Kterak Rumíček, vzhledný hošíček skorem o žužlobalonek přišel.

Jakožto z prasé zcela mrtvolné osobě mi byl přidělen Rumíček a šli jsme cárat do polí. Talitým volil civilizací. My se cestou.  ještě stavili na bývalým hřišti, který je dneska zarostlý trávou a keřema. Ešivá tam nebude aspoň jeden bažanrik. Nebyl, zato na okraji hřiště něco zaujalo Rumíčka ve větvích nízkého ořešáku. A bylo to moc zajímavý. Stál na zadních a vypadal jak antilopa, co se pase na keři. Pravila jsem:“ Rumíčku netrhej ty ptáčky ze stromů, nejsou ešče zralý.“ Já si prostě nevšimla, že jdou poblíž lidi, no. 😁 Takže tam ty dvě maminky, s děckama stály a koukaly jak z jara. A ešivá nehumřely, tak tam stojej doteď…..

Ponivadž bylo děsný vedro zamířili jsme k hasičáku na koupačku. Pro Rumíčka teda. Já jsem cimprdlína, tam nevlezu. Rumíček, páč je ten rozumnej pán, jde vždycky i do vody rozumným způsobem. To znamená, že se tam nevrhne coby to pako, jako činíval Ešátor a jak činí docentka Talířová, alébrž tam normálně vejde, chvilku si pobrodí a pak jde řádit do plnejch. Čímž předejde tomu, že by následkem prudkýho ochlazení dostalo jeho zrzavý těleso teplotní šok. Jako kdysi jeden Berňák, kterýho to stálo život. Do tý doby jsem netušila, že se psům může něco takovyho stát. Vysvětlení je, že se prudkým ochlazením stáhnou póry a kůže v těle zakonzervuje právě to teplo. Nebo tak nějak.
Každopádně Rumíček stál civilizovaně na mělčině. A čučel. To znamená jediný. „Vyndej balonek a čutni! “ Nelze neuposlechnout😁. . Rozjeli jsme hru ve velkým. Až to zaujalo postarší labradůrku Růženku. Růža je milé a klidné stvoření, balónky ji zpravidla netankujou. Teď to ale viděla jinak. A hlavně poté, co ho zcela nekompromisně, s převahou toho, že ona je fena a starší, Rumíčkovi čórla. Byl to totiž žužlobalonek!!! Zcela novej rozmėr vstoupil do života Růżenky. Odmítala balonek vydat a jen připitoměke civěla a żużlala si. Jako většina psů propadla ihned jeho kouzlu.

A Rumíček taky civěl. Dost neščastně teda.😁. Ale je gentlemán odchovaný Bubinkou, takže to vydržel a  kdyź jsme jeli při házeni střídavej režim (mám pro Růżu trochu slabost), neprotestoval. Jen panička byla trochu zaražená, jak si feňule hraje. Že obvykle jí hračky neberou a ona si to může nosit sama.☺ Když odcházely měli jsme trochu potíž, neb Růža se rozhodla žužlobalonek adoptovat. Po velkých vyjednávání, kdy jsem slíbila, že fakt jí ho zase někdy půjčíme 😁, ho nakonec teda vydala. Značně neochotně. Po jejich odchodu si Rumíček veelmi oddychnul. Tak asi na deset minut, než se přiharašila jackrusslice a byli jsme v tom čísle zas. Balonek jï naprosto uchvátil a tam uż jsem teda tak benevolentní nebyla. I proto, že pes tam lital neovladatelně a bez jakýkoliv reakce na majitelku. Která ji tam nechala být, přes to, že viděla, že právě cvičíme. Rumíček měl v ten moment ve vodě balonky dva a měl je donést podle pokynů. Ten nejoblíbenější na konec. Tím pádem nám to celý rozbila a jen se koukala, jak její fena balonek krade a utíká s ním. Dosti důrazně jsem onu dámu požádala, ať si laskavě fenu hlídá, že cvičíme. Marná lásky snaha. Povely fena neznala a madame zase neznala ani pojem vodítko.Velmi slušně jsem poděkovala za ohleduplnost k ostatním a šli jsme radši pryč. Madame čuměla jak momentálně postižená a do mozku jí to stejně nedoputovalo. Nač si kazit jinak tak krásný letní odpoledne.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.