Ajšička, Ajšadlo

Ajšička, Ajšadlo… Ešusovi byla skoromanželkou, tak trošku vedle něj vyrůstala, byla jedním z mála psů, kterým opravdu důvěřoval a s kým si uvolněně pohrál. A hlavně ji rád zlobil s nějakým tím majetkem. Jako třeba na chalupě s obří syrovou hlodací kostí.

Bonča znechucená z toho, jak se ti dva cicmaj
 

Hrozně moc ji zlobil. Až ji to úúúúplně lámalo vejpůl a musela strašně moc řvát na celý lesy a házelo to s ní po trávníku. Ale na druhou stranu ona taky uměla využít svých ženských zbraní, když šlo o majetek. Třeba taková krysa ve hře. Co by jedna pro krysu neudělala, to sebou dokonce hodí na záda a rozvalí se jako stará tahlencta.

Hm, a kdo se směje naposled?

Páč počítá, že protějšku tím pádem poklesne v údivu čelist a krysa bude volná. A počítala dobře. Vždycky jí to vyšlo. Když s námi někdy Ajšička vyrazila na výlet, dopřála mi tak pocit, že mám konečně ty dva psy. Měli se moc rádi a já myslím, že mi tak trochu nikdy neodpustila, že jsem z jejího pohledu Ešíčka někde zašantročila, protože najednou nebyl. A zůstala jen Bubi, která u nás tehdy byla jen krátce.

Bubi a Aischa na výletě

Bubi, s kterou se nakonec skamarádily a jak tak byly opuštěný, jezdily spolu na výlety. Vždycky když se potkaly, musela Ajšička uznat, že Bubi je Carevna a musí se jí kořit, jinak na ni Carevna bude řvát svým opileckým hláskem.

Aischa: Aspoň teď jsem nad tebou, Carevno jedna

Ale myslím, že holky byly jedna i druhá tak trochu rády, že když tak osiřely, že se vídají. Víte, ono se ve dvou třeba taky líp žebrá. A v žebrání byly tyhle dvě naprostý specialistky a dokázaly synchronně žgryndat o stošest.

Když se k nám přistěhoval Rumíček, čekali jsme všichni škodolibě, jak se tyhle dvě zrzavkyně proti němu spolčí a budou ho šikanovat. Ale nestalo se tak, Ajšička se pro něj stala tetou – sice malinkatě přísnou, ale to pouze pokud šlo o majetek, páč ale ona jako již zkušená a světa znalá fenka dobře věděla, proč tak činí a co ji čeká.

Prchej, spratku!

A nepřepočítala se ani tentokrát (matika jí vyloženě šla). Protože Rumíček, když tak trošánek dospěl, tak stejně jako Ešátor začal svou tetu Ajšu zlobit s majetkem. Balonky. Jeho i její vášeň a tak bylo jasný, že ve hře je hodně.

Asi mu Ešus někde nechal návod nějaký, protože ji dokázal rozpohybovat a rozzvukovat úplně stejně jako on. Neboli kvůli balonku ji rozeřval na celý kolo a mlátilo to s ní o pažit. A ten škvrček se uculoval pod svý zrzavý fousky.

Tohle jsou záběry, které budu mít už navždy spojené s naší kamarádkou Ajšou, která byla tou nejúžasnější parťačkou pro svou milovanou pánčičku. Stejně tak rychle jako žila zrzavý život, tak i odešla za duhový most. Kde už na ni čekal rotující Ešátor, aby jí hned dal jednu herdu do zad a druhou do hlavy a pozlobil ji s nějakou tou obří kostí a kde ji zároveň hned v úvodu seřvala Bubinka Carevna, aby si hned jako Ajšička nějako nemyslela, že se něco změnilo.

Totemoví psi. Ešus, Bubi, Aischa.

9.3.2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.