblibuje, všechny miluje, krámuje plyšáky, krade plyšáky Natálce, leze všem po klíně, honí se s Natálkou, cvičí s Natálkou a jest tam velmi rozcapený. Domů pak hopikal jako to malý ščenátko a teď v půl dvanáctý má – stejně jako Talířofka – půlnoc. A já si ji brzo dopřeju taky. Ještě před tím se ofšem polituju…………. když jsem totiž s Rumíčkem šla domů od Ajšadlových, tak hned u jejich baráku, jsem zjistila, že množství vypité tekutiny nekoresponduje s tím, jak dlouho půjdeme domů…..  . Mohla jsem se sice stavit cestou v mamky bytě, ale…. přece nejsem takový máslo abych to nedošla….? Mno, máslo nejsem, ale pravda, nastaly krušné chvilky. Neb Rumíček cestou musel tvořit pevné hovnoty a já je s nohama zamotanýma do vánočky musela sbírat, abych následně narazila na sousedky na procházce /v osm večer s kočárkem?/ a musela jim dát report co Talinka. A to nejhorší na mě ale teprve čekalo. Když jsem totiž už s nohama do uzlů námořních odmykala a zjistila, že mi za dveřma tancuje hárající Talířová, mnoho nechybělo……. Ale jsem statečná žena a……. Rumíček naščestí poslušný péf. Takže i přes napjatou situaci jsem ho odložila u schodů, zklidnila Talinku za dveřmi /důslednost musí být, i kdybyste se měli počúrat!!/, uvítala se s ní na půl sekundy, odvelela ji do kůchně a vyrazila – ne, správně domotala se vysílením – do malé, klidné a tiché místnůstky, aby tam na mě ovšem dosti nečekaně a  sprostě zaútočil dekl ze zdi, který tam má za úkol tvořit dvířka k odečtům. Vydržela jsem páč, jak je známo, žena vydrží fše a odolá fšemu. Takže i já jsem úderu desky odolala a z posledních sil uchránila čisté skóre. Abych se pak jako idiot rozesmála na celý kolo.  Eh, ještě více takových dní jako byl ten dnešní a žádám v Bohnicích o permici. Brou bez kobrou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..